Oldřich Hostaša

***

Maminčinu tvář,
krášlí cesty života,
dlaně neorané pole,
které umí pohladit,
jako léta dětství.

Její slzy rosa života,
ústa zahrada snů,
slova kopretiny na lukách,
myšlenky perly v hlubinách lásky.

Tvůj obraz nosíme v srdci,
jako nebroušený diamant,

diamant věcnosti.

***

Nebe rozkvétá do modra,
sluneční kos hvízdá zlatou melodii,

tóny probouzí město
i Pražský hrad
kde minulost spí v královské koruně.

Jdeme městem,
jemně prší,
kapky na řasách jsou hvězdy,

třpytí se v nich láska,
dlaň se chvěje v mé,
oči jsou zasněné,

jsi v mém náručí,
okolní svět se zastavil

a Praha snídá pohodu
pohodu souznění.

Ostatní tvorba Oldřicha Hostaši publikovaná v Divokém víně:
DV 109/2020: Letní den, Večer a další
DV 107/2020: XXX a další
DV 105/2020: Verše
DV 104/2019: ***
DV 103/2019: ***
DV 102/2019: ***
DV 100/2019: Říčka, Vltava a další
DV 99/2019: XXX, Rozmarná
DV 98/2018: xxx a další
DV 97/2018: Pražská zastavení
DV 95/2018: Jarní touha a další
DV 93/2018: ***
DV 92/2017: Meč pravdy, Oblaka plynou a další
DV 91/2017: Ráno, Jarní polibek a další
DV 90/2017: *** a další
DV 89/2017: Okamžik, Máj a další
DV 88/2017: ***
DV 85/2016: Den
DV 84/2016: Rozmarná
DV 83/2016: Poselství a další
DV 73/2014: Dobré ráno
DV 41/2009: Nová
DV 36/2008: ***
DV 34/2008: Čekání na slovo