Archiv divoké vinice

Babydědek chystá do tisku svoji devátou knížku Mám víc kamarádů nebožtíků než živých!

Novoročenku vytvořil můj dvorní grafik Šimon Blabla z titulu chystané knížky o kamarádech, kteří mě opouštějí.
Novoročenku vytvořil můj dvorní grafik Šimon Blabla z titulu chystané knížky o kamarádech, kteří mě opouštějí.
 

Vašek Neckář poslal velkorysý dar!

Vašek Neckář, můj dávný přítel, mi zavolal a řekl mi, že chce věnovat finanční dar na babybox v Nemocnici Most, k níž má osobní vztah. Léčili tam nejen jeho, ale také tatínka, v mostecké porodnici se také narodila Vaškova snacha Hanka.
Vašek mě zavázal mlčením o výši daru, ale napíšu vám aspoň, že se jedná o částku vysokou, velmi šlechetnou.
Vašek Neckář s bráchou Honzou přišel zcela spontánně na otvírání babyboxu ve Zlíně v roce 2007 a zazpívali spolu pár veršů – verzi své populární písničky přizpůsobenou bedýnce ne děti.
Děkuju, milý Vašku!

Vašek Neckář s bratrem Honzou při otvírání babyboxu ve Zlíně.
Vašek Neckář s bratrem Honzou při otvírání babyboxu ve Zlíně.
 

Spáčilovo k. o. smrti smrťoucí

Šestá sbírka veršů svého autora EXISTENCIÁLNÍ KAKAO (nakl. Čas, b.m., 2020, ilustrace a grafická úprava Jan Gabler, bez paginace) je zarámována delší – titulní – básní na začátku a lakonickou Povzdech starého kabátu na konci. První báseň končí verši o kanárkovi poklidně se zpívajícím bez ohledu na to, co se v bytě neblahého trapného děje malému chlapci, jemuž to jako Kainarovu chlapečku u holiče začalo; báseň o kanárkovi je básní o lidech; kanárek netuší, „že ani my lidé / se ze své klece / nikdy nedostaneme“. V poslední básni o pouhých čtyřech verších, ve skutečnosti hořkém epigramu, stýská si starý kabát, že „kdyby měl trochu více sil, / určitě by se… i pověsil“, jenže jak dodává básník, „tak to chodí v naší skříni / Když na to nemáš, pověsí tě jiní“.

Žijem (?) zavřeni v kleci nebo ve skříni.

Že by si takto Dušan Spáčil nad svým a naším zatraceným osudem zanaříkal, že by Existenciálním kakaem napsal svou malou Osudovou?

Ani náhodou. V básni Kola osudu píše Spáčil o komsi (o sobě?), že ze spánku ho probudila jitřenka, za níž se kdysi nadšeně rozběhl, „teď však už věděl, / že je to jen koncové světlo / Velkého vozu“, a tak se už chystal jít pěšky, ale „v tu chvíli / se hvězda na obloze zastavila / a začala couvat“, neboť se ten Velký vůz bezpochyby rozhodl smilovat se nad bláznivým stopařem a vzít ho na cestu nastávajícím dnem s sebou. Tohle není žádná Osudová, to není, abychom zůstali u metaforiky z hudby, žádný Beethoven, ale Berlioz, to je přece Spáčilova malá Fantastická.

Spáčil moc dobře od samého dětství ví – „postrčen devátou vlnou Šostakovičovy hudby“ – o tom, co nazývá vlnobitím „existenciální hrůzy“, ale jako v tom dětství běží s tím neromanticky s odpuštěním na záchod. Jak nevzpomenout Karla Čapka, který za pohnutkami tradovanými nadneseně romanticky hledal obyčejné všednodenní motivace, obyčejný život. Spáčil si virtuózně hraje se slovy a v kakau slyší kakání malého chlapečka, ale taky dobře ukryté budoucí k. o., knock-out, rozhodující boxerskou ránu, jak to ká ó identifikuje Anglicko-český slovník Osičky a Poldaufa.

Komu tu rozhodující boxerskou ránu uštědřuje Existenciální kakao?

Sbírkou obchází strašidlo smrti obcházející planetu, ve které „život je rokenrolek“, „rockec – to byl spolek!“, leč léto neléto „Easy go… in the ghetto“. Spáčilův černý humor, těžící z úsloví jako „do nejdelší smrti“, posmívá se reklamním klamům špatně maskujícím „tlamu / té smrti smrťoucí“, a u vědomí zlého neúniku smrti naslouchá podpatkům múz, „co klepou do rytmu Blue Suede Shoes / jako ti, co jim Elvis zamodřil duši“. A jak je ironický a realistický, neváhající říci, že „dáreček“ v rozbalených plínkách líbezného dítěte smrdí „jak od tchoře“, umí napsat i „andělskou“ báseň, domyslev, rozvinuv známé rčení: „Venku se čerti žení / s bílými anděly / Čekám v tom chumelení / co nám kdo nadělí. // Čerti se skryli s kočkami / za našim komínem / A anděl líbá vločkami / večerem ztichlou zem.“ Pravá idyla vánoční!

