Ivo Odehnal

Freiheit des Atems!
Freedom of breath!

SVOBODU DECHU!

/ Pránájáma je jogínské cvičení k ovládání dechu v pozici savásana (poloha mrtvých);
zahrnuje vdech (púraka), zadržení dechu (kumbhaka) a výdech (rečaka) …/

ZÁSADY CVIČENÍ DECHU V POLOZE MRTVÝCH

/I. část - savásany v době neklidu

/Permanentní změna je ošklivostí jen z poloviny tichem – jinak je řevem na celé ucho.../
Jde o koupele ve zlovolné tříšti kdy se kouří z peří Loupaná kůže měkne /Kosti se smějí / Mřížemi slov doléhají nečekaně zubatá spojení Smích neleptá rty Strach je volně k mání Prach se tísní v ústních dutinách Mělčina břicha trpí laskavou samomluvou Prostor pro smích se vytrácí Dochází cukr humoru …

/Z křídel zvonů se stávají masné skvrny na jazyku léta/
Zjihlí procházíme kolonu prolhaných klamů Svalnaté mléko dnů protéká kolumbáriem ozubeného klidu Země štvaná hlukem ztrácí sliny Sucho je mokré Dobrácké sliby jsou těžce vymáhány vinou kocoviny debilního dechu Holí naděje hýbou alfa samci virtuálního ducha Co tedy se zbylým nebeským klidem? A co se zakaleným zrcadlem nebývalé krásy? Ďáblík je zahrnován vonnými úpisy zatímco my visíme na tlusté niti vlastní bezradnosti...

/Zestárlý stín a ztvrdlý kouř končí v rozkroku slunečních hodin/
Pod hřebenem dubu v dubnu hledám zlámané paličky vlastního bubnu Zbytek neklidu pochází z pochvy lusků /ovšem jen tam kde rozkvétá opařený list dobrého dne/ Pravé rouby byly zadupány Rybníku v bezhlavém předstihu utekla voda Po palmových tratolestech šlapou nezvaní hosté páchnoucí vzteklou vazelínou Lze připít za/sou/loužilému zrezavělému železu nadstandardním odstraňovačem rzi? Oblohou rejdí vytištěné rybí jazyky hbitě mizející mezi plakáty s portréty politiků K lesu byl přišit cár nebe Já sám jsem korunním svědkem bezbranného kouře v moři hvězdných nedopalků Potulný ovčák nám pohotově ohlásil: Georg Trakl není mrtev

/Červotoči světa nejsou jediným ohrožením dechu dřeva/
Kolem rozčileného domu létají malé smutné myši Zdá se že je marné vzbuzovat vztek dechem vzdoru! Rozdrnčeným oknům zvolna měknou skla Škvíry polí tajně sledují břišní tance větví Trpíme narkózou krásy v moři vzdechů Léto se samotnému létu příčí v hrdle /Marmeládové děje mají nezvyklá slídivá přání na pokračování / Nastal čas čekání Až bude zloby po okraj přijdeme na řadu na stínání i my Kvůli vstupenkám k naději předstíráme u letního kina pláč Je to ale jen zkouška nudou Mírovou studánkou proplouvají ozbrojené klavíry Strach se nyní levně prodává Tam kde končí zamilovaný klid okupační můry si s radostí ozobávají křídla /Lehkonohou dýkou probodaná tma začíná tušit že neuteče nikam / Smutno je tam kde je milost na dračku a kde jsou stěny dobře ozvučené vzdechy z milostných odposlechů…

/ Je hloupé poslouchat každodenní výrony chytrých zpráv/
Co se dá dokázat větru větrem? I hůl rozkvétá nelze-li jinak? V jistém případě nasládlý kouř nervózně šilhá a listí sebou beznadějně smýká Je přitom naší povinností nechat se bít a případně zabít? Anebo je to jinak? Proč vlastně nečekaně ochraptěl všemi milovaný vavřínový háj? Tříska modřínu se zbytkem ptáka pronikla do srdce mýtiny Ve zdlouhavé frontě čekají zamlklí chrobáci Obě oblohy byly současně zamknuty Zouváme se Pařezy klademe do skleniček Je to ten pravý čas na rozbor chvíle za chůze večerními stíny? Z větrných pahýlů šplíchá tma Má barvu khaki Ukazuje se záhy že nemocí poznamenaná doba je opilá jak zákon káže Podle všeobecného zákona i
hvězdy mocných časem zapadnou do počuraných kopřiv kde vládne drtivá vůně růží Srp broušený kladivem pravdivě utkví v hodinové brázdě Ojíněný měsíc schovaný za komínem si právě vypůjčil břicho z cizí kůže Nový svět se začal takticky propadat vlastním sítem Starý svět je zmatený Neví čí je a neví co a jak a kudy kam Tak končí nadějný pohled do zrcadla krásy Jak dlouho vydrží bez pomoci nová nádrž plná strachu současný soustředěný nápor emocí ?

