na další stranu
Pavel Březenský
***
Zoufalství ulehlo vedle mě pod deku.
Ve snaze zažít pár intimních doteků
nastala nálada chvílemi napjatá,
když jsme si vzájemně drtili varlata.
***
Na konci tunelu světlo se mihotá.
Říkám si, nejspíš jsem u konce života.
Posílám duši vzkaz, ať hned vše přichystá,
když v tom se proti mně vyřítí cyklista.
***
Co na plat, nejspíš tu nebudu do sta let,
proto bych s ničím už neměl tak otálet.
Nejdříve začnu tím, že se dám do zásob
lahváčů, kterých dnes vypiju dvojnásob.
***
Měl bych být o něco častěji člověčí,
abych se nedostal tolikrát do řečí,
které vždy snahu mou natolik zastíní,
že jsem pak pro všechny nakonec za svini.
Akorát přemýšlím, zda se tím zavděčím
družině s názorem ryze tak prasečím.
***
Nálada klesá, nejsem v ráži.
Procházím (opět!) krizemi.
Chtěl bych mít duši… bez etáží,
když mám zas trčet v přízemí.
Trklo mě to už ve třiceti,
že mé já vzhůru nevyletí.
***
Život je, řekl bych prazvláštní stylista,
a já jen vyčkávám, co že dál přichystá.
Už mám pleš, panděro, obličej vrásčitý…
Život je stylista pochybné kvality!
***
Poslední měsíce mívám sny o práci.
Namísto nahých žen, kladivo bourací.
Ani ten jeden vrz před spaním nespasí.
Do rána na stavbě, do rána přesčasy.
|