Ohromující objevnost Spáčilových hříček vyvěrá z umění naslouchat věcem, třeba Nářku posledního vařeného bramboru nebo nenasytné prázdné popelnice: „Ne nemusíš mě litovat, nejlepší na mně je můj hlad, / jsem milenka všech povalečů / Co trochu hnije, z toho teču / žiju tím, co je bez života: / Tak neváhej a vraž mi ho tam!“ Není Spáčilovo Porno prázdné popelnice perfektní parodie soudobého sázení na dobře prodejné knížky co nejvulgárnější?

Existenciální kakao míchá staré fantastické příběhy s nedávnými fantasmagorickými dějinami i s absurdní současností, představuje si barona Prášila na výpravě na východ za druhé světové a nazývá to jeho nejhorší cestou, neboť „když se jmenujete Münchhausen / je těžké přesvědčit místní / že jste nepřišel do Ruska s divizí Totenkopf“. Reaguje dokonce už i na mor z jara 2020: chtělo se mu dát si panáka, „ale v saloonu mají teď zavřeno / A tak jsem s tím hadrem přes pusu / raději zašel do supermarketu / (doba mezi osmou a desátou je pro důchodce)“, koupil si pití a posléze usilovně přemýšlel: „zda se skutečně / místo plánovaného souboje s Bilem Hickokem / utopím v čínské polévce“.

Spáčilovo básnické k. o. smrti smrťoucí zní závěrečnými verši básně Bouře, které porozumí i sportovní fanoušci, protože Pucciniho Nessun dorma, tu nikdo nespí, zpíval sám Pavarotti při jakémsi sportovním mistrovství: „Slunce však nabírá své síly / z přádelny života nití / zní zase slavné Nessu dorma.“

Jen aby znělo i z našich přádelen a prádelen života a abychom se jím řídili.

MILAN BLAHYNKA
převzato z časopisu LUK/49 2020


 

Přibyla nová kapitola do mé knížky Mám více kamarádů nebožtíků než těch živých.

S Ladislavem Mrkvičkou jsme byli přátelé, učil jsem ho jezdit na koni a on vystupoval v exhibičních dostizích, které jsem pořádal na závodišti v Chuchli. Namluvil recitativy do písničky Velká pardubická, k níž jsem napsal text na albu, jež vyšlo na albu s názvem Country kolotoč 3. Najdete ji na internetu www.youtube.com/watch?v=XmIiR9cZYHE.Písničku nahrál Karel Vágner, a jak se jmenoval sbor kluků, kteří zpívali refrén, to už vám nepovím.
Písničku vysílala Česká televize při přenosu 100. Velké pardubické. Salve, Ladislave Mrkvičko!
L.H.

Ladislav Mrkvička na Marylandovi a Pavel Zedníček na Marokenovi v mém hřebčíně v Hájku. Fotografie Dáša Hájková
Ladislav Mrkvička na Marylandovi a Pavel Zedníček na Marokenovi v mém hřebčíně v Hájku. Fotografie Dáša Hájková
 

Bohumil Ždichynec vydal knížku povídek Rubikova kostka života!

V nové knize povídek navazuje autor na předchozí prózu Zvláštní způsoby štěstí. I tentokrát jde o čtivé nevšední příběhy, z nichž některé čerpají z lékařského prostředí. „Nikoli náhodou i v této knize Bohumila Ždichynce nejednou dospíváme k příslovečnému poznání, že vrh kostek nikdy nevyloučí náhodu a náhody se pak stávají těžištěm celé řady povídkových námětů. Naše existence se odvíjí a ubírá ve stínech i světlech permanentních tajemství a cokoli se tváří v tvář všudypřítomným náhodám odhodláváme učinit, jako kdybychom bezcílně i cíleně vrhali Rubikovou kostkou. Života.“ (doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. , literární kritik) Každou z dvaceti povídek provází ilustrace Martina Doška. Dokáže vystihnout cosi fenomenálního, spojeného s tajnými sny, věčnými archetypy, ztraceným věděním, ví, kudy se ubírá lidská obraznost.
Ilustrace Martin Došek.

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

Bohumil Ždichynec vydal knížku Noe odpočítává dny!

K životní moudrosti lze dojít cestou přemýšlení, cestou to nejušlechtilejší, někdy cestou napodobování, cestou nejlehčí, a posléze cestou zkušenosti, tedy cestou nejtěžší. Noe odpočítává dny je sice navenek nevtíravou a nenásilnou, možná ale o to závažnější a nezbytnější filosoficky laděnou „zprávou o stavu země“. Jak má prožívanou situaci reflektovat nejenom vědoucí, ale i vidoucí náš souputník a náš současník? „Bohumil Ždichynec, myslitel postrenesančního stoicismu, žijící a tvořící v období postmoderního skepticismu,“ analyzuje ve svých textech smysl života, který nám v čase namnoze uniká. „Nejnovější průřez autorovou přítomnou poezií představuje svébytné, jakož i přímé pokračování v poetice estetického reflektování stavu věcí vezdejších, které známe již z umělcových nedávných opusů Hamlet v tekuté době (2017), Hranatej svět (2018) a Srdce v mrakodrapu (2019),“ uvádí v hodnocení díla literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D.
Obálka, předsádky a ilustrace ak. mal. Michal Slejška.