/Velmi milé jsou soubory světloplachých chvilek! /
Natržená noc se plazí po obloze plné zvláštního pískotu Bude bezstarostně ulovena sýčky v sovím lese? Sypu za plot drobky zlobivým rybám S nenávistným potěšením se dívám jak jim tlamičky kloužou po dlažbě a směřují do neznáma Ptáci chytráci si na stromě pohrávají s hnáty větví /hrají si s nimi a někdy i s námi/ ale jen když chtějí/ Uťaté prsty byly hbitě zastrkány do bezpočtu ok plotů Les říjí neboť mu nastal čas Lesem projíždějí podivně veselé lodě kůrovcové soldatesky Oči ozubené nehty svědomitě svítí až na samotné dno svědomí Kde je ale nyní ukryt klíč ke stovce klamů? Z kovových mraků nám zbyly jen kotvy Déšť je odzbrojen Selhaly mu mokré motory Už nemá ani kulomet nabitý hromy blesky a kroupami

/Jak naložit s vepřovou soldateskou nesmyslných pomluv? /
Rozcuchané mraky češe hřebínek lesa Na pupku palouku dřepí studánka plná něhy / na vejcích mraků je nestydatě rozvaleno slunce/ Bouřka má úderné tiky Špendlí nás k zemi v zálivu lesa Mokneme údivem ale na království to nevypadá Lak malátně bliká při pádu na ztepilý asfalt Nyní musíme být všichni pevně zevně! Každý máme v srdci pár cizích předmětů a několik potrhlých pravd Jde o věci z nichž si snaživý vítr rád kousek po kousku ozobává Střídá se přitom s dešťovou vodou

/Věčně lživé pravdy - věčně pravdivé lži/
Dobré zboží je každopádně boží ale peníze jsou nade vše – že je to tak svatá brado vodoucha spanilého! Kam se dnes hrabe vous docenta jesetera, pánové! Kdo z viníků se přizná že něco spáchal? U vyschlých ohnišť bývá klid Přímo čpí beznadějí Chytrostí povzbuzená zvěř přisluhuje Ábelům i Kainům Psí víno je samo pro sebe za plápolu vonících praporů Marně hltáme co zbylo z podzimu /Jaro si to zase střihá podle kalendáře/ Hlava nakonec sama zvolna opadává Nádrž naplněná důvěrou někdy pekelné teče! Vzduch na to civí přes kropicí mříže

/Co asi dělá šilhavý pes v přesýpacích hodinách?/
Je to chlupatý fracek frocek filcka vesmírný pablb prst na spoušti konce světa Hloupý vetřelec smrďola prďola smraďoch fňukna ňouma chlípník smilná nula – věčné nic z hovínek nečasu...hvězdný poloprd na vše hrdý holoprd do nápodoba nepodoby nezdolná nezdoba čásek vlásek nečestný časochrt? Jakými modlitbami nás vlastně doběhli? Ach ty kletby rodných mašinkvérů! Vítr propíchává domácím můrám křídla A zde se asi nachází klíč k těm samým klamům - klíč od zamknutých barev! Klíč zvadlé důvěry a zlosti bez dozoru?

/Do pohřebního prázdna občas někdo prudce zabuší /
Není čas na podezřelá štěstí – to je protřelá zkušenost léta z časů prodejné spásy plné děr vinou ohnivých omylů Strachem promočené chvíle vepřového štěstí a ustrašeného /malinového/ zpěvu čeká za dveřmi Napínáme uši k domnělým krokům sebejistých hnutí a vůní Z prasečího měchýře /až sem/ proniká smradlavé ticho debilního trucu Zrady dober v popraskaném oválu světa vyplní smích plný barev Řev rozmařilého léta končí v dechu dovádivých růží a hladových rejdů ohnivých slin Úzkost pochází z úst nekonečného hluku světa a ustrašený zpěv vydává malinový řev Noc je zrozená z masožravé vody plné žáru Ve stodole pelichá odhozený čas trvající na svých pochybách Plují tudy čluny s prasklým dnem a s vyprázdněnýma očima Kolem ničeho je rozbouřeno vše...Ve stínu pitevního stolu se lesknou řekám zatlačované nestydaté oči /Co tomu všemu říká prastarý chytrý a hrdý stín? Stín ustrašeného kňouravého zpěvu - ta přezrálá píseň spasení na prodej? Motory dní se falešně rozezní a zároveň si spokojeně zavrní

