na další stranu
Oldřich Damborský
S Naďou v Českém ráji na kopci Mužský.
SKALISKA A PRŮLIVY
Zase se blíží smaragdový duben
plný nadějí a práce ve vinohradě
jaro je z hnízda vystrčené mládě
a žádná záchrana plachty buben
Letět se musíš naučit sám ve větru
a hebký vánek lásky tě podpoří
třebaže zášť ve skaliskách dnů táboří
a ty chodíš v proděravělém svetru
Podpírá tě každá vteřina něhy
i když je stožár stavitelů lodí vratký
sextant víry ti ukazuje průliv do pohádky
a jiné starodávné bělostné příběhy...
TA SÍLA
Do túje mi vlétla sýkorka modřinka
túje se zavlnila jako Vincentův obraz
hlína na poli zhnědla coby pralinka
a přece je jen tvůj sladký jemný hlas
Túje se ve větru vlní ptáček sladce pěje
vlny rybníka jdou jedna za druhou
v tento čas se rád dívám za duhou
když jaro si hraje na mocného čaroděje
Na stráni kvete žlutý hlaváček jarní
ve větru se sklání bílé vlasce kavylu
Bože můj milostivý copak je to za sílu
jež dokáže změnit na trylek křik vraní?
DŘEVĚNÁ LAVIČKA
Dřevěná lavička z půlkulatých kmenů
stráží na kopci Kravích hor naši ves
tam dávám slovo Láska k tvému jménu
tam blízko mám k hlíně révu i do nebes
Dejte mi žlutý kvítek hlaváčka za klopu
a mým srdcem proteče slunce jarní
spílejte mi a pouštějte na mne potopu
stejně budu vzývat Moravy oblaka hradní
Dřevěná lavička z ohoblovaných kmenů
odtamtud se krásně dívá do rovin
kdyby šla zášť jako hordy barbarských kmenů
nikdo nezašlape krásu - jedinou z mých vin...
S PŘÍTELKYNÍ VE VINÁRNĚ
Řekla: Jediné co pro mě má hodnotu
je že mi můžeš dát svůj drahý čas
čas povídání nad sklenkou dobrého vína
kdy jiskří ve sklenici i v tvých očích
Čas kdy společně chroupeme mandle
a sůl z těch mandlí není pod mými víčky
a já se směji tvým podařeným vtípkům
co už léta znám a přesto jsou jako nové
Jediné co mi můžeš dát je kyvadlo času
které odměřuje naše společné chvilky
a číšník ve vinárně netrpělivě stepuje
kdy už skončíme tu starodávnou hru...
BÍLÝ MEDVĚD ZIMY
Jazyk sněhu
toho bílého medvěda zimy
měkne v bledém slunci
a on si značkuje hřbetem času
naše vrásčité stromy poznání
Je nebezpečný
mimika obličeje zasněžených strání
je nepostřehnutelná
a nikdo neví
kdy se objeví první záblesk
v zelených očích
probouzejících se stébel
a vrhne se na nás
s ostrými drápy naděje
až do našeho srdce
Stojím na křišťálovém kopci
a dívám se březnu nehnutě do očí
a nechám se rád rozsápat
hebkými tlapkami vánku...
POHODOVÉ ODPOLEDNE
Vlasy jí zavoněly
jako právě probuzená hlína
vlaštovky radosti
létaly vysoko nad hladinou
smíření
Spokojeně přivírala oči
při odpolední siestě
při bílém kafi na zápraží
Vlevo od ní seděl křišťálový muž
a pod lavičkou ležel
dobrosrdečný antracitový pes
Muž ji objímal kolem ramen
a šeptal slova jako ošatky
smaragdový vinohrad
se vlnil pýchou jakože:
Toto jsou mí přátelé
Co víc si může žena přát...
ODVRÁCENÁ TVÁŘ
Bílé plachty sněženek
plují k jaru
semišové boty jív
kráčejí k jaru
zlatá kola pampelišek
jedou k jaru
Jen ty stojíš na kopci
pláčeš a chceš
aby se vrátila křišťálová zima
kdy tě nejvíc miloval...
JARNÍ HOLENÍ
Pěna mlhy
je nanášena na tvář pole
jednobřitá čepel stébel
holí strniště lijáků
voňavá kolínská hlíny
trochu pálí pod posledním
mrazíkem
ale Jaro je náhle
svěží hladké a krásné
Jediným pohybem ruky
sundáváš mi ručník chladu
z ramen
Pohybem tvé dlaně do mé…
SLUNEČNÍ VODOPÁD
Sluneční vodopád
tvých vlasů
padal do hlubiny noci
až spadl
do kalné řeky rána
Vyplaval jsem
jako kapka
křišťálový...
MOUNT EVEREST
Tři týdny pochodu
stezkami pro houževnaté šerpy
kámen a řídký vzduch
Ze základního tábora
zvažovat každý krok po kroku
křišťál sněhu
vrývající se do bělma očí
Prvovýstup
tři směny horníku za jediný den
ostrý vzduch řezající v plicích
Na vrcholu Střechy světa
Nazdar Hillary!
Ahoj zářivá temnoto!
Ukažte mi kterým směrem je má vlast
(Zpráva z TV Nova:
Čtyřiašedesátiletý horský vůdce
doprovázel téměř slepého horolezce
až na vrchol nejvyšší hory světa...)
|