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

Píše mi Dušan Spáčil

PES
Blíží se Vánoce,
v ulicích závěje...
(...zatím jsou bez sněhu -
špinavý, rouškový)
Brzdím však emoce -
nic moc se neděje:
Ve škole života
jen máme "zkouškový"
Kdy přijde sníh a led?
Kdypak se vyčasí?
Jaká je předpověď?
Je holt psí počasí...

Básničku zhudebnil a nazpíval Jiří Helekal a najdete ji na odkazu www.youtube.com/watch?v=yqbs4dGL7Y8&feature=share&fbclid=IwAR1CLCqNJ0YP6BAL9xjQY-zTCIJjr286OAKwSVOUP7f8N6GJpN2FhIjXsnc.

 

Mně i vám posílá Miroslav Barták, můj největší oblíbenec!

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

214. děťátko je po předevčerejší holčičce Jiřince odložené v Pardubicích holčička Olinka v Záchranné službě Hradec Králové.

Ve 22:02 ve středu 16. 12. zachytila kamera snímající interiér babyboxu dvě ženské ruce, které přidaly k děťátku i balíček plen. Doktorka Jana Maléřová vybalila holčičku na první pohled zdravou otřenou od porodního mázku, ale s neošetřeným pupečníkem. Záchranka ji odvezla do Fakultní nemocnice Hradec Králové (do té nemocnice, jejíž ředitel Roman Prymula odmítl zřídit babybox, protože v Hradci Králové není potřeba). Jenže Olinka je čtvrtá z hradeckého babyboxu, přičemž jednu holčičku našli na skládce již po smrti. V Záchranné službě Královéhradeckého kraje nám dovolil instalovat babybox někdejší ředitel doktor Jiří Mašek, nyní poslanec. Děkujeme, doktore Mašku, za čtyři nechtěná živá děťátka. Jméno Olinka dostala podle Olgy Stanley, jež mi dnes předala darovací smlouvu na babybox, který otvíráme 4. února ve 12 hodin v Oblasní nemocnici Náchod. Účast přislíbil Martin Červíček, hejtman Královéhradeckého kraje, senátor, brigádní generál a v neposlední řadě člen Kolegia z.s. Babybox od počátku. Přiznávám, že 3. února by se dožila sta let moje maminka Jaroslava, 4. února se v krajním případě dožiju narozenin i já. 6. února má narozeniny Hanka Hornochová provdaná Kelly, hlavní dárkyně původní bedýnky v roce 2008. Přidám ještě, že 10. února bude mít deset let můj nejmladší syn Tonda. Olinka je letošní 15. děťátko, které do života vykouklo dvířky babyboxu. Jako předchozí dostane od České mincovny, a. s., tradiční zlatý dukát. Ať žije Olinka Hradecká! Ať žije Olinka Stanley z Rossmann a. s., jejíž zákazníci rozhodli o výši daru. Ať žije doktor Jiří Mašek, ředitel záchranky, který dal souhlas k instalaci 46. babyboxu! Babydědek Lu

Dukát čekající na Olinku!
Dukát čekající na Olinku!
 

Karel Sýs, Vladimír Fiala: Rudolf Faukner – Český Verne

Rudolf Faukner se proslavil sci-fi romány Narovnaná zeměkoule, Ural-Uran 235, Záhada roku 2345, Kdo by Sattrech? a Explorer III. Všechny vyšly v rozpětí let 1945 až 1948. Soudobá kritika ho právem považovala za českého Julese Verna.
Naše kniha pojednává o jeho nesmírně zajímavém životě i díle a jejím cílem je obnovit zájem o tuto hvězdnou postavu české science-fiction. Knihu doplňuje 32 stránková černobílá a barevná fotopříloha.

kliknutím zvětšíš!
kliknutím zvětšíš!
 

