na další stranu
Oldřich Hostaša
Verše
V PŘÍSTAVU
Modro si opírá dlaně o vlny moře,
vůně příboje se probouzí,
rybářské bárky jako zmámené
kolébají se v rytmu svítání
a podprsenková teplota odkládá nahotu.
V mansardě na rohu ulice
španělská krasavice sní dál sen o milování.
Dobré ráno nálado,
den si obléká kalhoty,
vzal poutnickou hůl
a kráčí k poledni.
ŘEKA NADĚJE
V našem vědomí pramení řeka,
naděje i poznání.
Po její hladině dělají se kola času,
každé kolo jeden osud,
v tůních vzpomínky
a šumící topoly strážní rytíři,
rytíři našeho svědomí.
Po řece naděje jako lodě jedou naše myšlenky
a výpravčí život dává zelenou.
MODRÁ CESTA
Po modré cestě oblohy
oblačná auta odváží ráno.
V zahradách třpytí se rosa
na květech růží jako drahokamy.
Láska do květů zakletá
rozkvétá ti v srdci.
V rubínech touhy na řasách
zrcadlí se modrá cesta,
v hlubinách očí vychází slunce,
větrná dlaň polaskala Tvé vlasy
a v nebeském kostele vyzvání zvon života,
to pro nás,
když se naše cesty spojují v jednu.
VĚTY
Věty dnů splétá týden do copánků,
slova, která ti plynou z úst jsou jako vteřiny naší hodiny.
Čekám u Národního divadla,
Vltava šumí své příběhy,
večer nás zahalil pláštěm
a přítomnost,
přítomnost splétá příběhy dalších roků.
KRÁLOVSKÝ PLÁŠŤ
Královský hermelín zahalil večerní Prahu
a Hradčany září hvězdami, které čas rozsypal.
Tóny harfy znějí peřejemi Vltavy
ona jako nevěsta,
rozčesává si vlny v nebeském zrcadle.
I Tvé srdce je zrcadlo
zrcadlí se v něm naše touha.
Do královského křesla usedl Petřín
a pod sochou pana Máchy
zastavili jsme svoji přítomnost.
Dobrý večer, matičko měst,
zvony Svatovítského chrámu zvoní budoucnost.
|
