na další stranu
Oldřich Damborský
ZVUK DALTONOVY PÍŠŤALKY
Jsi svěží jako jarní osení
hebká podobná plyšové jívě
někdy se díváš do dálky snivě
a čekáš tam lásky zrození
Tam za několik sluncí západů
potoky jeho hlasu vábivě zurčí
tam ráda upadneš do jeho náručí
třebaže on nebude mít náladu
On ztělesněné jaro s Apollónem
zanechá tě spící a opuštěnou
a přece ucítíš jak se vichry ženou
s podprahovým tichým tónem
VÝMĚNA
Už se lepí první mouchy
na žlutou omítku domu
(myslí si že jsou teplé květy)
Už jsem dal do pytle plesové lakýrky
a vyndal sportovní botasky
(myslí si moje nohy že uběhnou maratón)
Už jsem oprášil zašlé srdce
a napumpoval do něj věčnou naději
(ono ví že zjara má koláč slunce raději)
V ZAHRADĚ BÍLÝCH CHRYZANTÉM
(Karlu Krylovi)
V zahradě za oprýskanou zídkou
plná louka bílých chryzantém
zvedl jsem svůj život jako diadém
a přesto obtěžkán prudkou výtkou
jež dostal jsem za malou chybičku
i když neukápla slza na víčku
omluva byla jedinou podmínkou
Svět je krutý a nezná slitování
každý dobrý skutek bude po zásluze
potrestán vím však že v barevné duze
dobroty je mé každodenní láskobraní...
BOŘETICKÉ JARO
Vesnička posetá zeleným sametem
stébel a rašícími meruňkovými stromy
hebký prach si před prahem zametem
kapkami přeháněk se obalí když burácí
hromy
Tažně vinné révy slzí kapkami oček
vrabci na akátu cvrlikají Sonátu pro Elišku
had je na teplém kameni ještě stočen
a kluci si hrají s mobily místo aby četli
Foglarovu knížku
Vlaštovky zase přiletěly pod krovy
a staví si svá nedobytná blátivá hnízda
v zádech dívek je skryt klíč houslový
modrá lokálka v zatáčce obdivem hvízdá...
ČTYŘI JARNÍ HAIKU
Tiskárna nebe
tiskne samé bílé bankovky
obláčků
Jsou protkány
rozlišovacím proužkem
paprsků
Hlavní osobou
na nich jsou letící
kormoráni
A tvé zářící oči
jež mne vytáhly do
oblaků
POHLED DO ROVIN
Sedím na lavičce u Třetího zastavení
černý pes pod lavičkou vyplazuje jazyk
moravský Kristus na kříži s korunou révů
se dívá do rovin kde utrpení žádné není
jen káňata loví myšky ten starý zvyk
jenž potřebují k životu daleko od říčních břehů
Skřivan stojí v oblacích a jasně zpívá
osení vytahuje svoje úzké zelené dýky
včely se vrací obtěžkány pylem k česnu
co ještě napsat na modré nebe zbývá?
Živote díky
Čáp zakroužil nad rybníkem a na hladinu
klesnul
OTÁZKY
Co je to za motor
co popohání čerpadlo
srdce
aby z něj vytryskl
čistý cit?
Co je to za zapalovací svíčku
která dává jiskru
rozzářeným očím?
Co je to za benzín
co rozjede starý vůz
zklamání?
Láska láska
láska
ZÁVRAŤ OKAMŽIKU
Mít oči stále dokořán
a v těch očích
plátna všech malířů
kteří krášlili svět
Oči stále dokořán
a v těch očích
sochy zarputilých
co tesali ženu z kamene
Oči stále dokořán
a v těch očích
sonety zatvrzelých
co recitovali
pod balkónem
Oči stále dokořán
a v nich všecky
krásy muziky
co nezplaněla
s prvním polibkem
|