Pivař, který učí zaujatou blondýnu

Chlap vyučuje dámu. A rád. Ta ho totiž k výkonu stimuluje - už vlastní existencí. Inspirují se. Navzájem. A hecují. Což je jak princip světově nejžádanějšího výkladu filozofie Sofiin svět (1991), tak princip výkladů o pivu v knize Pivař a Blondýna (2020), kde je překvapeným pedagogem Ladislav Jakl a aktivní žačkou Daniela Kovářová. Ta ovšem proti Soffi odpovídá příteli hned kompletními kapitolami, a to v počtu 21 oproti jedenadvaceti Pivařovým.
Takovéto srovnání s bestsellerem Josteina Gaardera (nar. 1952 v Oslu) snad není přespříliš drzou odvahou. Proč? Jen filozofií žaludek nenakrmíš, tělo neprodchneš; zato moky všech zlatavých odstínů ano. Což není méně důležité.
A to, co řekl (dejme tomu) Spinoza, za to stálo, ale zase jiné vychutnali degustátoři. Stálé dumání navíc lidem nesluší. A sice je realitou, že Gaarder píše mistrně, ale co jeho hrdina vlastně vštípí děvčeti v oné kapitole o Spinozovi? Že si Boha lze představit jako vše přírodní, co nás objímá i prostupuje... Dobrá. Nejednomu ctiteli piva ale bude to samé zjištění připadat samozřejmé, ba dodá, že taky jednou z podstat, jež prostupuje a objímá ryzí pivaře, může být zrovna někdo v nás i na nebi.
Hmotným a nijak zvlášť božským mužem zůstává přitom chebský rodák Ladislav Jakl (1959), který absolvoval na UK žurnalistiku a vedle politiky, médií a rocku žije rád právě pivem, ba je dokonce prezident občanského sdružení První Pivní Extraliga. Spolu s advokátkou a spisovatelkou Danielou Kovářovou (1964) je navíc pojí, že svorně užívají zdravý rozum ve věcech veřejných i soukromých, a to nikoli jenom nad chladivými číšemi. A že rozum využívají klidně i nekorektně. Jakl mimo to spatřil tolikrát prozkoušené pivo díky Daniele v mnohém nově, aby se náhle začal cítit jako šťastný průvodce cizinky městem, které si nejspíš představíme coby Prahu. Mylně se předtím domníval, že to město už zná, aby teprve po boku dámy pochopil dosavadní svou okoralost.
A Danialina výhoda? Trochu paradoxně tkví v jejím původním nezájmu o pivo, jenž Jakl - co jemný demiurg – zručně přetavil v lásku. A zakrátko. Právě pod jeho vlivem odmetla předsudky, otevřela se novým zážitkům a jenom za rok od prosince 2019 navštívila přes třicet pivovarů, pivních restaurací a pivoték. V září 2020 pak i jedinečný festival malých pivovarů Slunce ve skle v plzeňské čtvrti Černice. I já tam, pravda, jednou zajel, a sice jsem nenashromáždil tolik postřehů jako Daniela, zcela s ní ale souhlasím, že to nebyla nuda.
Bylo to kouzlo a taky setkávání s lidmi. Zvláště Jakl ovšem vložil do knihy Pivař a Blondýna dávku odbornosti, i stala se poučnou a praktickou příručkou i průvodcem správnými přístupy k pití. Nikoli, pravda, k pití tvrdého alkoholu, a ani ne vín, kterým dle všeho holdují jak pan Kovář, tak partnerka pana Jakla.
Možná se teď zmýlím, ale pochybuji, že bude Ladislav Jakl ještě někdy znovu kandidovat na českého prezidenta (již se to ostatně stalo), anebo že bude Daniela Kovářová opět ministryní ve vládě (ač už jí byla). Po prostudování jejich společného díla nicméně nepochybuji, že jsou minimálně mistry (a ministry či prezidenty) v užívání života. Až po padesátce bohužel často pochopíme, jak je tento život krátký, a pouze určité požitkářství, které z výkladů knihy čiší, by se mohlo někomu stát trnem v oku. Mravoliční morousové tu ale budou vždy, s tím je zbytečné bojovat, a jednoduše nelze současně pít pivo - a popírat touhu po slasti, asi jako ani po „lyžovačce“ v Peci nebude většina z nás tvrdit, že to nepraktikuje pro rozkoš z rychlosti při sjezdu. Což mi připomíná, že náš nejvýše položený pivovar objevíte uvnitř krkonošské Luční boudy, a že je pan Jakl - po mamince - Polák.
Ale připomnělo mi to i další blondýnčiny postřehy. Pivo si totiž můžete dát, i když šoférujete (ač ne každé, samozřejmě), a bývá lacinější než limonáda. Jeho ochutnávání se vám dokonce může stát dobrodružstvím na celý život. Podobně jako Daniela v něm totiž ucítíte „kávu i čokoládu, citrusy i hřebíček, skořici i perník, koriandr i sušenky, švestky i jablka a med i ořechy“. Lukulské to hody, přičemž i pouhá souvislost mezi pivy a jídly by hned vydala na další knihu. To tuší taky naše spoluautorka a ve finále pak vybírá třináct nejoblíbenějších svých piv, mezi kterými nechybí Morrigan Dry Stout od Ravena z Plzně, Red Ox ze Zlaté krávy v Nepomuku a pšeničná dvanáctka od Bizona z Čižic.
Pozoruhodná publikace. Taktéž v celkově přínosné anketě Lidových novin Kniha roku 2021 jistě bude příštího prosince jmenována, ale já jí přeji lepší cenu: jak totiž brát vážně soutěž, kde naráz vítězí nad autor někdejší ódy na vrahy, žena neúspěšného režiséra a klasik dávno za zenitem, jehož nový román je spíš legráckou?
Ale věřím, že právě u piva se o tvůrcích Novákovi, Horákové a Kunderovi roku 2020 živě hovořilo; jako budou i rozhovory pivařů a blondýn objevovat nová a nová témata v dalších letech.
Sofiin filozofický svět (jakési „jin“) je pak v mnoha bodech podobně éterický a nestabilní jako nějaká pivařka, která přebrala, zatímco chuťovými poháry generovaný Danielin svět (ono „jang“) stojí spíše na zemi, a to až překvapivě pevnýma nohama. Inu, oba bestsellery se doplňují.
Daniela Kovářová, Ladislav Jakl: Pivař a Blondýna. Úvod Miloš Čermák a kolektiv. Redaktoři: Luboš Y. Koláček a Dušan Spáčil. Vydalo nakladatelství Bondy. Praha 2020 s datem 2021. 188 stran plus 8 stran barevných příloh.

