Marek Řezanka

Poetický démon

Text nebyl redakcí korigován

PROPAST PŘEMOSTÍ…

Ženám chci popřát lásku, mír a cit,
a aby ten byl vřelý, opravdový.
Přeji jim mír, v němž muž je může ctít,
ne zrůdnou válku, jež z nich dělá vdovy.

Ať už je žena matkou, nebo ne,
zaslouží lásku, po níž často touží.
Majákem ať je – a ne neonem,
jenž plytce bliká utopený v louži.

Přeji jim muže, kteří nevyblednou,
a kteří jejich rukavičku zvednou.
Přeji jim ženskost – sílu křehkosti.

Přeji jim rozkvět, ne uvadlost v šedi.
Přeji jim cestu, o níž předem vědí,
že právě láskou propast přemostí.

HNĚDÁ SLEPOTA A ČERNÝ BIČ

Nějak se mlčí nejen o protěži,
krom něho kvete rovněž vlčí hák.
Podobná sklizeň prospěje jen stěží:
Je mi z ní úzko, netušíte, jak.

Přibývá opět vytyčených paží,
už chybí pouze klapot černých bot.
Svědomí zase na trhu se draží,
jediné zboží v čase nejistot.

Hajlující již není extremista,
ten, komu vadí, je však hrozba jistá.
Kam jsme jen došli, ptám se nahlas – kam?

Slepou a hluchou máme policii
k symbolům zrůdných – které jen tak míjí.
Nad tím, kdo mír chce, však bič zapráská…

KORÁB PŘED ÚTESY

Zkouším se zamyslet, proč jsme z bláta v louži.
Proč hltá půda žal, na živiny chudá:
Ten, kdo dřív hrbil hřbet – zas v předklonu slouží,
kdo druhé udával – opět s gustem udá.

Není mi veselo – když to vidím zblízka:
Namísto debaty povely se razí.
Uragán nese loď rovnou na skaliska.
Stěžně jsou přeťaty – námořníci nazí.

Stěžně jsou zlomené – kapitán však tleská,
posádka paluby oddaně se přidá.
Kdo z nich si vzpomene na Titanic dneska?
Všechny nás zahubí vzorná první třída?

Že teče do lodi, podpalubí vnímá,
sžíráno bezmocí, jak orchestr šmidlá.
Vědí, jak pochodí – mokro je jim, zima:
Chtěli by přemoci toho u kormidla.

Padají povely, jež jsou nesmyslné.
To nikdo neřekne, že jim nevyhoví?
Kam jsme jen dospěli? Kam se to vše hrne?
Ční kříže nepěkné kdesi nad hřbitovy.

Chaosu přibývá – sebevrahů také:
Útes tak blízko je: Kdo nás popohání?
Proč je zas líbivá stužka s vlčím hákem?
Mohutní příboje – hrozí ztroskotání.

Kormidla vzdali se – prý je nepotřebné.
Jenom smích šílený nad vlnami zazní.
Bez žuly s nápisem bezejmenný zhebne.
Když spustí sirény, radují se blázni.

Jediná záchrana je, že se kurs změní.
To je vzkaz pro příští krok – jaký se zvolí:
Buď bude zahnána hrozba potopení,
nebo se roztříští koráb jakýkoli.

SONET PRO JEDNU VČELU

Napadl sníh na křídla malé včely.
Jak je jen platné jedno varování
před válkou, které člověk marně čelí.
Před válkou, která všem lidským snům brání.

Nejasná zpráva je o konci světa,
Kristova léta pijí Slunce v síti.
Snad živým stříbrem cesta podemletá
Poslední nálet u Mlčení cítí.

Každý den má své jméno: Perinbaba.
Zapomenutý epos – Teta slabá.
Post Coitum. Déšť v třech pytlích kohout získá.

Zmizel Bubeník Červeného kříže.
Stavba století osiřela – ví, že
prázdná je První třída Jakubiska…

MOŽNOST VOLBY

Jaký je dnes zítřek? Rozhodně ne světlý:
Ceny dál rostou – zvýší se i věk
pro pobrání penze. To nám nevysvětlí.
Co se však zvýší, bude taky vztek.

Když vám všechno zdraží, nálada je chmurná.
Člověk si koupí stále míň a míň.
Po práci tak mnohé čeká pouze urna,
ty movitější i obřadní síň.

Budoucnost věstí tunu nejistoty.
Budoucnost tady není zřejmě pro ty,
kteří by chtěli zdravý silný stát.

Přeji si život důstojný a v míru,
a pokud možno ne ten na klystýru:
Mít možnost z více voleb vybírat…

KDE TOTO PLATÍ…

Ve třidě paní učitelka ptá se:
„Kdo z vás mi, děti, znaky vypočítá
režimů tuhých?“ Tu se hlásí zase
Pepíček s tím, že tento dotaz vítá:
„Cenzura je tam – ani trochu skrytá.
Nic než jen jeden názor neobstojí.
Média svorně vyzývají k boji
se „zaprodanci“. Sílí polarita.
Říct, co si myslí, oponent se bojí:
Kde toto platí – tam je totalita.

Kdo šíří „bludy“, může skončit v base:
Soupis všech „bludů“ vládní seznam skýtá.
Filosof trpí – udavač se pase.
Z krachu se dělá boom a prosperita.
Propaganda je mohutná až lítá.
Ve školách děti agitací kojí.
Myslit se nesmí – metry jsou vždy dvojí.
Ten, kdo chce práci, tak nic nenamítá.
Znalost je nanic – vše je o postoji:
Kde toto platí – kvete totalita.

Opozice je pro ozdobu – passé.
Uniformitou společnost je bita.
Pokrytectví je vidět v plné kráse:
Kdo není v šiku – ten se těžko chytá.
Kdejaký blbec je prý autorita,
hlavně když zná to, na čem režim stojí,
a byť je hůře, žvatlá o vývoji,
kdy v hustém temnu vykládá, že svítá.
Většinu plynout s proudem uspokojí:
Kde toto platí – vládne totalita.

Občané jsou jen poslušnými stroji.
Trestá se odpor – zvlášť, když stát je v hnoji.
Rozklad je zjevný – sekta neprocitá.
Outsiderem ten je, kdo se nezapojí:
Kde toto platí – bují totalita…“

Ostatní tvorba Marka Řezanky publikovaná v Divokém víně:
DV 123/2023: Nejkrásnější z cest a další
DV 122/2022: O život, Zimní vzkaz a další
DV 120/2022: Žádnou rezignaci a další
DV 119/2022: Březnový smutek a další
DV 118/2022: Co nejde, půjde znova... a další
DV 117/2022: Dotek vánoc a další
DV 116/2021: Když choří zeď… a další
DV 115/2021: Máme-li duši a další
DV 114/2021: Krvavé datum a další
DV 113/2021: Chtějme obojí... a další
DV 112/2021: Někdy, Prudká a další
DV 111/2021: A není zamítavá… a další
DV 110/2020: Bez lidí... a další
DV 109/2020: Bez mapy, Nad platany smutek a další
DV 108/2020: Krev zatím teče… a další
DV 107/2020: Kvapí to... a další
DV 106/2020: Toho pak zvedat heverem… a další
DV 105/2020: Kde je ráj, nevím... a další
DV 104/2019: Divoká réva a další
DV 102/2019: K nezapomnění a další
DV 101/2019: Letmá pohlazení noci