na další stranu
DIVOKÁ VINICE, aktuálně25.06.2024 - 265. děťátko v babyboxu na radnici Prahy 8 – na Libeňském zámečku!
V úterý 25. června v 16:00 přijal do své ... Více » 10.06.2024 - Píše mi Václav Bárta!Připravili jsme s dětmi ve Zlíně projekt "Děti pomáhají zvířatům." Nabízíme krásné knížky pro malé čtenáře (Zvířátka ze zoo, Knížka o psech, Knížka o kočkách, Knížka o mořských zvířátkách- brzy Knížka o motýlech, Knížka o opicích a další) z produkce nakladatelství Grada. Z každé proda... Více » 04.06.2024 - Michal Černík - odešel za svou hvězdouNaše generace se ocitla nikoli svojí zásluhou mezi dvěma mlýnskými kameny – mezi dogmatiky, kteří neústupně lpěli na svých dávno prošlých výsadách, a mezi netrpělivci, co už netrpělivě čekali, až se dostanou na výsluní. Byli jsme spřízněni volbou za přispění náhody. Naše generace... Více » 27.05.2024 - 264. děťátko se jmenuje Klaudie a bylo odloženo do babyboxu ve Svitavské nemocnici!
V pondělí 27. května v 3:03 mi mobil ohlá... Více » 25.05.2024 - Jan Nedoma křtí svoji další knížku Zakutálené vejce!11.05.2024 - Dušan Spáčil zve!10.05.2024 - Bůh měl už jiné plány28.04.2024 - 263. děťátko odložené ve znojemském babyboxu jsem pojmenoval Eva Němcová!16.04.2024 - Poslechněte si co říkají děti z babyboxů, které žijí díky Vaší šlechetnosti !!!SLOVO ÚVODEM
Ve chvíli, kdy byste mohli číst tyto řádky, tedy v úterý 19. září 2023, ve výroční den, v němž v roce 1964 vyšlo první číslo Divokého vína, sedíme s Jirkou Žáčkem a Kájou Sýsem na Petříně v básnickém hnízdě zvaném Nebozízek. Z omluvitelných důvodů se nezúčastní Méla Machálek, Pavel Verner a Jarda Holoubek. Jirka nám podepisuje svoji novou knížku Převtělování (vydalo nakladatelství Šulc-Švarc, s.r.o.) a vpisuje do ní svoje věnování.
„Fotografie, které ilustrují toto Divoké víno, tentokrát nesouvisí s mým archivem. Pořídil jsem je letos v červenci, kdy jsem nahlédnul k našim krajanům do Rumunska, do Bosny a do Chorvatska. Všechna ta místa pro mne ve vzpomínkách spojuje jedna věc, a tou bylo srdečné přijetí a pohostinnost. Strávit pár dnů v malých vesnicích mi umožnilo skutečný propad do minulosti. To nemyslím nijak pejorativně, ba naopak. Každodenní život je tam založen na spojení s přírodou, vírou, radostí, prostě se všemi přirozenými hodnotami obyčejného života. I když jsem narazil na pozůstatky poměrně nedávných válečných konfliktů, viděl jsem, že všude jde život dál. Největším překvapením pro mne byl pocit češství u krajanů, kteří se narodili na Balkáně českým předkům, a kteří ani neměli příležitost Česko navštívit. Předkládám vám zde úryvek ze svého deníku s fotografickými postřehy. Stále zůstávám věrný černobílému kinofilmu.“
Před několika dny zemřela zpěvačka Yvonne Přenosilová, moje spolužačka z libeňského gymplu Na Zámečku. Naše stopy se setkaly ještě v domě číslo 9 v Domažlické ulici na Žižkově. Bydlel jsem tam kdysi, a pak i Yvonne. Mojí nejsilnější vzpomínkou na Yvonne je prohlášení, jež učinila obklopena svými holčičkami, vycházevše ze záchodků, kde byly o přestávce kouřit: „To je můj souložní typ!“ Mě se to prohlášení netýkalo. Je to jisté. |
|||
|
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.