na další stranu
DIVOKÁ VINICE, aktuálně10.04.2021 - Martin Patřičný vydal sbírku povídek.
21. 4. v nakladatelství Brána vychází výbor povídek Akord a jiskry ... Více » 03.04.2021 - Nadja Seelich, filmová scánáristka a režisérka, moje první manželka, zemřela.Svatbu jsme měli na radnici ve Vršovicích v prosinci 1966. Jmenovala se Naďa Stibitzová. Bydleli jsme v domě číslo 4 ve Vozové ulici na rozhraní Žižkova a Vinohrad. Dům je známý z filmu Vrchní, prchni, který v něm byl natočený. 02.04.2021 - Velikonoční básničky Oldřicha Damborského!Vzkříšení jara 02.04.2021 - Velikonoční básnička Dušana SpáčilaDiskriminace 31.03.2021 - Jaroslav Lejček oslavil Velikonoce básničkou!31.03.2021 - Jitka Fialová vydala sbírku básní!26.03.2021 - Karel Sýs a Vladimír Fiala vydali knížku!22.03.2021 - Mrazivé básnické sbohem18.03.2021 - 217. děťátko je Tomáš v Babyboxu ve Strakonicích!Slovo úvodem
Číslo přináší čtyři desítky autorů a jako často podotýkám, že za všechny bych ruku do ohně nedal. Je to můj alibismus?! Jistě mě k tomu vedou i jiné důvody. Chci, aby časopis zůstal tribunou psavců, nikoli albem malé skupiny autorů, za něž ručím. Rozeznejte je sami. Na prvním a nezřetelnějším místě najdete bez hledání fotografie Pavlíny Novotné, s níž mě seznámil můj fotografický guru a přítel Jindřich Štreit, přítel, jemuž poněkud závidím, že za své jméno může připisovat dr. h. c. - titul o něco cennější než MBA. Pavlínu znám osobně a mám ji rád. Ilustruje svými fotenkami všechny autory a kromě toho má vlastní galerii s osobním textem. Druhým koněm Jindry Štreita je Jindřich Buxbaum, jenž už taky ilustroval svými fotografiemi s židovským tématem jedno číslo Divokého vína. S oběma autory se v budoucnu ještě setkáte. Pro tentokrát nepřehlédněte jeho galerii se čtrnácti fotenkami. Úmyslně užívám slovo Jindry Štreita značící jeho láskyplný vztah k této umělecké disciplíně.
Prosím, abyste nepřehlédli texty Františka Cingera a Karla Sýse, jež sice nejsou součástí čísla, leč aktualitami na téma Koněv či Vlasov. Jsou taky výrazem mého postoje, i když nedokážu posoudit tehdejší situaci tak zodpovědně a jednoznačně, jako pražští komunální politici a jejich souputníci. Narodil jsem se totiž až rok po popravě Vlasova a z dětství si pamatuju obdiv sovětského vůdce Stalina i celonárodní smutek nad jeho smrtí vzápětí spojený s následným žalem československého lidu nad smrtí Klementa Gottwalda. Ve školce jsme poslouchali nejsmutnější hudbu obklopeni černými plátny a asi i občas plakali. Dnes si spolu se svým profesorem psychologie a přítelem Milanem Nakonečným musím položit otázku nezodpověditelnou – Hitler nebo Stalin?! Kdo z nich byl větší vrahoun?! Měl Vlasov morální právo bojovat pod Hitlerovým vedením proti Stalinovi?! Proč jeho vojáci vlastně pomáhali pražským revolucionářům, zatímco Vlasov váhal? Pokusil se o získání rehabilitace na poslední chvíli, než prchnul do amerického zajetí, z něhož byl zákonitě vydán Stalinovi, který jej nechal žít v cele ještě déle než rok, než jej po vojenském soudu nechal popravit? Odpusťte, moji milí čtenáři, že se starý muž pouští do oblasti, v níž nemá co pohledávat. Že nezůstane u babyboxů, s nimiž 1. června 2020 oslaví otevřením babyboxu nové generace v Hradci Králové 15. výročí, a za něž jej příznivci vedení profesorem Alešem Roztočilem navrhují na Nobelovu cenu, uvádějíce počet odložených dětí přesahující dvě stovky, a na rozdíl ode mne tvrdíce, že jim babyboxy zachránily životy. Patří k Nobelovce nějaká finanční sumička, nevíte? Ludvík Hess |
||
|
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.