 

213. děťátko v babyboxu je holčička Jiřina z Pardubic!

Ptáte se, proč Jiřina? Slíbil jste to jedné mimořádné a významné dámě při otvírání babyboxu v Nymburku 19. září 2020, kde financovala výměnu babyboxu Nadace Komerční banky, a. s. - JISTOTA! Jiřina nakoukla do nového života 14. prosince v 9:57, podle obrázků, které jsem viděl v počítači pečlivě oblečená, celá v modrém, takže jsem se původně domníval, že se jedná o chlapečka. Upřesňuji, modrý kabátek s kapucí a modré dupačky. Pravděpodobně se narodila před dvěma dny, pupečník měla ošetřený gumičkou do vlasů. Jistě byla nakrmená a měla plenu. S úzkostí si představme, jaké rozhodování předcházelo jejímu odložení do babyboxu.
Podle personálu nemocnice je Jiřina na první pohled v pořádku.
Pardubický babybox se zařadil s osmi děťátky na třetí a čtvrté místo, o které se dělí s Fakultní nemocnicí Olomouc. Smutné prvenství drží Praha s 39 odloženými děťátky, na druhém místě Brno s 19 nechtěnými lidskými mláďaty.
Malá Jiřina je letošním čtrnáctým děťátkem a skóre holky versus kluci zvýšila na 116:97. Holčičku čeká dar v podobě zlatého dukátu do kolébky, který již tradičně věnuje Česká mincovna, a. s.
Pardubický babybox byl otevřen v den narozenin mého syna Matyáše Jaroslava 29. 7. 2008 a morální zásluhu připišme režisérovi Jiřímu Strachovi, který v tu dobu v Pardubicích natáčel.
Věřím, že odložení malé Jiřiny podpoří moji snahu zřídit babybox v Nemocnici Chrudim.
Ať žije Jiřina Pardubická! Ať žije Jiřina, Dáma, jež se zúčastnila otevření babyboxu v Nymburku 19. září 2020.
Babydědek Lu

Zlatý dukát do kolébky věnuje Česká mincovna, a. s.
Zlatý dukát do kolébky věnuje Česká mincovna, a. s.
 

Zemřel Jaromír-Jarda Fiala, spolužák z gymnázia!

S Jardou jsme seděli tři roky v poslední lavici u okna. On vlevo a já vpravo. Přes uličku seděl Méla Machálek. Oba zemřeli letos, Méla 7. února, Jarda 16. října.
Poslední mail mi poslal právě 16. října. Omlouval se, že nepřijde na otevření babyboxu na budově Libeňského zámku, že se chystá do nemocnice.
Jarda má syny Petra a Pavla, a od nich jsem se včera o jeho odchodu dozvěděl. Do nemocnice už nedojel, našli ho doma.
Jarda nám pomáhal při vzniku Divokého vína, hlavně při pořádání představení našeho Klubu poezie ve sklepě v Krejčího 4.
Jako první odešel Robert Šmied, pak Méla, Jarda.
Sbohem, Jardo!

Jrda vpravo, Méla vlevo. Na chmelu někdy v letech 1962-1965.
Jrda vpravo, Méla vlevo. Na chmelu někdy v letech 1962-1965.
Jarda Fiala přišel 30. června 2020 na odhalení bronzové cedulky Divokého vína na Gymnáziu U Libeňského zámku.
Jarda Fiala přišel 30. června 2020 na odhalení bronzové cedulky Divokého vína na Gymnáziu U Libeňského zámku.
 

Jan Paul vydal knížku Mrkací panenka.