/ Vosí mráz patří ke zbabělé krajině /
Ospalí utopenci polehávají na dně zátoky u zelené mrchy Já nejsem rád líbán rybami obzvláště ne v pohlavní vodě a obzvláště ne tisknou-li mi na tvář poslintané pysky Žalmy se tak mění v kostky ze slov bez písmen Do hlavy davu se nesahá Za vše může rozviklaný život Kdo je plavčíkem této chvíle za všeobecného mrazu? Vosí vetřelci pročesávají ptákům vlasy za stěnou zvuku Maso bez směrovek končí obvykle mezi topoly Kam až paměť sahá prostírá se faleš Jejím vodním hladinám nestačí břehy Vítr vyhání zvuky z věží do okolí Půlnoční tmu odhrnuje do ústraní drcený hluk

/Liknavé touhy vždy lehce překoná vlastní obraznost/
Vlezlý zvuk prolézá kanály a prokusuje mříže Noc se nejprve sama rozlehne pak vstoupí a ulétá aby nastalo ráno vypálené smíchem Jsme nestoudně mrskáni nahnilými jazyky vetřelců – oněch hroznýšů nebeských Vše se přitom odehrává tajně v zadluženém pokoji Bumerang zátočiny bere vrby do roztřesených prstů Mniši gangsteři upřímně křepčí hněteni časem oslnivých rad a proměňují se v čerstvá vznášedla Samotná luna dřepí na žhavých železech noci

/Držím se tě, miláčku, jako klíště ! /
Chodba se olízla až za ušima Vlastně olízla si uši Pot stéká z ohmataných klik Dveře si čistí podrážky neboť právě vchází stádo červů Je to známá hodina mezi veřejí a trámem v čekárně na smrt Obraz očekávaně nezaštěká neboť úpěnlivě prší...Skrýš slepená zapadlým listím je skrýší zapadlých slepýšů Hořící podzim je postrachem strachu neboť rakve spěchají k vlastním rovům Ze všeho zbývá všem pořádná žízeň Přítelkyně Luna právě propaluje dvorek Vzniklé sucho každopádně nelze ždímat

/Čekání na radost za vypálenou dobrotu/
Žlutý stvol mnutý mezi prsty trav v pravou chvíli zavoní a ta vůně srdečně zazvoní Tma je mrcha a žádný půst nikoho neochrání před hrozivým hladem Přemnožené ticho ožírá opačná myš
Nešťastný dirigent zasune nadějnou hůlku mezi zuby zpěvu ale zlato se v mžiku stává blátem
Žáby ve fracích posmrkaly chodník Kostlivci se chlubí mincemi a mince chrastí kostičkami Jde o krev bez konce Pokoj je svlékán z naděje Zbývá nám tu jen šepot rodné ciziny Není to krajina ukradená domovu ale domov ukradený sám sobě ! Ach ty má nešťastná zemičko /říkám si smutně/

/Lstivý čas podzimu/
Odpoledne vzplanulo neapolsky chytře modře a tedy moudře Písek se ale neumí dmout radostí a stodola sama odplula čert ví kam K potopám je nedaleko a ptačí děti smutku jsou ještě nedospělé /proto ten zoufalý klid…/ Krajina kulhá podzimem Z listí je moře Z hlín vyždímáni cvrčci /Ani ohlodané zvuky tu po nich nezbyly / Pro statnou lunu zapomenutou pod klekátkem – zbyla zde z času pahýlů - nadějné sestavy – bez řešení My proto noci netrávíme v prostopášných sestavách Dušičky byly právě vpuštěny do pestré manéže Omdlelé světlo se povaluje v pilinách Slušnost doporučuje smrti být občas polívána vodou Co k tomu dodají nadýchané parohy ze skleněné myslivny!? Dokola drkotají prodaná přání Nedělní kopce skotačí mezi poledními svačinami Ozubené mouchy soustavně pilují zpocené mýtiny - a ty se nadějně třpytí Nikomu nevadí že polednem právě prolézá hladový had!

