Zora Wildová

Ani náhodou

Škoda, že neumím jiná slova
než zrovna ta nevýslovná.
Ta, která nechtějí v písničkách rámusivých
hlučnému bubínku přizvukovat.
Jako by nevěděla,
co žádá doba.
A že taková ani u stánku se slevou nelze prodat.
Ba, ani zadarmo je nikdo nechce.
Ačkoliv já jsem k nim nepřišla zas tak lehce.

Brýle

Nejzvědavější z mého já
jsou na mém neprůbojném nose
podnikavě nablýskané brýle.
Neboť ony první musí všechno vidět.
A shledat přinejmenším za velmi překvapivé.
To ony vybírají mému pohledu i životu ty správné cíle.
To ony se na mé tváři tváří tu moudře, tu pošetile.
A když na to přijde, rovněž se rády něžně orosí a popláčí se zjihle.
Zatímco oko, krčící se v jejich stínu
a o obraz světa tak vcelku málo zasloužilé,
mžiká provinile
a hýčká spíše vnitřní vize.
A čeká, až co na něj zbude.
Až co mu k prohlédnutí přenechá milostivě
jakési sklíčko arogantně uhrančivé
a přehánějící přesně podle
lékařem předepsané dioptrie.

Samota

Moje samota se zpravidla skládá
ze mne a ze světa.
Ze světa bez jednoho jediného člověka.

Moje samota je celým městem obydlená,
městem podivného jména.

Moje samota s klidem a bez rozpaků
nadrápe listovní tajemství rovnou na obálku. Na obálku, jež nepotřebuje žádného listonoše
a žádnou schránku.
Ovšem za případnou odpověď všem vděčně
poděkuje už k nejbližšímu svátku.
Upřímně.
Na památku.

Zkušenost

Podzim je jako křtění ještě nenarozeného.
I jako prorokování osudu dávno minulého.
A taky ode všeho dobrého
trochu zlého.
Jelikož mám dobře vyzkoušeno
po cestách z vršku skrznaskrz smíchovského, jak to zpropadeně klouže na zlatém dláždění listí spadaného
v přívalu deště do záklonu vichrem vrhaného.

Zazdání

Noc hlučně rozkřesala den
kamenem o kámen.
A tma zakřičela jako havran vykrákaný
za moje černé vlasy.
A mně se náhle zazdál o snu sen.
O snu, jenž byl právě ze spánku probuzen.
I nastalo ani tenkrát, ani teď,
ani na okraji, ani uprostřed.
A ani slast,
ani lůžko zcuchané nebylo třeba vymýšlet.
Stejně jako sen,
který se mi zazdál odcházet...
v tvých trepkách a v tvém županě...

Zimy

V mžiku se večer v zimě vytasí
s tmou a hvězdami.
Jako mě moje duše ihned smutkem zavalí,
kdykoliv si zamane
se světem mě znesvářit.
Proto až se mi dva
opět v pět
tam venku na smluveném místě setkáme,
rychle mi podej teplo svých rukou.
Nebo aspoň jím vyhřátou rukavici.
Za mrazu se mi bude hodit,
zdrží-li nás nákupy na ulici.
Nutné pochůzky městem jsou pro mne
poslední záchranou před cestou domů. Kvůli tomu tolik utrácím v obchodech,
věřil bys tomu?
A tak se naše nejlepší léta stávají
našimi nejlepšími zimami.
Brzy bude zase svátek ten a ten,
bože, už aby byl za námi!

Polibek

Kořím se tvému důlku na bradě
jako roznícení vesmíru
tajuplné záhadě.
Ač jindy netuším,
ani co je nasnadě,
teď s tebou vřele souhlasím,
tedy aspoň v zásadě,
abys mi každý svůj polibek předložil
k rovnocenné úhradě.

Mžení

Tento déšť, jenž o střechy města ledva poštěrchává,
se dnes ve slušnosti přímo překonává, když si mě jen tak mživě přes promáčený kabát oťukává.
A já, také ke zdvořilosti vychovaná, se mu za to klaním, záda dohrbata.
Déšť jemným sítem prosívaný,
padá na svět z božích prstů ledabyle vyluskaný.
Vlastně pouhopouze poprchává.
Každá kapka vody
z nebe pomaličku, bolestivě vyhnisává.

