literární časopis založený v roce 1964

Michael Lorenc

ROZVAHA

Vezmi krajinu
a vlož ji do snu
opilého malíře,
ponoř ji
do Svatojánských proudů
vět,
vezmi za ruku svou lásku,
větvičku jasmínu,
neváhej na vahách
znevážit svět.

ŘÁD

Šťavnatá zeleň,
pod ní má postel,
ve větvích mobilní
andílci,
v trávě pihovaté oblázky,
zkamenělé světlo,
bude to těžké loučení,
řeka mi odnesla nemoci,
zůstala jen páteř,
řád neřáda.

REGENTKA

Pánské kolo
opřené o stěnu,
před kolem dívka
opřená o kolo,
okýnkem u stropu
kalný svit padá
kam měla padnout
má sychravá hlava.
_ _ _
Prošla mezi záhony
k besídce
na konci zahrady,
vešla jak paprsek
jarního slunce,
odešla na sklonku
léta jak stín.
_ _ _
Pánské kolo
opřené o stěnu,
před kolem regentka
amorfních dní,
vypadne z fortny
jak panenka z futrálu
dřív, než se pochmurná
ulice zalidní.

NENÍ KAM UHNOUT

Dům,
který zvlhne,
když sad
přijímá vláhu,
sad,
který uhne,
když policajt
uhýbá vrahům,
hlína si hraje na podlahu,
rovina podlézá svahům,
bude to těžké loučení,
měl jsem rád
tvou horskou dráhu,
ale nejvíc
jsem miloval Prahu.

ZÓNA ŠŤASTNÝCH NÁHOD

Vejdeš do noci,
vítá tě společnost
smuteční vrby,
studny a rumpálu,
dvůr,
dvorek na předměstí,
zóna šťastných náhod,
kromě štěstí.

OBRAZ

Někde ve mně,
možná za mnou,
souběžně se stěnou plic,
portrét matky,
tisíc kroků zpátky
v roji létavic,
někde ve mně,
ve výklenku jinovatky,
obraz
proměněný v rám.
Míjím lásky,
tisíc kroků husopasky,
jako smolný
bonviván.

REPETICE

Dvůr,
který nedopustí,
aby ho pretendent opanoval,
dvůr, který nepodlehne
papírovým obrům,
dvůr,
kterým prošla válka
a projde znova
zborcenou baštou
garnitur.

REKLAMA NA LÁSKU

Nadechni se,
nezapomeň na výdech,
tak se nadechuje růže
a vydechuje mech,
přišli jsme k sobě
jako slepí k houslím,
krysaři s píšťalami
kostí, které srostly,
nadechni se,
nezapomeň na výdech,
až zůstaneme sami
na velkoplošných
billboardech.

JARNÍ VODY

Nedbej,
co bylo dřív,
nezkoumej, proč tě stařec
poslal pro vodu
a ne pro dříví,
jsi součástí těch změn,
jsi jako vyměněn,
když řeka předvádí
svou bezbřehou moc,
nedbej,
co bylo dřív,
uháněj pro pomoc!

NASTĚNKA

Chybí tady obraz,
chybí tady rám,
chybí tady Bílých
nocí amalgam,
byla jezerem
a byla polem,
byla celá ve mně
a byla všude kolem,
co zůstane,
co zbude nakonec,
Zimní palác duše
jako pouhá věc?

ŠTĚDRÝ DEN

Kletba zvuků,
lůno stínů,
hledáš ruku,
najdeš polovinu
ruky v rukávě,
když rukáv střeží pěst,
když pěst střeží dav,
když chátra střeží dveře,
které střežil
smrtihlav.

ODRAZKY

Odrazky
poházené v prostoru,
kusý obraz ženy
proměněný v rám,
olůvko náhody
hozené do vody,
z žíhaného mramoru
sestavený plán:
Odhodit život
jak nedopalky cigaret,
dát si pivo
s pěnou let,
to je oč tu běží,
běžet k bárce na pobřeží
a nevrátit se zpět.

KOLOMBÍNA

V bezlistých korunách
rozvěšuje
nažehlené košile,
měsíc,
jako mobilem,
nasvítil její klín,
u paty stromu
model Donatella,
falešný prelát,
harlekýn.

PLÁN

Modré nebe si vysnili blázni,
akademici je přejali
do svých učených traktátů,
kážou výhradně o tom,
co činovníci vysoukali
z klotových rukávů,
co bude potom?,
plán buku v bukvici,
elektron, neutron,
proton.

TAJEMNÝ HRAD SVOJANOV

Hroutí se hradby,
kroutí se proutí,
v šatlavě s pouty
na rukou,
na kata čekám,
před katem smekám,
slibuje s pochybnou
zárukou,
že po stětí hlav,
utiší dav
a pronese útěšný
epitaf.

BÁSEŇ

Báseň je brblání
bahenních sopek,
milostný hoboj,
dar Dia Európě,
švihácký výšlap
na šelf podle not,
báseň je ústraní,
samota bez samot.

ŽIVOT

Život,
dveře a okna,
průlezový dům,
láska,
citadela melodií,
porézní oppidum,
smrt,
dům, který letí,
chlum, který kvete
žlutými květy.

Děkujeme,
odejděte.

GARDEN PARTY

Je tu živo,
lidé jako oběživo,
balet čápů marabu.
Ubrání se matematik duše,
jasnozřivý blázen,
který křehké rovnováze
nastavil svůj hřbet?

LÁSKA

Lásku nelze
něčím nahradit,
láska je podhoubí,
podstata podstat,
láska je poušť,
úhor, mokřady,
láska je obava
o lidi, o stát.