na další stranu
Marie Kofroňová
KŘÍDLO V ROHOVÉM POKOJI
dok. 4. 8. 2022
V šest ráno
hrát
se nesmělo.
Červeň tulipánů
řvala pod okny.
Budila vzpomínku
perského koberce
rudého
na sto ruměnců.
Byl prstýnkový,
to se ví.
Slova slibů
zde -
propletená
na způsob tance,
tam - kdysi.
Orientální šílenství.
Po schodech
tiše
stoupala Láska.
VE DVOŘE
/ dops. 6. 5. 2022 /
Bezpečnou notou
vyzpěvují ptáci.
Zobáččím jitrem
zatloukají čas.
Stavějí ptačí město.
Na tenký rozkaz -
ale na rozkaz.
A nebolí mne,
říkají-li cizí: hračka.
Hračička,
zpěvem drozda oděná.
Na konci věty -
ale tečka.
Dalšími dvěma
v rytmu skrápěná...
PLÁTÝNKO
Výšivkou
vykvetli ptáci i stromy.
Krvácí růže.
Les přichází.
V zahradě lávka,
dřevěný loket.
Jehelná léta
splavem odchází.
UKAŽ (SE)
Dostupnost
není skladem.
Úlovek času
na pultu pěkných chvil.
Vše bylo.
(Roz) dáno.
Mlčení
zranitelné
na souchotě pláče.
A mnozí naznak
Tobě přístojící
tančí
na trdlišti slov -
čekají na kyslík.
Přijdeš – li
na podzim,
za domem usínají sádky
plné bdících ryb.
|
