na další stranu
Pavel Březenský
HILVERSUM
Nejprve pár měsíců se Slovákama
kousek od mešity na Leeghwaterstraat.
Plíseň ve sprše zakrýval igelit. Hnus.
Nechlastáš s náma, nevaříš s náma,
nezapadneš!
Potom rok a půl (už s tebou)
v podkrovním apartmánu firmy,
kde jsme končili úklidovou štaci.
Dobré časy na Kleine Drift,
ulici, ze které tě na konci vyplivne
Beatrix tunel.
A konečně Havenstraat.
Antikvariát se Saudkem ve výloze,
Thajské bistro.
Japonská restaurace, Korejská restaurace,
Indonéská restaurace, Afghánská restaurace,
Řecká restaurace, Italská restaurace.
Čtvrtky to praskalo ve švech.
Sedm let v mini bytě nad Tatto shopem,
v paprsku sálajícího z centra.
Letí to s časem. Chvíle, kdy
projít městem znamenalo narazit na pět pódií,
ochutnat trochu toho rocku, techna
nebo dixielandu.
Chvíle, kdy projít trhem
znamenalo popustit uzdu chutím.
Chvíle, kdy nás vyprovázelo
hlavní nádraží do všech koutů
z města, které (i když letí s časem)
stalo se domovem.
Z města, které řeklo welkom,
a uslyšelo tot ziens.
|
