Michael Lorenc

BÝVALKY

Když město spí,
když duní detonace
z metra
a místo dívčí oddanosti
chytíš facku od lesby,
zjevují se nad tebou
a sestupují v shodě
po předehře antitezí
k vlastní epizodě.

DOSTUPNÁ DATA TMY

Kolem hran
kamenného dvora
rejdí močopudný dědek,
z ptačí perspektivy
pozoruji divy: chorál
vzedmutých píšťal
u varhan,
jsem zvědavý,
jak dědek
s hordou holých lebek
vymámí křišťál rána
z hejna vran.

MYS

Roh zahrady
vržený do ulice,
po které jdou v řadách
vojáci jak svíce,
mladé ženy v oknech
s odhalenou hrudí
čekají, až zmokne,
až se vulkán vzbudí,
z jakého posedu
viděl jsem ty lokty,
zaklíněné kly,
z jakého úhlu
uviděl jsem truhlu,
ke které mě zavlekly?

HÁČEK

Když si žena,
jako moucha,
sedá na kladivo,
muž,
generální klíč,
servis, oběživo,
zatlouká do zdi háček,
na který lze zavěsit
celý její život.

PULCI

Záškolák
a rozbořené zdi,
opadaná omítka,
nahé cihly,
student
a splašky z továren,
kyselina, moč,
chemické deriváty,
občan
a státem prověřený světec,
e-shop s nabídkou
gastro vybavení
na mobilní maso,
důchodce
a hluchá nadechnutí,
chraplavé výdechy,
hrobový klid.
Pulci života,
kteří hrajete bytové divadlo,
kteří nasloucháte
odsvěceným slovům,
kteří boříte svůj dům,
pasujte krásu,
to jediné, co vás ještě udržuje při životě,
pasujte ji na krásu
ad absurdum!

HLASY BEZ OZVĚN

Voda,
dítě mysli,
řeka,
spratek hor,
nad nimi vítězný
oblouk oblohy,
v podzemí hluboký
akord nerostů,
báseň,
která se zachytí na nervech,
zasténá,
ale nepronikne
k srdci.

PRAHA V NOCI

Památky
jak rumové pralinky
v bonboniéře starého města,
beztrestně
sedře pocestné z kůže
každý, kdo může,
čekání na světlo denní
je mnohdy jako
zmizet z kvelbu
bez placení.

ŠŤASTNÁ CHVÍLE

Má hlava po proudu
pravěké řeky,
má hlava hlavolam,
brunátný leknín,
má hlava v roztoku
světla a tmy,
má hlava hlavatka
háklivá na převleky,
_ _ _
ale i most,
pod kterým by neproletěl
ani jednoplošník,
fantaskní hlas z amplionu
seřaďovacího nádraží,
sošný komín lihovaru,
nebo rotační komín sladovny,
podílníci šťastné chvíle,
kdy sama cesta
je zároveň cílem…
_ _ _
Má hlava po proudu
pravěké řeky,
má hlava hlavolam,
brunátný leknín,
má hlava v roztoku
světla a tmy,
má hlava hlavatka
citlivá na doteky.
ZDI

Viděl jsem zdi,
za nimi telefonní centrály,
zasedací síně,
viděl jsem politiky,
kasaly,
naivky i svině,
a viděl jsem,
co mnozí neviděli,
vězeňskou kouli na noze
místo hlávky zelí,
viděl jsem zdi Kremlu,
arogantní moc
novodobých carů,
a viděl jsem
budovu Stasi v Berlíně,
brlení zazděných zdí,
slunovrat bez Vánoc,
a jako každý Čech,
slyšel jsem trávu růst,
když to, co zbylo z těla,
žuchlo na dlažbu
jak měch,
centrum událostí
bylo ale v kancelářích,
v kouři z cigaret,
v mramorových celách,
v očích likvidačních čet,
v separé,
mezi bustami,
kde činovníci
zacházeli s virgulí
bludů jako šamani,
moc není leták,
má těžké nohy
a vrací se v podobě
Gorgóny,
ulovit lovce lebek,
vymazat jimi spáry
nových Reichstágů,
vyvézt je na Kvildu
a poslat do Rakous
zároveň s dubovými kmeny?,
Budha se usmívá,
ale kulturní revoluce pokračuje,
hodina H,
číselný kód,
akce…

-Topíš se v přívalu
informací?
-Potápím se jako ptáci,
dokud nenarazím
na skálu.

ČERVENÝ KOBEREC

Na pěší zóně
rozvinuls červený koberec,
pózuji,
jsem filmová hvězda,
kupují si mě jako koně,
jsem pro ně
rozdvojená kolej
seřaďovacího nádraží,
jsem těch, kteří se odváží,
společnice spolků
a každý chce holku,
máš-li mé číslo,
volej.

INSTITUCE

Vládne justice,
v bílé paruce
soudí nešťastně
šťastné děti,
které se i v smrti
drží za ruce.

NA DOSTŘEL HOUFNIC

Rozsápán časoprostorem,
poletuju,
snové vichry v hlavě roztáčím,
ve tmě k sobě přicházejí barvy,
električtí úhoři,
neonovým ohněm září na moři,
v oknech,
které zasklil blesk,
kolem
homologovaných kolen
krouží bolen
a je to jenom
stesk.

PORYVY

Zdi
z opuky a pískovce,
drahých kamenů Prahy,
Praha,
ohrada pro ovce,
i já v ní pobíhám
stydlivý
a nahý.

VŠE PRO LIDI

Ten opěvovanec
heslem samozvanců
žene člověka,
tu nafintěnou věc,
od burlaků k psancům.
Mezní věci nezní,
o tom by vězni
mohli vyprávět.
Ticho produkuje hluk
po zuby
ozbrojených čet.

