Alena Rytířová

TY

Mám pocit, že se utopím v bažinách tvých očí...
s každou vteřinou se propadám hlouběji,
a vesmír se zastavil, jen má hlava se točí,
když usínám v naději,
že už se nikdy nerozběhne...
každá hvězda teď bledne...
závistí,
žes zastavil čas
a že stačil ti hlas,
tak radši příště se pojistí,
aby i zářivé body mapy zněly...
tak jako když z úlu
vyletí včely,
jenže mají smůlu...
teď navzdory zvykům všehobytí
přichází úsměv, co není jen krytí
pro další pokus jarního kvítí
se vyrovnat hvězdám...
a přestože neznám...
moc krásnějších světů...
vím, že se nepletu...
květy i hvězdy, lakoty...
nezáří tolik jako Ty.

JESKYNĚ

Nejsi jen překrásnou jeskyní,
co do ní vejdou se vinní i nevinní...

co pouhým pohledem protne ty body,
linií načrtne jakoby schody...

svůdné to svody jistojistě jistých,
jsi nejčistší formou čirého lidství...

jsi důkaz že nás Bůh tvořil ku obrazu svému,
tobě dal víc než každému stému...

přesto však v den tvého narození,
slavit měl by svět neb lepšího není.

SCHŮZKA S KVĚTINOU

Teď jedna věc je naprosto jistá...
ty, čarující iluzionista...
protože, a to není jediný,
aniž bys dorazil, dáš mi na schůzce květiny...
a během té vteřiny, kdy jen nehnutě stojím,
halím se do krásy, o její křehkost se bojím...
jsi jako bych znala tě tisíc let,
co víc, ty znáš mě, stačilo pár vět...
prostoupils můj svět a čelem tomu květu,
hledám jeho původ, když padá mi mince...
třeba je z planety Malého prince?
A to už jsem v letu, ta mince mě mate...
zvedám ji a říkám... poprosím latte.

PŘEKVAPENÍ

Ze světla do tmy,
Nic jiného není,
Čela se dotkni,
Jako překvapení.

Něžně mě chyť,
Okolo pasu,
Měsíci, sviť,
Na tuhle krásu.

Tančíme nocí,
Na břehu řeky,
Genius loci,
Je tu navěky.

Splynutí duší,
Vánek hrál blues,
Málokdo tuší,
Jsi vdechnutí múz.

Ostatní tvorba Aleny Rytířové publikovaná v Divokém víně:
DV 82/2016: V zemi neposkvrněného, který žije dodnes a další