na další stranu
 DIVOKÁ VINICE, aktuálně02.12.2023 - Napsal mi osobní dopis ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. „…nebudeme v žádném případě rušit babyboxy!“V pondělí 27. listopadu mi přišel osobní dopis místopředsedy vlády a ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, z něhož si dovolím citovat první čtyři řádky: „Vážený pane Hessi, vzhledem k tomu, že se v poslední době objevilo v mediálním prostoru ČR několik zpráv, které naznačovaly, že ... Více » 01.12.2023 - Zemřel spisovatel Ladislav Muška.Láďovi Muškovi aneb Poslední pozdrav Když andělé táhnou svá křídla za sebou, zastaví se u každého stavení, na zápraží nakreslí znamení létajících ryb. V očích se jim nachází padající sníh. Když roztaje, napadne znovu. Vladimír Stibor... Více » 24.11.2023 - 256. děťátko v babyboxu na radnici Prahy 6 se jmenuje Libor podle prezidenta Soudcovské unie Libora Vávry, zasloužilého člena Kolegia spolku Babybox!
Trojčetnost se naplnila! Zopakuji tři dě... Více » 21.11.2023 - 255. děťátko v babyboxu v Teplicích, deváté letošní, druhé dnešní!
V pondělí 20. listopadu vstoupila dvířky babyboxu do života dvě nechtěná děťátka. Prv... Více » 20.11.2023 - 254. děťátko v babyboxu v Blansku!14.11.2023 - Vlastimil Kula zve!07.11.2023 - Vladimír Stibor zve!31.10.2023 - Proti OSN jsem dostal desítky rozhořčených odpovědí. Ze všech jsem vybral k publikování text JUDr. Cyrila Svobody.31.10.2023 - V úterý 31. října jsme otevřeli 86. babybox v Nemocnici Jilemnice.SLOVO ÚVODEM
Ve chvíli, kdy byste mohli číst tyto řádky, tedy v úterý 19. září 2023, ve výroční den, v němž v roce 1964 vyšlo první číslo Divokého vína, sedíme s Jirkou Žáčkem a Kájou Sýsem na Petříně v básnickém hnízdě zvaném Nebozízek. Z omluvitelných důvodů se nezúčastní Méla Machálek, Pavel Verner a Jarda Holoubek. Jirka nám podepisuje svoji novou knížku Převtělování (vydalo nakladatelství Šulc-Švarc, s.r.o.) a vpisuje do ní svoje věnování.    
„Fotografie, které ilustrují toto Divoké víno, tentokrát nesouvisí s mým archivem. Pořídil jsem je letos v červenci, kdy jsem nahlédnul k našim krajanům do Rumunska, do Bosny a do Chorvatska. Všechna ta místa pro mne ve vzpomínkách spojuje jedna věc, a tou bylo srdečné přijetí a pohostinnost. Strávit pár dnů v malých vesnicích mi umožnilo skutečný propad do minulosti. To nemyslím nijak pejorativně, ba naopak. Každodenní život je tam založen na spojení s přírodou, vírou, radostí, prostě se všemi přirozenými hodnotami obyčejného života. I když jsem narazil na pozůstatky poměrně nedávných válečných konfliktů, viděl jsem, že všude jde život dál. Největším překvapením pro mne byl pocit češství u krajanů, kteří se narodili na Balkáně českým předkům, a kteří ani neměli příležitost Česko navštívit. Předkládám vám zde úryvek ze svého deníku s fotografickými postřehy. Stále zůstávám věrný černobílému kinofilmu.“   
Před několika dny zemřela zpěvačka Yvonne Přenosilová, moje spolužačka z libeňského gymplu Na Zámečku. Naše stopy se setkaly ještě v domě číslo 9 v Domažlické ulici na Žižkově. Bydlel jsem tam kdysi, a pak i Yvonne. Mojí nejsilnější vzpomínkou na Yvonne je prohlášení, jež učinila obklopena svými holčičkami, vycházevše ze záchodků, kde byly o přestávce kouřit: „To je můj souložní typ!“ Mě se to prohlášení netýkalo. Je to jisté. |
|||
|
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.