/Sbor opilých sněhuláků ve vrtulníku/
I stalo se že vzplála obloha až tam kde dosud kvasil slušný kraj Zlobou zklamanou dobrotu znalci chytře zasypávají poznámkami Pro lásku prožíranou červy my ale nebuďme smutní! Po bezbřehých vodách sahá záludný osud Od zlatých rybek k beznaději bývá nedaleko Na slepé drenážky píská průvan a cizáci vytlačují zlá lejna z hranatých tub Jde opravdu o hry cizích pávů na krvavém písku? Proč a od kdy se sami stáváme leklými rybami? Podle správné učebnice objímáme příkladné žabince Boží mlýny odvětrávají krvavé škraloupy V sytých kopřivách perou se vůně s nadějemi /Věž kousek po kousku ulamuje čas noci a noci čas/ Holohlavé hydry požírají sušenou stravu pocházející z horoucích mělčin

/Průstřely měsícem všestrannosti/
Hlína nás zlehka obchází ale nezaléhá neboť zlo je provázeno pravdou - / a to díky neřestné sladkosti/ Lze jen tak otevírat křoví do andělských vrat? Chceme být svatí anebo sťati? Rakve se pod okny škrabou rozmrzele na hlavě Jde o podvod způsobený průvodem klavírů a vinou mdlého času nebo rozumu? Co bude dál? Půjde o koncert zamilovaných vůní kdy každý práh je plný něžných okázalostí a smrt dosud dostatečně vysoko? Proč najednou přestává být světlo a proč se tma do nás tvrdě zakusuje? Léty posunován i zasut slyším se stárnout Poblíž ohořelých kamenů padají na podlahu malá písmenka plná velkých slov Zřetelně cítím šero v nitru i bodání křovím Vítá mne ticho a jeho výstražné pochodně otázek Je v cizině listí ctí být měněn za tvrdé dřevo?

/V objetí železných pijavic a sprostých plivanců/
Strništěm se tiše spouští tma hladká jako lýtka žňových jablek Patří to k dávné vášni žebříků jimž vyplivne motor Nahý snop býval posedlý chlípností V dávné představě vlečou mne polem hrábě plné slámy Současně přitom myslím na světový mír Tady i holý vítr hoří pod kameny Léto se dávno nevyhýbá smutku a v tichu kdosi poklepává na naději Kořínky hrobů nás hřejí v podpaždí

/Zvláštními přáními začouzené větve často končí na mokré slámě…/
I rosa časem obroste mechem a vítr rád pouští z větve list Cvrčkové hynou ve vlčím rouše planin
Na hliněné dece na šířku rozvalen pohrobek léta Nezbývá než nechat se pomazat laskavým blátem ?Vysmát se sám sobě v nelaskavé době? I zdatným balvanům žalem ukápne slza opilá nadějnou hloupostí Hřebíčkem k létu bývá přibit včelí sval Je to nedonošená hrozba v udírně doby v tichosti vzduchu Všechno je jak má být utajené kyvadlem mušího úderu Zdá se že ani blázen poklidně neblázní je-li zamřížována zlost plná chytrých obav U potoka se pokouším zastavit naolejovaný čas co prchá Ani smůla pivovarská tuk na lana a olej pro cylindry neovlivní pestré kotrmelce krásy...

/Dny roztroušených radostí chřadnou za dešťového sucha/
Města se sama v jisté době zamykají na noc Vyschlým vesmírem občas prolítnou holubi na zvláštní pohon Uchem zahrady si razí tajné cesty chobotničky- já sám si chystám masku z kamení Jako každý podzim i letos mi upadlá křídla houfně zarůstají blátem Hlavu mám ozobanou časem i s brýlemi plnými událostí Ano sádrovou pleš zdobí zdatná hlava útěku z nerozumu

/ Slet mazaných chvilek v obézním tichu/
I zahradám občas vyschne v hrdle Za nehybných nocí konají se mezi kostřavami slavnosti kamenů Rozestlaným polem plují stromy jak svícny podobné bažantům na pomalé vodě Ve stínu luny létají psi na křídlech z holubího peří

/Vzduch bez dechu nad hladinou sounáležitosti/
Sibiřský mráz sám nechodí po stéblech tam kde tatrmani bez studu šlapou po ženách Věž si uřízne kus oblohy ale kluzký čas se jí nedaří vtáhnou do hodin /ba ne ani volským potahem!/ Proč si tedy nevyslechnout mravenčí osudy pronášené během dnů v pauzách roztleskaných zvonů? Končíme za sklem kde se mlčí Noži dokážeme něžně ušmiknout jarní chloupek Kočovná moudrost tajně táboří v brambořišti Zatím nebeským sadem protáhne zima a z kůry stromů jsou strouhána peříčka mraků Lesknu se - ale už nechodím objímat radost V nalomené duši mi táboří smutek

/Stoupenci prostomyslných časů – vypasení kanci vesmíru/
Je to někdy hra o hrášek strachu nebo i o střípek laskavosti Ďábel vleče ves dolů břichem jako nafouklého koně Křoví šílí To nic co nic Hodně zlého způsobil ďáblův kozel I rosa pláče...

