Michael Lorenc

PŘÍLIŠ

Už neumíme prožít
pojem
jako věc,
už neumíme k sobě
padat po hlavě,
byli jsme
příliš čistí,
jsme
příliš komunisti,
je příliš katastrof,
příliš skandálů,
prýští
příliš nenávisti,
už neumíme žít,
ani dožít
v polétavém listí.

OSTRAVA

Věž staré radnice,
děvucha šumná,
pamatuje Bezruče
i Zaorálka,
přišli včas,
to jen hodiny se předběhly,
kdy bude mír
a kdy válka
prozradí prameny
zmařených životů,
vyvěrají v šachtách
tisíc metrů pod zemí.

BARVY

Kdybych maloval keř,
převlečený za strom,
zvolil bych barvu
moře pěti zemí,
kterou by si námořníci
osvojili jako nástroj,
kdybych maloval strom,
převlečený za keř,
zvolil bych barvu
země pěti moří,
kterou by si prospektoři
podmanili zrakem.

SOUD O SYNA

Všechny cesty,
po kterých ses vydal,
vedou k tobě,
nelze vyloučit,
že budeš nadále nocovat
v jezevčí noře,
kterou původně kopali
jako hrob,
neboť špinavci,
v čele s tvou matkou
a jejím prohnaným šamstrem,
s goebbelsovskou demagogií
prohlašují před porotou:
nikoli Tommaso Campanella,
to my jsme ustavili
Sluneční stát.

VEŘEJNÉ LÁZNĚ

Barák z červených cihel,
za oknem tramvaj
napůl dřevěná,
dívka z lázní voněla
všemi procedurami,
já v kožichu s beranicí na hlavě,
ona nahá
s beruškou ve vlasech,
chtěla přijít o panenství,
nebo chtěla dešifrovat
ženství jako podobenství
o kráse?

LOVE STORY

To nejsou saze v očích,
to jsou těžní věže,
v kterých jsme se milovali
bezelstně a svěže,
to nejsou saze,
to je tělo na podlaze,
návrat ztraceného syna
otec draze zaplatil,
to nejsou saze v očích,
to je děvče na kolejích,
srdce zasažené bleskem,
steskem umírá,
to není memento mori,
to chachar budí z kómatu
své Mariánské hory
s lagunou magnátů.

LIDICKÉ NÁMĚSTÍ

Tramvaje rozryly pole
a hned je z něj bulvár,
z ptačí perspektivy lán
s boží mukou
uprostřed,
slunce trpělivě rozplétá
tkanivo kouře
v diaspoře
vztahů bez lásky,
v maškarním reji
probleskuje Sutomore střech,
zvětšené o naději.

HLUČÍN

Až zbořím hráz
z čtyřstěn metanu,
postavím sirnou zeď,
o kterou se opřou
chachaři ze Slezské,
končí období mladosti,
nastal čas rozhodnutí,
ultimátum
gabro varanů,
kolem točny na konečné
nekonečno,
to jen v srdci
není k hnutí.

ZÁPOČET Z PŘÍBĚHŮ

Než mouční červi
objeví červí díru,
Červotoč ukáže k počátku
okovanou botou,
záhy zářné zítřky
vpadnou na scénu
v piškotech tanečnic.

Až koronavirus
dořeší nedodělky politiků,
vraťme se k špitání
baletních špiček,
nic míň, nic víc.

HULVÁKY

Baráky
z červených cihel,
mezi nimi koleje
pouliční dráhy,
nebe
nejsou tramvajové troleje,
kolejiště není stružka
palmového oleje,
míjím těžké váhy,
odpoledne
umouněné horníky,
večer
vymydlené vrahy.

VÍTKOVICE

V krajině,
na které už nezáleží,
váží
váhy těžních věží,

těžní věže na pozadí
válcovaného plechu
leží
jako bábovičky mechu,

božská mana
sytí vrabce
na rezavé rouře,

prachy už dávno
rozhodly za nás…
Jak daleko je moře?

GRADACE

Komu se dnes v noci zdáš,
v noci
z plášťů do deště,
komu se odevzdáš,
když tma je plášť,
v kterém vraždil Orestés,
po obloze,
rozdrolené na drony,
lezou švábi mraků,
děsí démony,
bezvýchodnost čouhá
z každé ulice,
první stupeň stupnice
- a jsou jich tisíce.

PRÁVĚ TEĎ

Budoucnost přede mnou,
historie za mnou,
polštář zevnitř vyšívaný
nad kostrou podzemních štol,
koróna kolem srdce,
kniha bez písmen,
kapsa,
na níž stojí Kapitol.

DOLCE FAR NIENTE

V zemi,
kterou považuji za svou,
světlo
řečištěm myšlenek,
v rybníce pojmů
rejdí ryby dojmů,
jaká svornost
v české dumě:
ničemu nerozumět!

ÚKON

Les cigaret,
filtry nahoře, filtry dole,
mřížka,
vyskakující písty
parního stroje,
samota
samotou škrcená,
strniště
pod pěnou paranoie,
břitvou je žena,
přichází ke mně
pokorná jak jehně.

BRÍFINK

Stojí tam jak svatí za dědinou,
drzost jim vydláždila cestu,
zvolení lidem
/lid se zase vyznamenal,
místo chlapů zvolil penál
na suchý zip/,
je to relevantní,
Kalousek je v pohodě,
náhodě se čelit nedá,
běda, běda,
rusalko bledá,
bude líp.

