na další stranu
Pavel Březenský
V PEŘINÁCH
Večer se čeří pod červánky.
Roste noc,
jak malá holka po tvarohu,
a měsíc v okně,
zády k rámu,
šilhá přes rameno parapetu
do peřin.
Klame tělem.
Přitom má cosi z devianta,
který se vkrádá,
oko po oku
tam,
kde cítí předehru,
když doba vln s chutí strká nos
pod stíny
k zohýbaným zebrám,
kdykoli dáváme
zabrat kyčlím.
TAM KDE CHUTNÁ NEJVÍC
Vracím se domú
pod lípy.
K rybízu kolem plotu z krajinek,
do sadu třešní,
k vysoké trávě,
ve které kočkám chutná snění.
Na cesty,
které v létě lemují ještěrky.
Na kopce pro němý pohled
i pro křik do daleka.
Vracím se
do domu nad řekou,
kde vítej
voní v koláčích.
DO ZTRÁT
Čas upnul den do oslího hřbetu.
Podél cest počítám stavidla
ve vodních příkopech,
jako bych jimi chtěl v sobě
zastavit spěch.
Myšlenkám tmavnou průčelí
a slovům praská ostění
z lomového kamene.
Zase něco ztrácím…
Tak ještě pročešu prameny
kolem zorných polí,
nad kterými si holubi čtou z čel
mansardových střech.
MEZI MLÝNY
Hřbet hada
drbu podrážkami bot.
Vine se k horizontu,
kde hoří
v chuchvalcích nebe.
Pod nimi staré mlýny
melou na padrť pocity,
ze kterých se v ústech
staví hráze
a očím
nestačí jamky.
NA ŘECE
Od břehu ke břehu
na deset pádel.
Vlny se daly řezat dlaní
a písek
jako kaviár.
Placáky sešívaly hladinu,
nad kterou
falešní policajti hlídali
rybářské pruty.
A vysokou trávou
šustil porybný.
V KRUHU
Den kost a kůže
odsloužil poslední okamžik
v korunách ořešáků.
Přes hradby šamotu
žihadla v kočičích hřbetech
upíjejí z pivních sklenic.
Žízeň se protáhne v ramenou,
až ráno posadí slunce
do větví.
NOČNÍ HLÍDKA
V rezavých pantech okenic
hnízdí mikroskopičtí
provokatéři.
Šepoty ve zdech
pronásledují ospalá rána,
kdy mi z očí trčí
rozhledny.
A ty?
Stavíš si ve snech
Boží muka.
NOČNÍ HLÍDKA 2
Tam mezi břehy,
korytem hlubokým i brody,
vkládám do polštářů
příběhy houpacích sítí.
Budíku vážu ruce
a děsům lepím klaunské nosy.
Zpod noční košilky
dýchá klid
v linkách ukolébavky.
Když ráno vstáváš,
padám únavou.
V OBDOBÍ
Z prochladlé země trčí tváře
s opadaným make-upem,
který kypří
neposlušné kroky harantů.
Cesty mažou kalhoty a pryč.
Úží se v zorničkách.
Zatímco spolu potichu
foukáme do plastových kelímků,
tak z oblohy draci
a pláč princezen děsí vrátnou,
která zamyká
Sypesteyn.
|