/Tma až na dno
Kohouti si tajně odhlasovali ráno Ramínko šera nadlehčilo svítání V uších mne šimrá listí
Z větví už neprýští zelená krev Vyholené ryby podplouvají loďku Oko je zasazeno v lůžku větru a luna byla vyválena v blátě...Pod ledovou brankou pukají rybí měchýře Mrzne mi hlava ohlodaná smutkem z podivného útěku sadem prázdných láhví Z ker je rybí popraviště K této podívané se šourají krajiny v bezelstných pláštích Dívá se i hrníček dvora Motýlům za okny přitom vadnou umaštěná křídla Z luny je svítilna Po dřevěných kopcích poletuje nahá voda Radost zapouští křídla do okřídlené lebky Jako mládenec skáču na mlat kde zbylé zrní zadupávám Hadím zubem je uzamknuta síťka smutku a pevně přišitých utajených vzdechů

/Spásná rukoudání odpískaným nadějím/
Ticho zhasíná trávu vklíněným mezi hvězdy Pytlácká tma je plná soucitu k tajným krajanům /milovníkům blátivých stružek/ Přehodil jsem přes dům peřiny aby je nepřišlápl mrak plíživých radostí Samotné dno tmy je suchým úkrytem nahých Své o tom vědí deště - onen dunící motory

/Zrádná ulička rozkrájené pravdy/
Koho to přibíjejí na křížová vrata noci? Slunce se zuby nehty drží kotvy dne Hbitě obcházím vzteklé ploty Samci /v nepromokavých pláštích / pronikli až sem Mrak zde čeká tvrdě nafouknut až statečným hromem bude přeražen Jde o výpalné za dobrotu Někdy za nocí proto vytékají z dopisů čerstvá písmenka Čteme je dokud nám uvnitř nesplaskne váček chuti ke čtení…

MOJE DECHOVÁ CVIČENÍ V POZICI MRTVÉHO

/II.část /
/savásany každodennosti/


/Víme, že opadáme jak listí.../

/první cvičení Slepá klika na oční klinice /
Legenda pečená v papírovém komíně vydává libovou vůni O podlahu se tříští peří dnů Křehký bič šlehá vteřinového kozla Po pupku mi skáčou mazaná slova...

/druhé Nedělí prohnaný zbožný kouř /
Paličkám upadla bubnová křídla Semínka lásky vášnivě teskní Vítr se svléká Na tlusté větvi kývá se kýta luny Jazyk lesa pokryly spanilé hvězdy Georg Trakl si sám zhudebňuje básně

/třetí Každá tma je potmě černá
Obdivuhodně se daří břišním tancům větví Déšť nedočkavě postává před letním kinem Za oponou ze skloviny dřepí okousaný dort dnešního dne Tajemný les se čas od času lehce zakaboní Já s tále myslím na to co je už dávno známé - že každá dýka je potmě černá...

/čtvrté cvičení Holoubci v kokosových kůžích /
Ach bože modříny rdoušené muchomůrkami!? Z kmene smrku trčí ptačí zobák podobný drápu mraku O kus dál ovčáci opékají ticho z hvězdných pařezů Dojatá tůně nedýchá Ve skleněných pahýlech šplouchá tma

/páté Milost tříčtvrtečních houslí/
Myslí někdo na to, co si asi hmota myslí, myslí-li? Je tu zachovalý chór bláznů v harému měsíčního ticha Klopýtám se sýcem v čele /je to náš bratr vůdce/ V kamenném potoku plavou dřevěné ryby a tichem rozdrobené krajině narůstají uši Sypu šupiny hvězd na dlažbu Umělé prsty perfektně padnou do rukavic z děravých plotů

/šesté Déšť zcela neznámého původu/
Asfaltová silnice dojemně teskní v podzimním dešti Voda se zakusuje do krku Vítr zkoumá kaluže Ohniště lakováno narůžovo Popíjíme průzračné pravdy Ryby postrkují opálené dřevo ciferníkem noci Zdá se že se tma u skalního mlýna zkouší přivázat ticho k hvězdnému ořechu

/sedmé cvičení Hvězdná města v masívním průvanu /
Luna občas proklouzne plotem /kůly úctou smekají rezivé kloboučky/ Pach pochoduje hospodou Noc párá řev Pokud pevně stojím - horko polévá okna Zhaslé chalupy procedila tma Leklé ryby lezou vsi z břicha Dívám se a divím

/osmé Růženec milostných dnů/
Modlitby proudí hrdlem hřbitova Můry olizují noci chlupatá kolena Vodní vůně páchne jako psi za deště Připomínají domov Marně napínám uši k domnělým krokům Kde se nacházejí umolousané verše tak nepodobné básním? Místo odpovědi z ticha trčí prasklý prasečí měchýř

/deváté cvičení Hra na vezdejší tlení/
Měla to být hra na masožravost ale objevil se pán - král bramborové vůně Hrábě okamžitě začaly pelichat a zuby trnout A co já? Zmateně mlčím v hřbitovní síni podobné honosnému člunu Jak mohu vědět jaká jsou správná vábení smrti?