OBJEDNÁVKA

Jelikož nechali pootevřené dveře,
viděl jsem do kuchyně,
kuchařka,
právě se vrátila z WC
a neumyla si ruce,
hadrem z podlahy
utřela prkýnko,
na kterém pak nakrájela cibuli,
zaplatil jsem a odešel,
ale moje objednávka
platí dodnes
jako výstraha všem, co mají hlad
a chtějí se beztrestně najíst.

BLAHODÁRNÉ KALORIE

To není restaurant Moskva
na Příkopech,
kde podávali výživný
boršč se šlehačkou,
to je mléčný bar
na Lidickém náměstí,
kde nabízejí koktejly
zároveň
s nutričním dekoltem
barokní divy
za pultem.

ABSOLUTNÍ RÝM

Není déšť,
je jenom pršení,
není Dunaj, Hron
a není Budapešť,
je jenom brlení,
není jiskření
dešťových kapek,
závlaha bez vláhy,
je jenom Antonín Kapek,
primátor bez Prahy.

STAŘÍK

Už se nemohu
na sebe spolehnout,
zapomínám,
jdu do kvelbu a vidím,
že jdu jinam,
měl jsem ženu,
syna, tchýni,
mám jen chlívek
a v něm svini,
tam, kde dlely křivky něžné,
stojí hole rovnoběžné.

NEVIDITELNÝ NEPŘÍTEL

Války o ceny, o cla,
o území, o sféry vlivu,
o národní zájmy, o přírodní bohatství,
o běžence, o prestiž,
o ideologii, o svatou zemi,
války s teroristy, války s Babišem,
války zbrojařských firem,
svaté války, náboženské války,
války naftových magnátů,
války proti změnám klimatu
a budoucí válka
všech proti všem.
Nebylo by lepší
vzít lopatu
a zasypat tu černou díru
jako
po koronaviru?

Ostatní tvorba Michaela Lorence publikovaná v Divokém víně:
DV 106/2020: Bývalky, Dostupná data tmy a další
DV 105/2020: Rozvaha, Řád a další
DV 104/2019: Obdarovaná, Obavy a další
DV 103/2019: Milion chvilek a další
DV 102/2019: Pavilon č. 6 a další
DV 101/2019: Tráva, Má noc a další
DV 100/2019: Zahrada
DV 99/2019: Okna, Noc, Vedro a další
DV 98/2018: Ruské kolo a další
DV 97/2018: Nohy slečny N. a další
DV 96/2018: Kam se nedozvoníš
DV 95/2018: Ráno, Mrak a další
DV 94/2018: Psací stůl, Dveře a další
DV 93/2018: Voroněž, Cetelem a další
DV 92/2017: Dotek, Klavírní koncert a další
DV 91/2017: 11. září a další
DV 90/2017: Italská noc, Eva a další
DV 89/2017: Fotopast, Okna II a další
DV 88/2017: Proudy, Kiosky a další
DV 87/2017: Čtenářka, Utonulá a další
DV 86/2016: Spřízněni volbou a další
DV 85/2016: Squateři, Jako a další
DV 84/2016: Ukázka z knihy Nikam se k tobě nevejdu
DV 83/2016: Zatmění a další
DV 82/2016: Vhled, Kůlna a další
DV 81/2016: Jízlivosti
DV 78/2015: Měsíc, Hrad a další
DV 77/2015: Brněnské nokturno a další
DV 75/2015: Až, Smutný lampion a další
DV 74/2014: Tam, Ve tmě, Zenit
DV 64/2013: Okna, Nevím a další
DV 62/2012: Karlín, Brzy ráno a další
DV 61/2012: Čisté barvy květin a další
DV 60/2012: Řeka, Předzahrádka a další
DV 59/2012: Kopec nad Berounem a další
DV 58/2012: Výstup, Tma a další
DV 57/2012: Dovídám se, Holandia a další
DV 56/2011: Výlet na Krakovec a další
DV 55/2011: Zpětný pohyb a další
DV 54/2011: Neodpoví, Stmívání II a další
DV 53/2011: Zlatá stoka, Zahraj mi a další
DV 52/2011: Lom, Tam, Stmívání a další
DV 51/2011: Harmonie, Úžasem, Zvídavost
DV 50/2010: Chci víc, Pravá zbožnost a další
DV 49/2010: Barboře, Věk a další
DV 48/2010: Zemánek Jiří, řečený suchoruký a další
DV 47/2010: Možná, Tříšť a další
DV 46/2010: Karle Hynku Mácho a další
DV 45/2010: O původu psa, Zním, Jsi
DV 44/2009: Především, Vize a další
DV 43/2009: Pomalé město a další
DV 41/2009: Urousaný orel
DV 40/2009: Šerif, Vykoupu tě a další
DV 39/2009: Uvnitř, Zvon a další
DV 38/2008: Z Úřední desky Magistrátu a další
DV 37/2008: Samuel, Zeď a další
DV 36/2008: Starý Most, Třeboňsko a další
DV 35/2008: Kouzlo, Vidíme a další
DV 33/2008: Znamení, V krajkách a další
DV 32/2007: Život, Kdosi, Komu, Tvé tělo
DV 31/2007: Nedělní odpoledne, Mise, Kvašení a další
DV 30/2007: Mluva, Vzpomínka, Zátiší s živly a další
DV 26/2007: Návrat citu
DV 25/2006: Nokturno, Dívky na vahadlech a další
DV 24/2006: Adam, Barevný dialog a další
DV 23/2006: Věž, Synové a další
DV 22/2006: (...a pokud se jedná o poezii…), Kde a další
DV 21/2006: Říjen, (V synagogách…) a další
DV 20/2006: Sonet o tichu, Jen pár vět a další
DV 16/2005: Soumrak, Starý muž a další