literární časopis založený v roce 1964

Zora Wildová

MOJE KUCHYŇ, MŮJ KULINÁŘSKÝ OLYMP

Za totáče školní jídelnou, nebo radši suchou skývou, taktak nakrmena a maminčinou československou socialistickou Santnerkou ke skromnosti vycvičená, dnes si vařím jídla úžasně bezejmenná, která nemohou být ničím pokažena. Do hrnce spěšně vrazím vše kromě toho, co mi schází, to, na co vždycky a v každé fázi kreativně sázím, to, co mám zrovna doma nebo obchod v akci. A přece mi ani po letech nevšední tohle menu nevšední, k němuž mi ani netřeba lístek jídelní: vždyť i bez něj dobře vím, co to zase jím, co já si to den co den pouze s nepatrnými obměnami ráno, v poledne i večer připravuji ku rendlíčku jenom umazání. Protože se velmi snažím, aby mi masem bez přílohy nepřetekl talíř. A přitom aby moje strava zůstala ještě jedlá a aby mi ještě aspoň z hladu trochu jela; co bych, probůh, jinak jedla? Že by jen ta holá a neinformovaně démonizovaná éčka? Snad že by potravinové doplňky doplňující i nahrazující, bez jakékoliv narážky, potravinové náhražky? Nikoliv, pro tyto neškodné lahůdky pro lidské kachní žaludky rozhodně nehodlám přestřelit svůj nemírný apetit. Neboť mně ihned vytane na mysli nějaký příklad zdraví příznivý právě uznané jedině správné výživy: zatímco mléko, vejce, lepek, sóju, fruktózu i sacharózu a taktéž veškeré lipidy a glycidy, které nám doposud zuby i linii kazily, si poučeně ošklivím, živočišné tuky, pokud vůbec jaké strpím, tak leda jsou-li dobře skryté a aniž trpím, když jsou syté. Nicméně rovněž rostlinné oleje, přestože jim určitě více věřím, si ostražitě měřím, jak co do celkově požitého množství, tak co do vzájemného poměru i délky řetězců molekul těch i oněch mastných kyselin, když na nich údajně tolik záleží. Když na nich údajně závisí trvání a kvalita mého žití a (s)konání. Proto se zajímám, jakým sortimentem živin svoje staré a vetché fýzis po čajových lžičkách po celý den živím.

URČITĚ SE NA NIC NEPTÁ

Kde jsou ty časy,
kampak zašly asi,
když špačci nadávali ještě jako špačci?
A když si na zobák nedávali pozor na celé širé kolo?Ani sólo, ani unisono?
Protože jakmile takový věčný ptačí repta
najednou štěstím breptá,
zaručeně se na nic neptá.
A na zeď jistě nemaluje jenom čerta...
Bývala to v sadě i na zahradě zlodějácká pakáž.
Jenomže dneska by se chtělo zas až plakat,
že s ní už nejsme jako tenkrát
ta stará skvělá mladá parta.

VĚTA S PRÁVEM VETA

To nebylo jen náhodné a nevinné přeřeknutí
z uleknutí,
to za větu padla věta,
jako se za vetu uštědřuje veta.
To byla věta s právem veta.
To byla věta z konce světa,
jenž by se měl, než bude po nás veta,
hlavně neuspěchat.

VĚŘÍM V JEJÍ KOMPETENCI

Chlubit se tím zrovna nechci,
ale když jdu do sebe na inspekci,
beru ji sebou,
(obvykle obvyklou bránou pro infekci),
beru si sebou svoji skepsi.
Tu samý žert a smích,
tu, která je s vážností vždy velmi vepsí.
Přesto však věřím v její kompetenci
soudit o mně dle svých vyhraněných preferencí.
Ve schopnost,
(aniž by spoléhala čistě na sugesci),
na základě mých vlastních,
(byť bez zbytečných indiskrecí), referencí,
formovat moji existenci.
Tu pořád ještě v permanenci a zdravé dravé tenzi.
Tu pořád možná ještě i krapet sexy.
Co by mě neškolila hemzy,
že je už zaplaťpámbu v penzi.
Tu, jež by se všude cítila jako na rozhodující
globální konferenci v sekci
chystající lidstvu
(momentálně spokojeně debužírujícímu
vedle na recepci)
brzkou apokalyptickou vivisekci.