/cvičení desáté Plavení neveselých vzdechů/
Pomačkaná starost se mi vtěsnala pod víčka Neboj se říká Už odplouvám Na pitevním stole pohozeny ryby nedůležité významnosti / některé dokonce veledůležité bezvýznamnosti/
Až budou i ony zaopatřeny stanou se stromy v trestnici Přistižené ticho hlučí /prý nechce vzbuzovat marná očekávání/ Škvírami klavíru lezou melodické chloupky V puse mám jehlu ...

/jedenácté Tesknící mráz/
V něžné krajině podouství kdejaké rty umějí nádherně líbat Z hory dobře okovaných lebek až sem doléhá cinkot Za vosích mrazů mezi topoly rozvěšujeme vyžehlené ptačí kůže Zdá se mi že je marné prosit o něco koňský vítr máme-li sedlo proseknuté udidlem Jen čas se sám dokáže prolévat

/dvanácté cvičení Tatrmani v kyselém roztoku /
Věž je až po okraj plná sovího peří I my ale umíme mlčet řečí tmy Výry sem přivála nevlastní země Jazykem na křídlech rána krouží věrné pochybnosti Kdo se tu honosí vadnoucí trávou?
Bude náš špalek radosti konečně rozštípnut? A bude vůbec někdo kdo úkon provede ?

/třinácté Zdroj dávných podrazů/
Chodba si olízla podrážky a dveře si zchladily žáhu Dovnitř se valí stádo červů Zatímco strach hoří slintající dříví v rakvích lze ždímat Trus je pánem živého stvolu Co nakonec ochrání ticho před smrtí? I na kost se dá pískat!

/čtrnácté Dirigentská hůlka zasáhla plot/
Kdosi napustil jedem slaměného panáka s úlem mezi zuby Byl to vodní mužíček ze smradlavého rybníka ?/ Stovky kostlivců si odfrklo Já ale nemám klíč od vděku A kdo vůbec má na vděk právo?

/patnácté cvičení Čerstvé pole v půli srpna /
Byl ukraden obraz Pokoj se ukázněně začal svlékat V šatech spáření moli mohli být zazděni jedině zde - doma v cizině...Odpoledne usilovně pálí hromádky vzteku Ale ani písek se z pouště nevrací spokojený Prchám odsud vzducholodí stodoly

/cvičení šestnácté Ptačí smutky a drobné skutky/ Ptačí skutky drobných skutků/
Kolem se šourá podzim Koupeme se v listí Cvrčci osud utekli a sucho je tenčí a tenčí I hlad má podivný tvar Bezectná Luna hnízdí ve skleníku pod klekátkem Vraní koně táhnou ovesnou tmu /Obava usíná v náruči pláče/ Ó jak rád bych líbal tužku která to tak krásně dovedla napsat!

/sedmnácté cvičení Milostná zachránkyně topící se v dobrých skutcích/
Z lahví málem trčí nebe Noc omdlévá v pilinách Poléváme ji živou vodou Dokola přežvykují čile rozprostřené kopce Mezi parožím myslivny monotónní mouchy pilují mýtiny Obloha voní benzinem Co bude až my nebudeme ?

/osmnácté cvičení Nebuďme zatraceně nudní/
Odsud je jen pár minut na konečnou Tma je naměkko Čí je to osud? Ryby tlačí voda a na drenážní trubky píská průvan Z tuby chvilek vylézá kouzelný koutek kraje zatím co nás vedro klepe přes paty Z panských kočárů mizí velké oranžové ryby Je to čas nádherných šílenců

/devatenácté Beznadějný škraloupek údajné bez naděje/
Dojde-li k objímání dotýkáme se vzájemně mlýnskými kameny Hydru láká krvavá lázeň
Krev není tráva Závidím závisti jedině tak se prý pramen stává tůní Žhavý den skomírá ve stínu smutných rozladěných klavírů Co bude až se námi proženou červi? Asi nespočet dírek !

/dvacáté cvičení Nabádání hluchých bystrozrakými/
Hlína nás obchází po špičkách Otevírám křoví tak, aby se dalo dýchat Rakve už začínají škrabat pod okny /hnití má čarovnou moc / Černý průvan má výhodná stanoviště Bude nějaké potom?

