Zora Wildová

TAK KAM DNES PŮJDEM, ŽAKELÍN?

O polední přestávce jsem se utrhla od práce
a vyběhla si ven do ulic
ve věnčitých tepnách
zvýšeným ruchem podrážděně pulzujícího centra
hlavního města Prahy
si něco chutného a sytého k snědku splašit.
Nechala jsem sez potravy potřeby co nejrychleji pohltit
tou dobou tam obvyklým lidským rojením,
já se z banálního živočišného hladu
stala mikro součástečkou kolem lhostejně sprintujících davů,
já se nechala pozřít jejich nevšímavým prouděním
a jenom svého si hleděním.
Až mi kdosi cestu zastoupil
a hlasem veselýmke mně prohodil:
tak kam dnes půjdem, Žakelín?

I pohlédla jsem na toho smělce
a k udělení lekce zpražila ho lehce:
my dva snad spolu něco máme?
A že vás vůbec neznám, velmi mladý pane!
Na to on: ale mně se zdá, že mě dobře znáte,
když se na mě tak hezky usmíváte.

A opravdu, já svou tvář přistihla,
jak si bez mého vědomí vskutku neuváženě
poněkud nevážně počíná,
a přitom naprosto nevnímá,
kam a komu svůj úsměv posílá,
na koho při tom oči maně upírá
a na koho zabírá
jako zručně nahozená udička.

Musím ji však omluvit:
ona měla pro své nerozvážné jednání
docela jiné zadání,
vzpomínku, kterou v soběuž roky nosím,
nikdo nerušte mě v snění o něm… prosím,
a která mě přepadne, kdykoliv ji napadne,
a proto se mi v hlavě honí,
i když se to, jako právě nyní, nejmíň hodí.

Což ovšemnahlas nevyslovím,
nýbrž vyjádřím se zřetelně a stroze slovy,
vám můj úsměv nepatřil,
vy jste si ho pouze vlastnímzdáním přivlastnil.

A vidím, mládeneček se odvrací a zklamaný
ode mne i se svým mylnýmzazdáním odchází.

A tak jak se naše sny rozcházejí imy dva se rozcházíme
a každý si svůj omyljinam a jinak odnášíme…

KAM NOHY KLADU

Mohlo by to vypadat, že jsem nadmíru stydlivá,
když kudy se ubírám, oči k zemi upírám.
Nebo jako kdybych nevěřila, že na místě, kam nohy kladu,
se namístě do pekla či kanálu nepropadnu.
Nebo jako bych hledala něco ztraceného.
Něco, co bylo přes veškerou opatrnost
ze zašité kapsy vytroušeno.

Zvyk hledět si při chůzi neustále pod nohy
mi zůstal do dneška.
A co mi ta nevyléčitelná nectnost přinesla?
Asi to nejdůležitější:
pohled, a to dozajista hodně zblízka,
na mou cestu k smrti
životem bystře popoháněného uprchlíka.
Na mou již mnohokrát až k cíli prošlapanou stezku
k stesku,
jíž jsou pouze louže s to dodat něco důstojného
poutnického lesku.

A potom ze zlata dva přívěsky
a pozlacenou granátovou náušnici,
které se válely v pozlátkové Praze přímo na ulici.
Jakož i stříbrný řetízek v půli přetržený
a plnou hrst mincí různé hodnoty a měny.

A k tomu:
dětskými nemravnými malůvkami pokreslený sešit na noty.
Kolikerou tkaničku do boty, leč bez boty.
Spoustu žížal, šneků, brouků, ploštic
a jiné nevábné pinoživé havěti.
I nepotřebných kancelářských potřeb,
jež by se lépe vyjímaly v koši na smetí.
K bitvě nastoupené nedozírné pluky
útočně proti mněpozdvižených kopí trávy luční,
záhony voňavých zahradních květin
i zeleniny pěstované pro turnaje v pletí.
Hejna mrtvých ptáků.
Ale i těch dosud živých, unavených a hladových,
co přede mnouneulétli v strachu.
Sbírku neplatných jízdenek.
I příliš draze zaplacených účtenek.
Hned vedle údajně naprosto bezcenného kamene.
Vzácně zachovalou archiválii z cizokrajného stromu.
Paličku asi od xylofonu.
Klokotavý čůrek skromnéhopramene
i rozvážnou řeku širokou v ramenech.
Kupy sněhu, haldy bláta
i čistotných studánek tratoliště svatá.
Led, po němž to tak zrádně klouže.
Hádanku, co to škrundá v té zakopané rouře.
Kančí zub z počátku letopočtu.
A nespočet knoflíků zpravidla o lichém počtu!
I možná ještě použitelný deštník do nečasu.
Pohozenou panenku v zástěrce
z bílého a růžovéhokanafasu.
A dál myriády mně k vyluštění nastražených stop,
jež mi velí stop.
Jež se porůznu kříží,
davů lidí, kteří pořád někam míří.
I tymoje se s nimi mísía jako mně již cizí
mi mezi nimi mizí…

Proto se i v tuto chvíli dívám k zemi,
jak se mi nabízí i se všemi svými ingrediencemi...
Neboť kdo je nalezne,
a byť se jich ani prstem nedotkne,
byť jimi ani oběma rukama nepohne,
dostane za každou nálezné,
které, ať je jakkoliv těžké a objemné,
i pouhým letmým pohledem lehce uzvedne.

