Marek Řezanka

TOHO PAK ZVEDAT HEVEREM…

Přemýšlím co je lidem třeba:
Pijí a také musí jíst
Minimálně pak chtějí chleba
a na svém těle víc než list

Pokud dost pijí a dost jedí
poznají ještě další hlad
na nějž jen sex je odpovědí
a jenž se nedá zapírat

Když pak i toto uspokojí
touží mít věci auto byt
rozmístit cetky po pokoji
a vším možným se zásobit

Když mohou potom dělat děti
a v práci stoupat stále výš
dokud je život nezasvětí
do tajů dvou slov: „Ale když…“

Ale když třeba to se stane
jak náhle zmizí z písku hrad
Ztěžkne co jiní mají dané
například jít se vyčurat

Nikdo nechce být jen tak na nic
Že každý v něčem vyniká?
Zažíváme pád mnohých hranic
A co že tvrdne? Mimika

Práce nám radost nepřináší
o ni pak kde kdo má se bát
Rodina? Vztahy? Co je dražší?
Na vše byl spáchán atentát

Moci být jiným ku prospěchu
nežít jen jako parazit
který se svalí do pelechu
a jehož nejde zarazit

Poznání dávno není přáno
propaganda má lidi mást
Na co se brát a říkat ANO
když vládnou drogy sex a chlast?

Smutné je že hlad po znalosti
v nikom se příliš nebere
Čí břicho cpe se mozek postí
toho pak zvedat heverem…

V EPOŠE VSKUTKU NEHOSTINNÉ

Co že nám systém vůbec nabízí?
Nic kromě velmi silné křeče
zas jenom krizi jež jde za krizí
nefunkční chaos jenž se vleče

Kdo že se štěstím ještě rozplývá
za volný pohyb na kameře?
Svoboda? Spíše coura ošklivá
dělá to s každým v téhle éře

Dějiny školy značně pokroutí
z mezer se žákům skládá obraz
Zloděj o čestných říká: „To jsou ti
kteří vás chtějí sprostě okrást“

Máte snad pocit, že vás uzdraví?
S léky i zdravím kšeft se vede
Že máte práva daná z Ústavy?
Spravedlnost? Chci příklad Jeden

Chcete mít širší obzor z médií?
Tam ale malý ještě zúží
fanatičnost svou mnozí neskryjí
ať jsou to ženy nebo muži

Pluralitu pak titíž udusí
kteří se nazvou demokraty
Svoboda s pravdou mají funusy
systém je už jen jedovatý

Že každý zájem prázdno ubíjí?
Autenticita je prý běhna
čest nazvou rajdou hrdost fúrií
přetvářku všude půjde sehnat

Sebeúcta je něčím neznámým
z práce se vytrousila radost
Rodina v suti děti bez mámy
beznaděj ohlodaná na kost

Že vlastně nic nám smysl nedává?
Tak abychom to prostě vzdali?
Společnost není na nic zvědavá
rezignace je vidět z dáli

Nezbývá mnoho z bodů opěrných
Že se to málo nerozplyne?
Masky jsou dole nikde nezní smích
v epoše vskutku nehostinné

AŤ NAJDE JEJÍ ZNAMENÍ…

Rozhodl jsem se stát jen při té jedné
a čelit všemu – v moři na souši
Tím být kdo pustí udrží i zvedne
a kdo ví přesně co kdy zakouší

Rozhodl jsem se v dobrém – a i ve zlém
sdílet co vše nám cesta přichystá
Příroda vládne nejpevnějším žezlem
Co jedním? Má jich klidně čtyři sta…

S pokorou v srdci přírodě se klaním
mám ji v svém srdci spolu se svou paní
do něho ústí – i v něm pramení

Vždy musím myslet na tu jednu – na ni
ať moje láska hřeje ji i chrání
a ať vždy najde její znamení

VČETNĚ SYSTÉMU

Děti na pláži postavily hrad
obehnaly ho zdmi
příkop hluboký stavba velkolepá
až slunce zastínila

Rackové skřehotali
asi se báli přiblížit
„Nedobytná pevnost“
„Nedobytná pevnost“
kroužili nad vlnami a točila se jim hlava

Jediná větší vlna smetla celou stavbu
dvě tři vteřiny
a velkolepá historie zanikla s burácejícím smíchem
v hlubinách

Také my dospělí máme své hrady
jako třeba kapitalismus

Demokracie rozežraná médii a oligarchy
hůře než skříň po babičce
(červotoči měli zrovna sněm)
piliny všude kolem

Vzpomenu si na Andersena
jak císař pochoduje nahý
snaží se udržet důstojnost před smějícím davem
který právě pochopil
že nikdy žádná
nebyla

Kdosi nakreslil na zeď:
„Bořme zdi stříhejme dráty otevřeme se“
Nápis vybledl
přemalovaný černou barvou
lebka a otazník
Koronavir na pochodu
prázdné regály
záminka pro zavření všeho

včetně systému…

V NEJLEPŠÍM MOŽNÉM SVĚTĚ…

Chlapec stál ve frontě na toaletní papír
tvářil se zarputile
„My se máme“ vykřikoval
„Ne jako tehdy
když se čekalo
na banány“

„Můžeme cestovat“
vypnutá hruď semknuté rty
Právě vyšel nový seznam zakázaných zemí
„Učitelky nás učí pravdu“
V dějepise skončil u Francouzské revoluce
s tím, že to byla krvavá jatka
a dnes máme tu demokracii

Na batohu měl tři odznaky:
„Proti nenávisti“
„Nenávidím Rusko“
a mezi nimi takový menší
krčil se jako ropucha pod lopuchem:
„Slušnost nade vše“

Na tričku fotka starosty
divoký pohled a strniště
rád staví pomníky a boří sochy
idol všech kdo ohrnují nos
nad kanály

Nikdo mu neodporoval
nikdo mu nepřitakal
Všichni mlčky přešlapovali
Někdo podupával
jak moc již potřeboval konat

Mnozí to vyřešili listím
někteří kapesníkem
do něhož ještě včera utírali slzy štěstí
že žijí
V NEJLEPŠÍM
MOŽNÉM SVĚTĚ

Ostatní tvorba Marka Řezanky publikovaná v Divokém víně:
DV 105/2020: Kde je ráj, nevím... a další
DV 104/2019: Divoká réva a další
DV 102/2019: K nezapomnění a další
DV 101/2019: Letmá pohlazení noci