Aspoň tak

Pokolikáté už ti tenhle lístek posílám!
Až je z toho celý zprohýbán.
Píšu na starou známou adresu, ale pro jistotu ho na určené místo sama zanesu.
A tam ho hodím do poštovní schránky, aby se opět,
jak ty tvrdíš,
beze stopy ztratil.
Avšak podle některých neklamných známek,
podle tvých čerstvě ovázaných ran, poznávám, že byl čten
a ťal do živého, byv správně pochopen.

Koncert na Bertramce

Nad cestou, v jejímž dláždění jsem si za ta léta
beze stopy vyprchalá
vlastní cestičku prošlapala,
javorová klenba k jenom tušenému nebi
prsty střemhlav vzpíná.
A v nich vyhrává něžná Mozartova okarína.
A tahle melodie, ihned přítulná
a rozkošnicky samolibá,
se ke mně už dole pod schody poněkud
troufaleji připojila,
zřejmě doufajíc,
že jsem jejího doprovodu žádostivá.
Jenomže já chci být sama a ukrutně nevraživá
jako se po zklamání v lásce bývá.
Avšak zvláštní, že někdo jiný,
někdo, kdo mě vůbec nezná,
ani na okamžik nezaváhá
a na mě marně svým štěstím plýtvá.

Dům s čapkou z mědi

V tom městě,
o něž se s tebou dělím
a v němž nic mého není,
brodí se řekou most,
kámen kamenem ozdobený,
a pro nás jediný,
a proto bezejmenný.
A od něj dál
neznatelně doleva,
uhýbá ulice jako po vymření,
kde si každé jaro dopřává ažaž času
na rozmyšlení,
a v ní dům s čapkou z mědi
a s číslem z posloupnosti
mysticky vyvrženým.
A uvnitř sedím já v zatraceném roztesknění
a vím všechno, co je k nevědění.

Kočka

Proč kočku každé pohlazení
tolik rozruší?
Protože jí chlupy rostou přímo na duši.
Nikde se nestulí tak blažená, jako když dřív, než se od oběda zvedneš,
ti zalehne kolena.
Rázem mezi vámi není rozporu
v něžného ujišťování
nekonkrétním hovoru.
Ale jakmile jí laješ a něco hrozivého říkáš,
nevěřícně ti k ústům čichá.
A že je toho právě akorát,
že by ses té dolezy nedovtipné zbavil rád?
Té trapičky s pazoury necitelně sekající
v neviňoučkých potyčkách?
Shodit ji rozzlobeně na zem, to zdaleka nestačí.
Leda jí tak za ocas vynést z domu
až na zápraží.
Čímž ovšem riskuješ noc nesnesitelného kočičího mrouskání.
Čímž také ty máš po spaní.
A ráno zdrchaný ji najdeš svěží, napruženou a brutální
u svých dveří jako na stráži.
A když jí stojíš zato,
ihned si tě zase přivlastní,
jen co dosedneš
ještě polonahý
k snídani.
A má se k tobě ostovíc,
sápajíc se opět na tvůj klín
pro tu slanou mlsůtku,
kterou ti smí lízat v podpaží.

(současná tvorba)