Malíř, výtvarný kritik a prozaik Jan Paul vydal novou sbírku povídek nazvanou Mrkací panenka. Po své literární prvotině Deník pošetilého milence (2006) a knize O štěstí v umírání (2011), se v novém titulu zabývá tématem lásky, nenávisti a smrti. Autor předkládá čtenáři příběhy současných lidí, vystavených těžkým životním situacím. Jsou to lidé mnoha profesí, různosti věku i odlišné sexuální orientace, kteří se často ocitají v mezních a tragických okolnostech života. Autor líčí s jistou dávkou soucitu i pochopení příběhy člověka ve chvílích váhání i vážných rozhodnutí, která nezvratně změní či v některých případech dokonce ukončí jeho život. Paula zajímá nevyhnutelná osudovost existenciálně dramatických chvil, přičemž nevyhnutelná je tato osudovost do té míry, do jaké protagonisté povídek sami svými životy a rozhodováním určují a ovlivňují vývoj událostí, v jejichž pasti se nakonec ocitnou. Bezdomovec, státní úředník, podnikatel, důchodce, šestnáctiletý mladík, žena novináře a mnozí jiní jsou aktéři povídek, které emocionálně vypjaté okolnosti života vystavily náročné osobní zkoušce. Jan Paul s literární imaginací i realistickou přesvědčivostí popisuje osobní, partnerské, a společenské konflikty, na jejichž konci sice čeká hrdiny povídek smrt fyzická, profesní, i duchovní, nicméně přesah knihy zřetelně odkazuje k naději. V širším kontextu jde o vyjádření mezilidských vztahů, které jsou odrazem prožívání současného světa.

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

Píše mi Vladimír Stibor!

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

Píše mi Olga Nytrová

Vážené kolegyně a vážení kolegové, milí přátelé a příznivci,

mrzí mne, že se stále ještě nemůžeme setkávat osobně.

1/ přes toto omezení se v rámci pravidelného celorepublikového festivalu Den poezie 2020 konalo v sobotu 21. 11. 2020 v Karlíně virtuální literární matiné s podtitulem „Konec a počátek“. Z technických důvodů a vzhledem k časovým nárokům na zpracování videa v něm vystoupil omezený počet básnířek a básníků.
Zúčastnili se Jiří Cenek, Tomáš Feifer, Markéta Hlasivcová, Marie Kofroňová, Luboš Y. Koláček, Martina Koubová, Alois Marhoul, Natálie Nera, Olga Nytrová, Květoslava Salmonová, Dušan Spáčil, Petr Suchan, Radek Vohlídka, Františka Vrbenská a Bohumil Ždichynec. V závěru pořadu O. Nytrová přečetla úvahu doc. Dr. Miloše Kodejšky, CSc. z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze věnovanou významu každoročních „Dnů poezie“, a dále krátkou esej dr. Bohumila Ždichynce na obdobné téma.
Literární matiné – tentokrát ve virtuální podobě – uspořádal v sobotu 21. 11. 2020 Dialog na cestě, ve spolupráci s Pražským klubem spisovatelů při Obci spisovatelů a NO CČSH Praha 8 – Karlín. Pořad připravila: Olga Nytrová Video zpracoval: Václav Strachota
Hudba: Václav Strachota Výtvarnice pozvánky: Vlasta Polívková
Spolu s dalšími zajímavými pořady, které se uskutečnily v rámci aktivit Pražského klubu spisovatelů a Dialogu na cestě, literární matiné naleznete na internetovém YouTube. Kanál YouTube, nazvaný „Dialog na cestě“, je na této adrese:

www.youtube.com/channel/UCwWvA8b8zgFexTBrc2fnTDg/videos/>
Případně můžete pro vyhledání naší stránky na YouTube do hledání zapsat: Dialog na cestě.

2/ chcete-li vidět další literární pořady ke Dni poezie 2020, podívejte se na odkaz:

www.denpoezie.cz/online-cteni-2020//>
3/ připravujeme k vyvěšení naše další karlínská setkání, například Den poezie 2018 v Karlíně
a těšíme se na naše budoucí osobní setkání.

4/ níže připojuji odkazy webmastera Obce spisovatelů Františka Tylšara na aktuální události
v Obci spisovatelů a na Vyhlášení projektu LITERÁTI NA TRATI VIII.

Přeji Vám všem hodně zdraví a tvůrčích nápadů a klidný advent.

Se srdečným pozdravem

PhDr. Olga Nytrová
předsedkyně Pražského klubu spisovatelů
t. 608 160 446
obecspisovatelu.bloger.cz,www.dialognaceste.cz

 

Martin Červíček, nový hejtman Královéhradeckého kraje, otevře v Nemocnici Náchod babybox nové generace.

V Náchodě mají nejstarší babybox, byl otevřen 6.2.2009 s pořadovým číslem 21. Hlavní dárkyní byla mladá pražská maminka Hana Hornochová posléze provdaná Kelly. Z babyboxu vyhlédl do nového života letos klučík Ambrose, pojmenovaný podle Hančina synka. Z iniciativy nového hejtmana Martina Červíčka vznikl podnět k výměně původní bedýnky za babybox nové generace. Bude umístěn u hlavního vchodu do nemocnice v okně prodejny občerstvení. Vyrobil ho Zdeněk Juřica - MONTEL Náměšť nad Oslavou a bude ho instalovat 6.1.2021 a bude funkční od toho dne. Slavnostní otevření se bude konat 4.2.2021 ve 12 hod, dva dny před narozeninami dárkyně Hany Hornochové Kelly. Protagonisté babyboxu uvidí samozřejmě i hejtmana Martina Červíčka, brigádního generála, senátora a od počátku člena Kolegia protagonistů babyboxu. Babydědek Lu

LH, Martin Bůžek, technický náměstek, Bohuslav Hrabčuk, vedoucí IT a ředitel nemocnice Jan Mach.
LH, Martin Bůžek, technický náměstek, Bohuslav Hrabčuk, vedoucí IT a ředitel nemocnice Jan Mach.
Ředitel nás pozval na oběd. Schází Zdeněk Juřica, protože všechno fotografoval.
Ředitel nás pozval na oběd. Schází Zdeněk Juřica, protože všechno fotografoval.
Vchod do nemocnice, babybox po pravé straně.
Vchod do nemocnice, babybox po pravé straně.
 