/dvacáté první cvičení Tlukadlo poloviční noční směny /
Do laciných krabic chvilek zalézají smířliví hadi Jazykem dupu po holém ostří jištěni kůstkami bolesti Na pavučinovém želízku žhavená nenávist V takových chvílích věčnost masíruje život Smrt údajně není vysoko zato je čas zahánění hvězd do sluneční tmy

/dvacáté druhé cvičení Zrádná samohlásková písmenka /
Slyším stárnout vlastní dech Smolinec je svědkem konce začátku Zvolna opadávám No a co?Šerem bodané křoviny svorně mizí v dálce V cizině listí jsem měněn na měkké dřevo

/dvacáté třetí Objímání bez naděje/
Lýtka žňových jablek spustila žebříček vášně Já hřešil na strništi kde žádný snop nebyl víc nahý Chlípnost mne kousala dřevěnými zuby hrábí Proto se vyhýbám slaměným nocím

/dvacáté čtvrté cvičení Rozvaha dvojího břehu/
Vítr na cucky Cucky z větru Moře hoří a léto mdlí V tichu humen sypou se rozemleté kosti různých živočišných druhů Utíkám dědinou která je mi v patách Mohu se spolehnout jen na vlastní chloupky v mírném podpaždí Jedině na ně

/dvacáté páté cvičení Pohrobci politováníhodných skutků /
Začouzeným větvím zrezavěla srst Teď i slaměný vítr obrůstá mechem Zášť mi padla kolem krku Cvrčci v beránčím rouše nyní houfně vymírají Prý po meči Na hliněné dece se povaluje zklidněný pohrobek léta Laskán blátem směji se splasklým slibům Co naplat Není čas plakat

/dvacáté šesté Neveselá současnost se zpěvy a tanci/
Pravé poledne přistiženo dvanáctou hodinou Hřebíček smýká svalem včelky kolem vzduchoprázdna Mám oči mezi pahýly mokra Déšť do mne ryje divoká slova Potok blázní Na kuřích nožkách květin ubíhá naolejovaný čas Je to tok života Přitom je doslova ticho se vším všudy

/dvacáté sedmé Příkré mizení dovnitř /
Bodlák probodl plíci holubici /přistižené u nemravné studánky / Jsem zmaten veselou vynalézavostí vesmíru Ale města se do sebe zamykají Toho se právě bojím K uchu zahrady klestí si cestu samice chobotnice Má lidskou masku Já mám masku z kamínků Zdá se mi že podzimu upadla křídla Klidně zarůstají do tmy

/dvacáté osmé cvičení Dno milované tmou/
Hrdlo zahrady mazlavě polepeno pomluvami Noc ale ani nemrkne S ostatními svorně mlčím
Rozestlaným polem plují vyholené svícny Sledují nás škvírami oken Špalíry neohrabaných kostřav tiskneme se těsně k sobě Žádní tři R Co vidím vidím: Bažant pluje na pomalé vodě která má rychlé peří U nohou luny slintají tuční tažní psi Odpočívající jako ptáci

/dvacáté deváté Statečné srdeční chlopně/
Tři baviči bezhlavě šlapali po ženách Prý byly jak kysané zelí Marně voly táhli čas do hodin oblohy I věž by si ráda uřízla kus stehna Zkouším vyslechnout obviněné mravence Pohlavní orgány mají nedostatečně ukryty ve svém osudu Na mrvě kvete radost Proč bychom se jí klidně nenabažili? Proč bychom se o bažení nesnažili? I štěstí může přijít kdykoli o rozum

/třicáté cvičení v pozici mrtvého Že člověk nikdy neví co vědí jiní– je chyba/
Kudy vede kopřivová cesta ke světovému míru? Pacholci si naplňují džbery a srpy rýpou honosné brázdy Luna s povleklým jazykem tře břichem o střechu světa Hvězdy propadly zvadlým sítem Vidím srpen prchat z kola Nečekaně – asi naposled otáčí k Moravě rozkopanou hlavu...

/třicáté první cvičení Prohnaně prolhaní neplatiči /
Teď už mne neumlčíš nebohé sklíčko luny! Co ti to, bože, z nebe ušmikly zlé nože ? Zdá se že tudy prošla bída páchnoucí slastí To že je kočovná moudrost kvašená v polonahé hlíně? Kůra strouhá mraky a já se lesknu radostí jak vycíděný svícen Mám být hřebelcován za objímání ? Kde je ti konec ty jedna zlá ztracená kůstko?

