na další stranu
Michael Lorenc
NEDOSPĚLÍ DELIKVENTI
V oválné pracovně ducha,
tam, kde juchá hvězdný brav,
září jako na polštáři
paví oko
náruče mé squaw,
ztráta ostýchavosti
v tak útlém věku
neznamená zamknout řeku
tam, kde pramení,
v kalném vzduchu,
v ráji vzruchů,
na pranýři veřejného mínění,
spasí nás, má rusovlásko,
láskou spaseni.
ODOLNÉ PŘEDIVO
Zatímco vítr
rozrůzňuje tělo paraglidisty
v hybridní tvar,
strom se klátí ve větru
jak pratvar stromu,
tvarů emisar,
zatímco nebe mění tvář,
strom se tváří
jako konzistence světla,
svatozář,
a zatímco strom
střásá listy, polétavé chmýří,
téměř nic,
výkupné za rukojmí
požaduje ruka ručitele,
svitek vlásečnic.
NIKDY
Nikdy nebyls uvnitř,
s botou mezi veřejemi
předvádíš své cirkusové
číslo jako slon,
líbáš mikrofon,
pod kupolí katedrály
žalozpěvem
rozhoupáváš zvon…
Hlaholí
jen strany smluvní.
NENÍ PRAVDA, ŽE JSME SE ROZEŠLI
V oválné pracovně ducha,
tam, kde juchá
uchál Trump,
jsme neustále spolu,
pod kupolí vesmírného Kapitolu
vracíme se do vsi Ptení
/pobuda a tramp/
k svému osamění.
- - -
Myšlenky liché
z mansardy Michle
slétají jak ptáci,
není radno rozmnožovat slova,
Na Balkáně káně,
Na Slupi supi,
na Pankráci plameňáci
znova
couvají jak raci.
- - -
Doprovodili tě
podivuhodný mandarin,
Jean Gaspard Deburau
s bílou holubicí
a Diego Velásquez,
zněly smyčce, žestě, bicí,
u kavárenského stolu
seděli tři muži:
vědec, umělec a kněz.
- - -
Jak svatý Martin ve zdi
čekám na zázrak,
na dotek tvé ruky,
na tvůj středozemní zrak,
počati vesmírem,
záříme v tmě,
každý sám,
jako hvězdy.
PAPEŽ
posvátný skarabeus
v sarkofágu
z litého skla,
vyhověl objednávce,
požehnal kamerám,
zlaté monstrance září
v tekuté tmě.
Urbi et Orbi:
město Alpha tapeta,
svět vpadlá hruď novicky
a ideologie
- náboženství bez Boha.
NA PRANÝŘI STROM
Na pranýři strom
v záři pochodní,
celou věčnost čekal
na blesk z mračna dní,
dorazil však hrom
vykřičený do tmy,
tenký jako tón,
symptom subakutní,
u porodu heká,
u psí boudy štěká…
V lesním tichu vrže
na pranýři strom.
POHLED Z OKNA
Okno jako obraz
zasklený obrazem ve mně,
který z nich je reprodukce,
který originál,
na počátku bylo Slovo,
trvá na svém rozrůznění,
dvojí obraz okna
přetrvává zrcadlením,
fonetik však tvrdí:
obraz vzniká zněním!
BASKET BEZ MÍČE
Strom,
poselství dávnověku,
střeží řeku
- kobalt, nikl, chrom,
strom,
zmizelý za úsvitu
v mlze bezé větviček,
v šantánu bez komiků,
v divadle bez opon,
strom,
vyhaslý lampion,
obchází lom,
prahne po doteku
tvé ruky, Marion.
ÚSVIT
Kolem hran
kamenného dvora
rejdí močopudný dědek,
z ptačí perspektivy kmán,
z parteru lokaj, pochop, hrubián,
jsem zvědavý,
jak dědek
s hordou holých lebek
vymámí křišťál rána
z oválných spirál
hejna vran.
KVĚTY U RIO GRANDE
Ve tvářích čtu,
kašlu na noviny,
melodie podzemí
zní tence jako stíny,
rozestupy stromů určil
hlavní hygienik Mexika,
ve tvářích čtu
čtyřverší básníka:
Zpěv ptáků žene
kaktusy do květu,
jak krásná byla země
za vlády Aztéků!
PSI
Místnost dva tři metry,
v ní pohozené svetry,
predátor a saze
- sotva donošený tvor
v krvi na podlaze,
vlčák uštval štěně
na zlost něčí zlosti,
dostál povinnosti,
fragmentoval tělo
a ohryzal kosti.
|
