na další stranu
Zora Wildová
NEJEN PODLE JMÉNA
Řeka je stále táž, stále ta stejná,
a to nejen podle jména,
zato voda v ní je pokaždé trochu jiná;
nad hlubinou klidná říční,
kde po kamenech vaří, zpěněná a pěkně říčná.
ANI UKÁPNUTÍ
Celý den bylo nebe na spadnutí, a ono nic, ani ukápnutí.
Z toho plyne, že v přírodě jako v politice
se sice vyskytují jistá správná pnutí,
ale člověk si tam na těch nahoře
jenom ustaranými pohledy mnoho nevynutí.
ŽE MĚ UDAJÍ
Podzim už všechny listy, lístky, ba i lístečky z letoška rozeslal.
Ale kam, když na žádném z nich nebyla adresa?
A já na nich psala o sobě, a vůbec se netajím, že především to, na co se nikdy nikde neptají.
A proto jsem nešetřila nejrozličnějšími údaji
v naději, že mě snad přece jen jednou někomu udají.
TO TI ASPOŇ ZBUDE
Tak co to dneska zase bude?
Neválej se tady a pojď se mnou něco dělat, pivní sude!
Když mi pomůžeš, když mi jen trochu naleješ,
určitě tě tím mnoho neubude.
A co si od tebe nevypiju, toho ať ti sotva kapka na dně duše zbude.
KAM SE VŠECKO SBÍHÁ
Táhnu se a škobrtám světem tam,
kam se velkou dálkou všecko prudce sbíhá,
a kde končí každá, i ta nejvzdálenější, i ta nejkrásnější perspektiva.
Tackám se po cestě kamenité a prašné vinoucí se skrze moje střevíce,
které mě tlačí a zároveň unášejí ke kohosi mně milého oplakávající muzice.
KOCÁBKY Z OŘECHŮ
Nohama okovanýma podkůvkami mostů
dodnes podupáváme po balvanech už dávno utonulých brodů.
Zatímco na hloubky spouštíme kocábky z ořechů a na mělčiny zaoceánské lodě.
A to jenom proto, že na té naší malé, kulaté a neposedné obojživelnici
všecko pevné v životě stojí či se pohybuje na dost nejisté vodě.
VŠECKO, CO SE NEDĚLÁ
Co pořád dělám, když jsem teď tolik sama?
Všecko, co se nedělá. Co nedělá žádná dáma, je-li řádně vychovaná.
Ať dělám, co dělám, vždycky udělám, co nemám.
A už se kvůli tomu ani dost maličko nezačervenám.
A proč taky činit něčeho už veskrze nemožného jen nějaké trapné náznaky?
JÁ SI UŽ NĚJAK SAMA VYSTAČÍM
Nic nás k sobě nežene, netáhne, netlačí,
tak si tedy jdi, já si už nějak sama vystačím.
A pokud mi i potom ponecháš
veškerou moudrost světa,
ta mi k životu bohatě postačí.
NEBUĎ ZAS HNED TAKOVÝ!
V kolik povečeřím, na tom mi tolik nezáleží,
jako na tom, kdy už budu sytá a po večeři.
No tak, nebuď zas hned takový!
Pro toho, kdo, ač po hlavním chodu, stále ještě hladoví,
buď vždycky kulatý, sladký a makový.
|