/třicáté druhé Skleněné létající peří /
Chvílemi na mne dotírá šťavnatá vlaštovka já ale slyším jen skřípot bourané střešní krytiny /Nejprve jde jen o hrášek než dojde na strach/ Vtom něco vedle zapraskalo To si asi vítr v křoví lehce zašustil Nyní celá ves letí nafouklým břichem vzhůru Zdá se mi že právě teď kozel rodí osla a rosa si k tomu pobrekává Ano Pláč je to deštivý pozvolný ale klidný I tak to někdy bývá jak se o tom krásně zpívá

/třicáté třetí Druhé dno dobroty/
Přespolní kohouti jednomyslně odhlasovali čirou tmu Stoupám vzhůru zbylým šerem Kde se asi nyní nachází ztracené semínko pravdy Radostné spáleniště je zcela vyprázdněno ohněm V uších mi šumí pozdní zkrachovalé listí Na kamenech sušena zkoumaná krev Noc podplouvá hladce vyholená ryba s rozbitým skleněným okem Ono oko tkví pevně v přístrojové desce srdce a čeká až se ze strojku luny odloupne ledový kamínek Ano Jsem-li vražděn nemohu sám být vrahem!

/třicáté čtvrté Lední sovy nerozmrazovat!/
Dnům pod bradkou větru popraskal sluneční měchýř Šedou kůrou země se mráz prohlodal až na dno smutku Z rozbitého rybníka je popraviště Vypadám vlastně radostně Mám okřídlené čelo a klíč
z hadího zubu mi trčí z lebky Někomu snad vadí že mu vadnou zkrvavené tváře

/třicáté páté cvičení Hvězdné dálky papírově/
Ticho beze slov je zázračné Vidím toho zdaleka víc než kam se kdy mohu sám přiblížit

/třicáté šesté cvičení Utrum nestoudné nestydatosti /
Ovčácké kopce obřezány za červnové rosy Naslouchám nestoudnému tichu - parádnici z porodnice vesmíru Ach ten pytlácký soucit! Krajané zanedbaní žízní přou se o pole a jejich bolest skrápí žal Schovávám štěstí pod střechu zablácenou spánkem Aby i mrak mohl dýchat Než do tmy promluví deště staneme se sluneční skvrnou /oním zmizelým jadérkem z ohryzku z ráje?/ Ti odvážnější odejdou ploty posedlými vzteklinami Z hromady ztvrdlého jílu vysunují se znaky rodů Mezi tím můry dokončují běh v pytlech osudu A co na to havraní tma? Ta? Ta jenom krákorá

/třicáté sedmé Nepodléhejme duševním větrům/
I duše je srdcem buší-li pravidelně Vítr vzniká neboť musí Ústa mi motá hlava /neboť pustá otázka pleská pusu / Kdo přesně ví kam na noc odlétají ptáci? Ten taky asi ví, kde se rodí vítr
/Ale ví rovněž odkud vítr vylétá z hnízd?/

/třicáté osmé Ohluchlí prázdnem řiďme se mediem srdce/
Přesýpací čas protahuje naše duše tekutým pískem pouště života

/cvičení třicáté deváté Nebuďme hluší - buďme bystrozrací!
V létě je voda nahá /Ženy se do ní oblékají obratným svlékáním Je-li vedro i žábám líná kudrnatá srst Žár vysušuje sliny sklepů a z tetelivých ryb dělá vlasové nudle Klimbám uspáván, ale někdy jsem také čepýřen humorným hromem času Baterka blikne Voda voní V takové vteřině zdám se sám sobě věčný…Co na to bederní páteř ? – /Nu co by ta na to - kýho výra...? /

/čtyřicáté cvičení o životě…/
Ohluchlý prázdnem – sám solen libidem srdce – v kotli času ještě vře život ...Ptám se, kdo si dokáže protáhnout duší černou labuť /Neprotahuje se sama černou duši?/ Něco se povaluje pod nalomeným stromem života ? Není to náhodou stín varana z Komod? /Zastydlý levoboček evoluce ?/ Svět falešného vědění a zrádných iluzí ukrývá závoj Májin...

/Moje dechové cvičení v poloze mrtvých I.
/má savásana v době neklidu /                        1 - 6

Moje dechová cvičení v pozici mrtvého II.
/savásany každodennosti/                              6 - 10

ivo.odehnal@razdva.cz

Ostatní tvorba Ivo Odehnala publikovaná v Divokém víně:
DV 105/2020: Malá nepesimistická trilogie seniorů
DV 102/2019: Pořadí, Robot a další
DV 95/2018: Pískání na provaz
DV 89/2017: Z pozdních zimních slaností
DV 82/2016: Rádo se stalo
DV 75/2015: Moucha na klice a další