Olga Nytrová - Adventní čas

Bruslily jsme se spolužačkou
na zamrzlé tůni
nazývané Zděř
malý kousek od radotínského toku
řeky Berounky
zasněžené pole se vlní
keře mají sněhovou pokrývku
Vrby se tu majestátně sklánějí
nad hladkým ledem
Ticho je velebné
pomalu se blíží soumrak
Duši těší vnitřní vůně adventu
příjemně unavené bruslením
s Boženkou společně mlčíme
Obě se těšíme domů
na horký čaj s koláčem
rodinnou blízkost
tajemné očekávání

 

Socha z Prahy instalována v Sydney jako vize lepší budoucnosti Milan Kuzica:Green Life

12. 11. – 7. 12. 2020, Austrálie, Sydney, Marks Park, jižní mys pláže Bondi
Sculpture by the Sea, sculpturebythesea.com//> Záštita Velvyslanectví České republiky v Canbeře a Konzulát České republiky v Sydney

Významná světová sochařská výstava Sculpture by the Sea každoročně pořádaná v Sydney byla odložena vzhledem k přijatým proticovidovým opatřením.Její organizátoři však nerezignovali a jako „maják naděje pro budoucnost“ instalovali k oceánu jediné dílo,
11 metrů vysokou sochu pražského umělce Milana Kuzici.
O události informoval např. The Sydney Morning Heraldaj.(odkazy viz níže).

Autor o sochařském díle:
Socha Green Life symbolizuje zrod nového života ve své elementární podstatě. Přes její harmonické vyznění nyní idea nabývá na mnohem větší naléhavosti.Zdůrazňuje, že naše budoucnost je možná pouze tehdy, pokud budeme žít svůj život v souladu s přírodou. Inspirací mi byla píseň Imagine Johna Lennona, jeho až utopická představa o harmonickém světě. Dnes nás neohrožují tolik válečné konflikty, ale žijeme ve strachu před mnohem důmyslnějším nepřítelem. V boji proti globální virové pandemii nezáleží na světadílech, nezná hranic, nezajímá ji náboženství nebo stav naší ekonomiky. Řešení je přesto stále stejné. Společně sdílíme tento svět, procházíme mezi nebem a peklem, tvoříme naši společnou budoucnost. Odpovědnost je na každém z nás, následky poneseme všichni. Je to velká zkouška naší humanity! Pokud budeme úspěšní, na konci nás čeká „zelený život“.

O výstavě Sculpture by the Sea:
Proslulá největší světová výstava soch instalovaných pod širým nebem na pláži Bondi v Sydney po dobu tří týdnů se koná od roku 1997. Každý ročník více než 500 000 diváků shlédne kolem 100 sochařských děl od umělců z celého světa. Výstavu doprovází bohatý kulturní program s vysokou úrovní vzdělávající publikum od těch nejmladších návštěvníků, kteří vybírají jednu z řady cen pro nejlepší sochařské objekty (dále jsou udělovány ceny odborníky, veřejností, organizačním týmem i sponzory).

O autorovi:
Milan Kuzica (12. 11. 1962, Martin, SR, trvale žije a tvoří v Praze, ČR)
sochař, malíř, grafik a designér
Osobně se považuje za československého občana. Absolvoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě a soukromě studoval u sochaře Jozefa Kostky. Pedagogické činnosti se věnoval na TAFE University Perth a na Highschoolof Design Claremont – Perth v Austrálii. Od roku 1997 trvale žije a tvoří v Praze. Pracoval v uměleckém, průmyslovém a grafickém designu. Dnes se věnuje pouze své volné sochařské tvorbě. Je zastoupen v soukromých sbírkách na Slovensku, v Čechách i zahraničí. Vystavoval na Slovensku, v Belgii, Holandsku, Austrálii a USA. Ve Skalistých horách v americkém Coloradu se s českým týmem účastnil dvou mezinárodních sympozií tvorby sněhových soch. Za dílo Jablko – Ordinarysee dobdržel čestné uznání udělené americkým časopisem NeoPopRealism. V roce 2017 získal na výstavě Sculpture by the Sea ocenění „The Andrea StrettonMemorialInvitation“.

