na další stranu
Oldřich Damborský
OBLEVA
Sníh a hlína strakaté pruhy zebry
zlatý lev slunce nabírá náhle síly
ty na sobe jen košilku wonderbry
naše hádky za námi stovky mílí
Tvé oči tají při doteku paprsků prstů
a tvá kůže vláční s jemným pohlazením
svěží vánek do chřípí něhu chrstnul
navštívili jsme zase zapovězenou zemi
Bílé kry zubů o sebe v polibcích křísly
řeka nirvány se rozlévá do všech stran
žádný havran to skřivan zamával křídly
a letí vzhůru až k souhvězdí Aldebaran...
MALÁ NOČNÍ REKAPITULACE
Mám skoro šest křížků na krku
a přesto se stále učím z chyb,
z mokrých šupin ptáků a řeči ryb,
z něčeho neuchopitelného, úprku
z lásky jsem ale nikdy neholdoval,
raději jsme se rozcházeli jako přátelé
pak si psali esemesky i dopisy veselé,
třebaže havran pochybností občas kloval.
Možná, že vrásky mých žen nezastavím
ani na jejích nohách pomerančovou kůru,
však doba, kdy jsme se spolu dívali vzhůru,
bude věčně mladá a předčí krásou i Řím.
ZÁCHYTNÁ STANICE LÁSKY
Flekatá košile sněhu
na hnědém těle pole,
někdy hledáme něhu
právě když jsme dole.
Skleněný liják vše smaže,
srdíčko z mechu vadne,
pomůžou mi jen tvé paže,
třebaže noci jsou chladné.
Pomůžeš mi v sladkém slově
a tvých očí ultramarín ještě je brzy na cintorín,
když nejlepší ze všech vín
tvé rty jsou jako veltlín
právě s Lunou v nově...
GROŠOVANÝ KŮŇ
Vyplazené jazyky sněhu
se vrátily do úst hlíny
V hrdle zatopených lomů
začínají trylkovat skřivani
Bílé zoubky sněženek
se třpytí křišťálovou pastou rosy
Pohanská vesna sedla do sedla
Koně Touhy Vlání a očekávání...
UPROSTŘED
Uprostřed honosného plesu
si vymýšlím prosté básničky
Uprostřed úvalu v tichém lese
křičím v duchu své lamentace
Uprostřed cynických tváří manažerů
bije tvé obnažené srdce husopasky
Uprostřed černočerné noci
drnkám na kytaru tvých boků
VELIKONOČNÍ ZVONY
Zvoní poledne v bořetickém kostelíku
a skřivani do toho zpívají své árie
na Golgotě má v náručí Krista Marie
a někdo zmáčkl osudovou dějinnou kliku
Otevřely se dveře do svobody lásky a víry
třebaže v Koloseu předhazovali křesťany lvům
třebaže inkvizice mučila odpadlíky pitím síry
vždy se oči a srdce pozvedly k bohu nebesům
Zvoní večer v kostelíku svaté Anny
a Ježíše ukládají v bílém rouchu do jeskyně
aby nás později spasil a vyléčil duší rány
a v kostelíku se modlí pomalu a plynně…
|