Ostatní tvorba Zory Wildové publikovaná v Divokém víně:
DV 133/2024: Beránci ducatí a další
DV 131/2024: Autogram, Jasno
DV 130/2024: Jen na rýmu mi bývá dosti dobrý a další
DV 129/2024: Pan M. Potměžil
DV 128/2023: Přesto mě nedokázala zastavit a další
DV 127/2023: Tak kam dnes půjdem, Žakelín? a další
DV 126/2023: Až se zajíkáme a další
DV 125/2023: Dědečkův virtuální pomník
DV 124/2023: Kominík pro neštěstí
DV 123/2023: Čím se dalo udobřit
DV 122/2022: Když mně ale ještě pořád byly v pase! a další
DV 121/2022: Vždyť ty celý jenom hoříš!
DV 120/2022: Žádný budižkničemu a další
DV 119/2022: Jenom jestli jsme tenkrát přece nechybili?
DV 118/2022: Závist aneb proč jsem se zase já jednou fakt dožrala
DV 117/2022: Můj biják nabíják a další
DV 116/2021: Včela jedonosná a další
DV 115/2021: Práce prací a další
DV 114/2021: Proč tolik stouply v ceně? a další
DV 113/2021: A přesto horentně vydělává a další
DV 112/2021: Jak kdo na ně a další
DV 111/2021: Psí majstrštyk a další
DV 109/2020: Moje kuchyň, můj kulinářský Olymp a další
DV 108/2020: Za tím bezem, pod tím bezem a další
DV 105/2020: Nejraději do zlatého javorového listí a další
DV 104/2019: ***
DV 103/2019: Být tak paličkami a další
DV 102/2019: Teď mě jenom braň! a další
DV 101/2019: ***
DV 100/2019: Dnes imrvére v cukrárně a další
DV 99/2019: Má-li dojít na placení a další
DV 98/2018: Jak upadnout a při tom se o zem neuhodit? a další
DV 97/2018: To já sama a další
DV 96/2018: Jenom samé vteřinky a další
DV 95/2018: Odmítl je jako zrcadlo a další
DV 94/2018: Vyzrát na všecky a další
DV 93/2018: Starost jara a další
DV 92/2017: Jen si mě oťukává a další
DV 91/2017: Už jen v dobrém a další
DV 90/2017: Jak jim jeden píská a další
DV 89/2017: ***
DV 88/2017: Pro sólo vlastních kroků a další
DV 87/2017: Osud a další
DV 86/2016: Jen vlastní stín mi tady kryje záda a další
DV 85/2016: Mohla bych se vsadit
DV 84/2016: Být tak máminou beruškou
DV 83/2016: Kalamita vzniklá od labutího křídla
DV 82/2016: Nejvyšší kočičí vyznamenání
DV 81/2016: Lenoška na lenošce
DV 80/2015: Přiznávám ke své haně a další
DV 79/2015: Až za hranici viděného a další
DV 78/2015: Stříbrný šém noci a další
DV 77/2015: Čím větší tma, tím lépe vidí a další
DV 76/2015: V poměru jednoho ku jedné a další
DV 75/2015: Ihned zbaběle neutéci a další
DV 74/2014: Jdou, ačkoliv stojí a další
DV 73/2014: Jenomže já vejdu i tak
DV 72/2014: Když váhají a další
DV 71/2014: Jen ať si přivstanou a další
DV 70/2014: Mouchy, pokakejte si mě a další
DV 69/2014: Až on nakáže a další
DV 68/2013: Ihned se poslechnu a další
DV 67/2013: Až mi bude nejhůře a další
DV 66/2013: První po ruce a další
DV 65/2013: Kopřivy, Těžko pak rozhodnout a další
DV 64/2013: Vstup zdarma a další
DV 63/2013: Bez řečí, Žádný drahokam a další
DV 62/2012: A každý by chtěl něco slavit a další
DV 61/2012: Až se to bojím říct a další
DV 60/2012: Ať si zpívá pouze pro sebe a další
DV 59/2012: Nejen podle jména a další
DV 58/2012: Mezi cenami, Svoji nejteplejší čepici a další
DV 57/2012: Smrt nelze usmrtit a další
DV 56/2011: Ani mu to nevadí a další
DV 55/2011: Cíle dosud v plné síle a další
DV 54/2011: Až tam jsme se zadýchali, Odkud takhle zplihlá? a další
DV 53/2011: Na konci krve, Nejkrásnější mišš a další
DV 52/2011: I maličko nábožné, Vyzrát na všecky a další
DV 50/2010: Kousek nad hladinou a další
DV 49/2010: Jak upadnout a přitom se o zem neuhodit a další
DV 48/2010: Jako ulitý, Prozatím a další
DV 47/2010: Sama v celém rychlíku a další
DV 46/2010: Sama v celém rychlíku
DV 27/2007: Už jen v ústech mám sucho a další
DV 26/2007: Pomluva, Pravda trochu hravá a další
DV 25/2006: Jen, Ač právě pršelo a další
DV 24/2006: Pořád na stejném místě, Prosba a další
DV 23/2006: Nic k ničemu přidané, Asi jsem tě jenom špatně pochopila a další
DV 22/2006: Nic, Co? a další
DV 21/2006: Co může být horšího?, Jaká možná jsem a další
DV 20/2006: Tři přání, Rozhovor s matkou a další
DV 19/2005: Něco by tu mělo být mým domovem, Zklamání a další
DV 18/2005: Osidla naděje, Jako ty a další
DV 17/2005: Štěstí, Slabší místa a další
DV 16/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 15/2005: Statečnost je chlebový štít na dveřích, Čeho zaseješ a další
DV 12/2004: Postav mi bránu