na další stranu
Pavel Březenský
***
Za okny chrápe ulice.
Ještěže můj vztek tlumí zdi.
Kdykoli se tu uhnízdí,
jde po mně ta tvá justice
a city chcípaj v půli cé.
***
Bez tendence sebevraha,
bez oprátky, bez koltu,
mám chuť vždycky, moje drahá,
umřít ve tvém dekoltu.
***
Brzy už přijde listopad.
Večery budou o chladnu.
Ona jen řekne: „Tys dopad“.
Ještě než vůbec dopadnu.
***
Pod klenbou secesní
hrnu ti návrhy
a snad se ztělesní
dnes, jeden za druhým.
Pod klenbou secesní
planu a plápolám.
Prosím tě, též křesni,
ať nejsem za vola.
***
Hledám zem úrodnou.
Do té mé nevrůstá
vůbec nic. Ve studni
k tomu pak dřu o dno,
tak s dlaní přes ústa
vnucuji cestu dni
z pocitů. Nejásám,
padne-li na chvostu.
Chci znát směr, kde já sám
konečně zarostu.
***
Nechce se hubě moc do slova,
když si má přiznat, že lhala mi.
Uvnitř je jakoby z olova.
Dřív plná kliček, teď zkratkami
volí dost pitomou taktiku.
Narychlo se vším hned hotová,
rozhodla šlapat po jazyku.
|
