Marek Řezanka

NEJKRÁSNĚJŠÍ Z CEST

Co že nám přeji v předvánočním čase?
Semknutí dříve, nežli přijde pád.
Možná, že svornost malicherná zdá se,
bez ní však každý skončí chycen v lase.
Buďme si blíže – bude to hned znát.

Co že nám přeji? Samozřejmě teplo:
Bez něj i srdce zchvátí krutý mráz.
Aby nás do čel konečně již kleplo,
že je holt nutné vidět aspoň přes plot:
Ty oplocené bývá snadné zmást.

Přeji nám život – a ne živoření,
ať máme jídlo, léky – a též byt.
Ať kdo je slabší, na porážku není:
Za tím vždy stůjme, pevně, bez prodlení.
Toho, kdo týrá, nelze velebit.

Přeji nám volnost v dýchání i řeči,
aby i chůze dala se pak snést.
Ať vstanou ti, kdo nuceně teď klečí,
přeji nám šťastnou cestu do bezpečí,
přeji nám víc než právo na protest.

Přeji nám mír – ne krčení se v strachu,
kdy vše nám drahé spálí prudký žár.
Přeji nám moudrost – a ne sbírku tlachů,
a aby firmy nedoznaly krachu,
přeji nám spoje – a ne plno spár.

Co přeji dětem? Život bez úzkosti.
Myšlení, rozvoj, aby mohly kvést.
Naději přeji zemi, jež se postí,
a v níž je mnoho koutů bez radosti.
Přeji nám znalost, nejkrásnější z cest.

DOMOV NA MÍRU

Přeji nám všem svornost, lásku, naději:
Aby šlo stavět – ne žít mezi sutí.
Abychom se, lidé, měli raději,
tak ať nás nikdo vzdát se nedonutí.

Přeji nám všem rozhled. Zmizí slepota.
Podejme ruku tomu, kdo se topí.
A ať holubička křídly třepotá,
kde vládne světlo, nepadají stropy.

Přeji nám výdrž, ať jsme silní v čase,
kdy temno houstne – aspoň často, zdá se,
přeji nám zpěv a hudbu klavíru.

Kde nezní Múza, promlouvá ryk zbraní,
přeji nám domov, kde nás neporaní,
domov, jenž bude stavěn na míru…

NA OBZORU SVÍTÁ

Přemítám, co že podstatné je
v adventním čase – na vánoční svátky:
Říkám si, kdo se neohřeje,
modlím se za svět, nebývale vratký.

Ne, hlavní není pojíst kapra,
hlavní jsou srdce, která za mír bijí.
Některé skvrny nelze zaprat.
Najděme v sobě ještě energii.

Najděme sílu hájit, co nás pojí,
chraňme tu krásnou různost na postoji.
Dejme si dárek, jímž je pluralita.

Nenechme zhasnout plamen, jenž v nás hoří,
nezvykejme si zvykat na příkoří.
Dost bylo válek – na obzoru svítá…

DO TEPU VRAN

Advent se hrbí – chybí atmosféra,
jen vločka spadne – ihned začne tát.
Staleté vrby šeptnou u jezera,
že je prý snadné splynout v agregát.

Koleda nezní – v řevu houfnic vázne,
množí se hroby – mramor tiší pláč.
Slova jsou vězni v řeči nehorázné.
Granáty zdobí prasklý květináč.

Pod stromy leží místo darů tíha,
na nebi hvězda črtá do tmy kříž.
Když bláto sněží, úzkost v noře číhá.
Když se sen nezdá, prázdnota je blíž.

Cukroví lepí krví, která mládne,
zápach se vine jako černá nit.
Na větvích střepy nejsou nenápadné.
Zvon krytý stínem
bude z lesa znít…

ABY ROZUM DOPROVÁZEL CIT…

Přeji nám všem, ať hlavně nejsme sami.
Ať nikdo není jako ten kůl v plotě.
Ať lidská srdce jsou nám drahokamy,
a ať nám bližní není hřebem v botě.

Přeji nám víru v to, co je v nás cenné.
Přeji nám světlo. Tma se rozestoupí.
Nechceme-li mít všechno rozvrácené,
jsou v prvé řadě třeba pevné sloupy.

Přeji nám zdraví – těla, duše, mysli,
aby byl člověk moudře nezávislý,
a ať nám význam lásky není skryt.

Přeji nám sílu v chvílích, jež nás tíží.
Přeji nám svět, jenž neskládá se z mříží,
a aby rozum doprovázel cit.

Ostatní tvorba Marka Řezanky publikovaná v Divokém víně:
DV 122/2022: O život, Zimní vzkaz a další
DV 120/2022: Žádnou rezignaci a další
DV 119/2022: Březnový smutek a další
DV 118/2022: Co nejde, půjde znova... a další
DV 117/2022: Dotek vánoc a další
DV 116/2021: Když choří zeď… a další
DV 115/2021: Máme-li duši a další
DV 114/2021: Krvavé datum a další
DV 113/2021: Chtějme obojí... a další
DV 112/2021: Někdy, Prudká a další
DV 111/2021: A není zamítavá… a další
DV 110/2020: Bez lidí... a další
DV 109/2020: Bez mapy, Nad platany smutek a další
DV 108/2020: Krev zatím teče… a další
DV 107/2020: Kvapí to... a další
DV 106/2020: Toho pak zvedat heverem… a další
DV 105/2020: Kde je ráj, nevím... a další
DV 104/2019: Divoká réva a další
DV 102/2019: K nezapomnění a další
DV 101/2019: Letmá pohlazení noci