text Bronislava Kuzica Rokytová, Milan Kuzica a Aneta Křižková
Kontaktní údaje: Atelier MK | +420 602 707 098 | spr@volny.cz | www.sculpture-kuzica.com

webové odkazy:
–Sculpture by theSea (web): Milan Kuzica’s‘Green Life’ unveiled in Marks Park, 13. 11. 2020, dostupné:
sculpturebythesea.com/milan-kuzicas-green-life-unveiled-marks-park//> –The Sydney MorningHerald: Bondisculptureof hope seededfromLennon's anthem Imagine, 13. 11. 2020, dostupné: www.smh.com.au/culture/art-and-design/bondi-sculpture-of-hope-seeded-from-lennon-s-anthem-imagine-20201113-p56eay.html?btis/> –ArtsReview: Sculptureby theSeaunveils a major artwork as a beaconof hope, 13. 11. 2020, dostupné: artsreview.com.au/sculpture-by-the-sea-unveils-a-major-artwork-as-a-beacon-of-hope//> –TimeOut: A hopefulnewsculpture has sprung up on theBondicoastalwalk. The 10m green shootinstallationwascreated by artist Milan Kuzica, 13. 11. 2020, dostupné: www.timeout.com/sydney/news/a-hopeful-new-sculpture-has-sprung-up-on-the-bondi-coastal-walk-111320/> – YouTube: Milan Kuzica (Slovakia | Czech Republic) 'Green Life', 12. 11. 2020, dostupné: www.youtube.com/watch?v=0R--ZylbYpM/> Bronislava Kuzica Rokytová

 

V továrně TOKOZ a. s. ve Žďáru nad Sázavou jsme přesně ve 12 hodin 6. listopadu v den narozeni vstřícného a vlídného továrníka Vladimíra Chládka otevřeli 78. babybox!

Kdyby se inženýr Vladimír Chládek narodil o dva dny později, mohli bychom uronit slzu nad bitvou na Bílé Hoře, věřím, že žďárský babybox přinese více radosti.
Uvítal jsem hlavního dárce, brněnského Petra Bečičku, šéfa společnosti 100MEGA Distribution, s. r. o., který na moji otázku přiznal, že jej babyboxy už nějaký milion stály! Poprvé jsme se s Petrem Bečičkou setkali 6. prosince 2007 ve Zlíně, když se sám spontánně a bez žebrání jako dárce přihlásil.
Přijel i Milan Stehlík, majitel pražské firmy NOBILES, s. r. o., jehož kořeny pocházejí právě ze Žďáru. I Milan Stehlík je pravidelným a tradičním dárcem babyboxů.
Děkuju také firmě Gaston a její šéfové Yvoně Štěrbové!
Děkuji všem dárcům, bez nichž by nebyl babybox ani jeden. Ač má žďárský babybox pořadové číslo 78, pro mne se stal jedničkou.
Martin Mrskos, starosta Žďáru nad Sázavou, jenž mi před několika dny poslal k mému největšímu údivu blahopřejný dopis, ani nikdo jiný z Městského úřadu, nepřišel!
Připomenu, že 19. září jsme otvírali za korunky od Nadace Komerční banky, a. s. - JISTOTA babybox v Nymburku. Následoval babybox v Praze 8 U Libeňského zámku, přímo proti gymnáziu, které jsem navštěvoval v letech 1962-1965. „Při studiích“ nám s Mélou Machálkem zbyl ještě čas, abychom 19. září 1964 vydali první číslo literárního a uměleckého časopisu Divoké víno vycházejícího dodnes jako www.divokevino.cz.
Hlavním iniciátorem libeňského babyboxu byl starosta Prahy 8 byl starosta Ondřej Gros.
Ve středu 11. listopadu instaluje Zdeněk Juřica MONTEL, Náměšť nad Oslavou babybox nové generace v Nemocnici Most. Otvíráme jej 6. prosince – symbolicky na Mikuláše, na den deset let od zřízení původní bedýnky, jejímiž dvířky se protáhlo do nového života pět děťátek.
S Martinem Červíčkem, senátorem a hejtmanem Královéhradeckého kraje, jsme se dohodli, že 4. února otevřeme babybox nové generace v Nemocnici Náchod. Martin Červíček je kromě výše vyjmenovaných hodností také členem Kolegia Babyboxů a počítám-li správně, dva babyboxy vzniklé z jeho iniciativy pomohly zachránit 11 děťátek.
Čekají nás čtyři okresní města dosud bez babyboxu. V Nemocnici Rokycany, kde jsme si s ředitelem Jaroslavem Šímou, s kterým jsem už jeden babybox v Českém Krumlově otvíral, plácli na 8. března – na Mezinárodní den žen, a v Prachaticích, kde je mimo jiné členkou představenstva Zuzanka Roithová, iniciátorka podpory Evropské unie proti negativnímu postoji Výboru pro práva dítěte při OSN.
Babydědek Lu

Hlavní aktéři projektu babybox ve Žďáru - Vladimír Chládek, Petr Bečička a Milan Stehlík.
Hlavní aktéři projektu babybox ve Žďáru - Vladimír Chládek, Petr Bečička a Milan Stehlík.
Pohled na továrnu TOKOZ a. s., jež letos slaví 100 let od svého založení.
Pohled na továrnu TOKOZ a. s., jež letos slaví 100 let od svého založení.
 
< 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 >