Marie Kofroňová

ÚDĚLY

Psí parno.
Kanárek léta
vypuštěný z klece.
Zbytečné střechy
skrývají v úpalu
dnes jinou tvrdohlavost:
- než zakrátko,
jen co přejdou žně,
pohostí pod čelem odlety vlaštovek -
otvírají své třetí oko
ne do ulic, zahrad,
do příměstské prodloužené páteře...
ale do uhrančivé lípy slunce,
co plná včelí slávy
cestou vaří med
a sesílá jej lidským okovům.

ZLOM

Jen pahýly mu zbyly.
Posvátný strom?
Vzdálené ovoce.

Ne, vyťat není, navzdory
kolikerých pátků starý...
Dnes, málem
sám
sobě stojí opodál
a smutku modelem.

Země je dobrá věc.
Hlína, co mlčí o kořenech
bílou starostí.
Pamětí sněhu odnímala žízeň.
Praská-li, to za tebe
hojí bolesti.

Kdo ví,
jakýpak jednou vzplane květ...
O dlouhých zimách
jas mu vymýšlí.

Z(Á)MĚNA

Byl jsi tam sám...
Ale i tak musel jsi
zavřít dveře pokojíku
s takovou rozhodností,
jako by za tebou
pálily myšlenky
přes strniště nedávného...
Dobře víš, jak píchá v boku,
minulost.

Na první ránu
zůstal jsi k zemi
přikován. Věděl jsi,
že to přijde...
Ale že budoucnost
je tolik přítomná,
až znovu roste
režná košile...neboť
to staré z tebe odchází?...

Ne, není tě polovic.
To jen hrká
zmizelý kůň.
Odešel
pro nová,
okovaná kopýtka.

Kovář odpočívá.
Spí.

Ostatní tvorba Marie Kofroňové publikovaná v Divokém víně:
DV 132/2024: (S)tvoření a další
DV 131/2024: Hroznové bílé a další
DV 130/2024: Pozvání, Talisman? a další
DV 129/2024: Lůžkové oddělení a další
DV 128/2023: Modrá z popele a další
DV 125/2023: Jitra, Vesnická madona a další
DV 124/2023: Křídlo v rohovém pokoji a další
DV 123/2023: List z poslední propouštěcí zprávy a další
DV 122/2022: Upomínka na rok 1950 a další
DV 120/2022: Tam u nás a další
DV 119/2022: Klopotání, Slepec a další
DV 118/2022: Věnování, Pokoj, který není a další
DV 117/2022: Myšlénka, Štěstí a další