POCHOPENÁ NUTNOST

Ovál zálib,
čtverec povinností
oddělují plejády keřů
od smírčí zahrady,
pln odhodlání
otevíráš dveře zdání,
ve kterých se klaní
uvězněný věznitel:
tvá nesvoboda
uprostřed
Říše středu,
tvoje přání,
voda
uvězněná v ledu.
V KRUHU

V kruhu pohraničních vísek,
na dostřel houfnic,
v reji odalisek
otáčím se k světu,
kde se jen chytračí,
kde potkáš strom
a je to totem z letovisek,
pahýl novověku
v člověku.

ZVONÍK U MATKY BOŽÍ

Opravil jsem zvoničku
na soutoku polí,
rozhoupal jsem zvony,
které nehlaholí,
v metropoli ladím zvony
pod kupolí chrámu,
pod Zvonařkou, místo sobě,
jinému kopám jámu.

BEZÚHONNÝ

V transparentním výběrovém
řízení
vybral zaměřovač
pro noční vidění,
aby věděl,
o čem zvony zvoní,
aby viděl,
co všechno je zameteno
pod koberec veřejného
mínění.

JEŠTĚ NE

Ještě jsem teroristu nepotkal,
ještě jsem nepotkal člověka,
který by mě chtěl zabít
jen tak,
z radosti,
neboť víra je radost
z přítomnosti Boha,
který je všude a ve všem,
jenže slova,
co mu vkládají do úst,
vybral nějaký ajatolláh,
který svět soudí,
ale nespasí.

Ostatní tvorba Michaela Lorence publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Okna, Noc, Vedro a další
DV 98/2018: Ruské kolo a další
DV 97/2018: Nohy slečny N. a další
DV 96/2018: Kam se nedozvoníš
DV 95/2018: Ráno, Mrak a další
DV 94/2018: Psací stůl, Dveře a další
DV 93/2018: Voroněž, Cetelem a další
DV 92/2017: Dotek, Klavírní koncert a další
DV 91/2017: 11. září a další
DV 90/2017: Italská noc, Eva a další
DV 89/2017: Fotopast, Okna II a další
DV 88/2017: Proudy, Kiosky a další
DV 87/2017: Čtenářka, Utonulá a další
DV 86/2016: Spřízněni volbou a další
DV 85/2016: Squateři, Jako a další
DV 84/2016: Ukázka z knihy Nikam se k tobě nevejdu
DV 83/2016: Zatmění a další
DV 82/2016: Vhled, Kůlna a další
DV 81/2016: Jízlivosti
DV 78/2015: Měsíc, Hrad a další
DV 77/2015: Brněnské nokturno a další
DV 75/2015: Až, Smutný lampion a další
DV 74/2014: Tam, Ve tmě, Zenit
DV 64/2013: Okna, Nevím a další
DV 62/2012: Karlín, Brzy ráno a další
DV 61/2012: Čisté barvy květin a další
DV 60/2012: Řeka, Předzahrádka a další
DV 59/2012: Kopec nad Berounem a další
DV 58/2012: Výstup, Tma a další
DV 57/2012: Dovídám se, Holandia a další
DV 56/2011: Výlet na Krakovec a další
DV 55/2011: Zpětný pohyb a další
DV 54/2011: Neodpoví, Stmívání II a další
DV 53/2011: Zlatá stoka, Zahraj mi a další
DV 52/2011: Lom, Tam, Stmívání a další
DV 51/2011: Harmonie, Úžasem, Zvídavost
DV 50/2010: Chci víc, Pravá zbožnost a další
DV 49/2010: Barboře, Věk a další
DV 48/2010: Zemánek Jiří, řečený suchoruký a další
DV 47/2010: Možná, Tříšť a další
DV 46/2010: Karle Hynku Mácho a další
DV 45/2010: O původu psa, Zním, Jsi
DV 44/2009: Především, Vize a další
DV 43/2009: Pomalé město a další
DV 41/2009: Urousaný orel
DV 40/2009: Šerif, Vykoupu tě a další
DV 39/2009: Uvnitř, Zvon a další
DV 38/2008: Z Úřední desky Magistrátu a další
DV 37/2008: Samuel, Zeď a další
DV 36/2008: Starý Most, Třeboňsko a další
DV 35/2008: Kouzlo, Vidíme a další
DV 33/2008: Znamení, V krajkách a další
DV 32/2007: Život, Kdosi, Komu, Tvé tělo
DV 31/2007: Nedělní odpoledne, Mise, Kvašení a další
DV 30/2007: Mluva, Vzpomínka, Zátiší s živly a další
DV 26/2007: Návrat citu
DV 25/2006: Nokturno, Dívky na vahadlech a další
DV 24/2006: Smíření, Snubní a další
DV 24/2006: Adam, Barevný dialog a další
DV 23/2006: Sychravo, Bratrstvo
DV 23/2006: Věž, Synové a další
DV 22/2006: Ruce
DV 22/2006: (...a pokud se jedná o poezii…), Kde a další
DV 21/2006:
DV 21/2006: Říjen, (V synagogách…) a další
DV 20/2006: Sonet o tichu, Jen pár vět a další
DV 16/2005: Soumrak, Starý muž a další
DV 105/2020: Rozvaha, Řád a další
DV 104/2019: Obdarovaná, Obavy a další
DV 103/2019: Milion chvilek a další
DV 102/2019: Pavilon č. 6 a další
DV 101/2019: Tráva, Má noc a další
DV 100/2019: Zahrada