Ostatní tvorba Zory Wildové publikovaná v Divokém víně:
DV 129/2024: Pan M. Potměžil
DV 128/2023: Přesto mě nedokázala zastavit a další
DV 126/2023: Až se zajíkáme a další
DV 125/2023: Dědečkův virtuální pomník
DV 124/2023: Kominík pro neštěstí
DV 123/2023: Čím se dalo udobřit
DV 122/2022: Když mně ale ještě pořád byly v pase! a další
DV 121/2022: Vždyť ty celý jenom hoříš!
DV 120/2022: Žádný budižkničemu a další
DV 119/2022: Jenom jestli jsme tenkrát přece nechybili?
DV 118/2022: Závist aneb proč jsem se zase já jednou fakt dožrala
DV 117/2022: Můj biják nabíják a další
DV 116/2021: Včela jedonosná a další
DV 115/2021: Práce prací a další
DV 114/2021: Proč tolik stouply v ceně? a další
DV 113/2021: A přesto horentně vydělává a další
DV 112/2021: Jak kdo na ně a další
DV 111/2021: Psí majstrštyk a další
DV 109/2020: Moje kuchyň, můj kulinářský Olymp a další
DV 108/2020: Za tím bezem, pod tím bezem a další
DV 105/2020: Nejraději do zlatého javorového listí a další
DV 104/2019: ***
DV 103/2019: Být tak paličkami a další
DV 102/2019: Teď mě jenom braň! a další
DV 101/2019: ***
DV 100/2019: Dnes imrvére v cukrárně a další
DV 99/2019: Má-li dojít na placení a další
DV 98/2018: Jak upadnout a při tom se o zem neuhodit? a další
DV 97/2018: To já sama a další
DV 96/2018: Jenom samé vteřinky a další
DV 95/2018: Odmítl je jako zrcadlo a další
DV 94/2018: Vyzrát na všecky a další
DV 93/2018: Starost jara a další
DV 92/2017: Jen si mě oťukává a další
DV 91/2017: Už jen v dobrém a další
DV 90/2017: Jak jim jeden píská a další
DV 89/2017: ***
DV 88/2017: Pro sólo vlastních kroků a další
DV 87/2017: Osud a další
DV 86/2016: Jen vlastní stín mi tady kryje záda a další
DV 85/2016: Mohla bych se vsadit
DV 84/2016: Být tak máminou beruškou
DV 83/2016: Kalamita vzniklá od labutího křídla
DV 82/2016: Nejvyšší kočičí vyznamenání
DV 81/2016: Lenoška na lenošce
DV 80/2015: Přiznávám ke své haně a další
DV 79/2015: Až za hranici viděného a další
DV 78/2015: Stříbrný šém noci a další
DV 77/2015: Čím větší tma, tím lépe vidí a další
DV 76/2015: V poměru jednoho ku jedné a další
DV 75/2015: Ihned zbaběle neutéci a další
DV 74/2014: Jdou, ačkoliv stojí a další
DV 73/2014: Jenomže já vejdu i tak
DV 72/2014: Když váhají a další
DV 71/2014: Jen ať si přivstanou a další
DV 70/2014: Mouchy, pokakejte si mě a další
DV 69/2014: Až on nakáže a další
DV 68/2013: Ihned se poslechnu a další
DV 67/2013: Až mi bude nejhůře a další
DV 66/2013: První po ruce a další
DV 65/2013: Kopřivy, Těžko pak rozhodnout a další
DV 64/2013: Vstup zdarma a další
DV 63/2013: Bez řečí, Žádný drahokam a další
DV 62/2012: A každý by chtěl něco slavit a další
DV 61/2012: Až se to bojím říct a další
DV 60/2012: Ať si zpívá pouze pro sebe a další
DV 59/2012: Nejen podle jména a další
DV 58/2012: Mezi cenami, Svoji nejteplejší čepici a další
DV 57/2012: Smrt nelze usmrtit a další
DV 56/2011: Ani mu to nevadí a další
DV 55/2011: Cíle dosud v plné síle a další
DV 54/2011: Až tam jsme se zadýchali, Odkud takhle zplihlá? a další
DV 53/2011: Na konci krve, Nejkrásnější mišš a další
DV 52/2011: I maličko nábožné, Vyzrát na všecky a další
DV 50/2010: Kousek nad hladinou a další
DV 49/2010: Jak upadnout a přitom se o zem neuhodit a další
DV 48/2010: Jako ulitý, Prozatím a další
DV 47/2010: Sama v celém rychlíku a další
DV 46/2010: Sama v celém rychlíku
DV 27/2007: Už jen v ústech mám sucho a další
DV 26/2007: Pomluva, Pravda trochu hravá a další
DV 25/2006: Jen, Ač právě pršelo a další
DV 24/2006: Pořád na stejném místě, Prosba a další
DV 23/2006: Nic k ničemu přidané, Asi jsem tě jenom špatně pochopila a další
DV 22/2006: Nic, Co? a další
DV 21/2006: Co může být horšího?, Jaká možná jsem a další
DV 20/2006: Tři přání, Rozhovor s matkou a další
DV 19/2005: Něco by tu mělo být mým domovem, Zklamání a další
DV 18/2005: Osidla naděje, Jako ty a další
DV 17/2005: Štěstí, Slabší místa a další
DV 16/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 15/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 12/2004: Postav mi bránu