Štěpán Votoček


Kopec Mužský.

KŘÍŽ

Kde cesta z kopců
do kraje klesá
ze skal a roklí
do prachu polí
starý kříž stojí
na kraji lesa
ukrytý v mlází
ční nad okolí

Pod spletí větví
jež vítr sráží
kopřivy štíhlé
k němu se sklání
pod sítí listí
jak pod vitráží
v kostelním přítmí
u přijímání

Snažím se přečíst
písmena zašlá
komu kříž patří
co připomíná?
čí láska marná
konec tu našla
čí vášeň dávná
smrt bezejmenná?

Nikdo už neví
nikdo se neptá
pískovec šedý
promluví stěží
memento mori
kdo tedy šeptá?
proč náhle cítím
že o mě běží?

POUŤ

Pole jsou strakatá
tajícím sněhem
silnici křižují
blátivé stružky
nebe je pevninou
s písčitým břehem
a každý stah srdce
výstřelem z pušky

Výstřelem na špejli
s krepovou růží
míříme v řadě jak
vojáci dětští
možná jsme raději
měli si užít
než ráno tuhle pouť
zabalí světští

Možná jsme měli se
houpat a točit
nebýt ti platící
nebýt ti správní
možná jsme měli si
samopal půjčit
namísto vzduchovky
s ohnutou hlavní

Nebe je pevninou
a člověk lodí
co jednou přirazí
k bílému molu
nebo se rozlomí
tak už to chodí
možná že měli jsme
ztroskotat spolu

STAVITELÉ

Stavitelé od jezer
opustili domov
vyrazili na sever
od Lago di Como

Ze všech měst, jež zdobí svět
vybrali si Prahu
aby přišli přestavět
ji v barokním slohu

Šlechta touží utrácet
svatá církev taky
rostou chrámy, paláce
podél břehů řeky

Štukatéři, zedníci
architekti vlašští
šikovní jsou chlapíci
Vídeň bledne záští

Alliprandi, Caratti
Lurago a jiní
investorů dukáty
sypou do svatyní

Génius je provází
houževnatost, píle
sám Pán radost nachází
v jejich zbožném díle

Kde býval Hus prorokem
proti církvi hřímal
s velkolepým barokem
nastal triumf Říma

BARBAROSSA

Lombardií táhne k jihu
převeliká armáda
nesmí zůstat bez postihu
povstalecká nálada

Stojí Friedrich Barbarossa
nedaleko Milána
do chmur jeho hlava rusá
noří se už od rána

Od města ho dělí řeka
samá peřej, žádný most
na vnuknutí marně čeká
ač má vojska víc než dost

Tu knížete Vladislava
věrného mu vládce Čech
napadlo, že třeba plavat
chce-li dobýt druhý břeh

I dal povel svému voji
sám se do vln první vrh
na oři a v plné zbroji
zbytek vojska k témuž strh

Miláňany vzpurné přešla
okamžitě bojovnost
delegace z brány vyšla:
ó, císaři, buď náš host!

Nebojácnost českých reků
do legend je zapsána
jak zdolali chrabře řeku
před branami Milána

Čech Itala zkrotit pomoh
když měl Němec namále
odměny se za to domoh
povýšen byl na krále

Osud zrádný že je přece
Barbarossa pochopil
v jiné zemi, v jiné řece
nakonec se utopil

KMOTR

Přede dveřma čtyři chlapi
boulej se jim saka
to capo di tutticapi
uvnitř tvrdě maká

Maká ve dne, maká v noci
nedbá na hodiny
nenechal by bez pomoci
nikoho z rodiny

Kdo mu úctu projevuje
o toho se stará
ať ho berňák obtěžuje
či ho bije stará

Kdo mu ale mrzutosti
dělá, páchá chyby
zanedlouho jeho kosti
okusujou ryby

Ke své rodné Sicílii
v myšlenkách se vrací
odkud připlul famílii
zabezpečit prací

Vést bordely a kasina
je řehole věčná
zasvětil by už rád syna
ten je však jak slečna

Nedokázal by rukama
sejmout ani tetu
chlastá, jezdí za děvkama
v lesklým chevroletu

Nevyvedou-li se děti
musí starej fotr
táhnout podnik až do smrti
ať je švec či kmotr

SPAGHETTI WESTERN

Slunce praží do baráků
od hor jezdec na hnědáku
přijíždí, prach vítr víří
odkud jede a kam míří?

Před saloonem sesed z klisny
okna zkoumá zrakem přísným
pak přes klandr hodil sedlo
pár zevlounů jak smrt zbledlo

Do lokálu vešel mlčky
prkna vržou, cinkaj cvočky
kráčí středem v líném tempu
muž v ponču, do čela krempu

V rohu ztichla harmonika
o barpult zazvonil niklák
v dusnu těžkým jako zločin
zpod klobouku zvednul oči

Zapálil si, štěknul: nalej!
všichni na něj bulvy valej
ten ksicht zdobí každou stěnu
a má deset tisíc cenu

Pálenku do sebe kopnul
srovnal pončo, pásek dopnul
dnes pomstím smrt mýho bráchy
řek, barman se pochcal strachy

Dveře letí, buona sera!
hej, kde máte režiséra?
Sergio, seš tu? kurva chlape
tvrdils, jak ti ten film šlape

Jenže koukám, jenom nuda
proč já vůl kejv na Eastwooda?
frajer, co jen lidi sere
proč netočíš s Francem Nerem?

Sergio vybouch, mammamia
je to sakra dobrej biják
jebu všechny producenty
co nás mají za dementy!

Oukej, bene, Sergio, scusa
capisco, líbá tě múza
dlouhej záběr, jasně, finta
i ledovej pohled Clinta

Clint se usmál, sebral flašku
před studiem stopnul drožku
ti báječní Taliáni
jsou filmaři k popukání...

KREATURY

Někdy mívám noční můry
a naříkám ze spaní
když všemožné kreatury
mými sny se prohání

Kopu, křičím do polštáře
pak procitám v panice
před stvůrami z bestiáře
prchám chodbou z ložnice

Jenže v každém temném rohu
další na mě číhají
co jsem asi proved Bohu
že mi pokoj nedají?

Živí mrtví, bazilišci
předpotopní netvoři
kristepane, já už nechci
pomůžou mi doktoři?

Nepomohli, ani jeden
prej ať chlastat přestanu
to tak, nasrat, blízko je den
kdy už prostě nevstanu

GUERNICA

Svíráš moji ruku
a nemůžeš spát
myslíš na Guernicu
měla by ses bát?

Nevíš, co se stalo
se světem, co byl
ale svět je stejný
jen se přiblížil

Tiskneš moje tělo
šťastný včerejšek
víš, co by se mělo
a máš strach a vztek

Probouzí tě děsy
sutin domova
dětí od Oděsy
dětí z Charkova

Myslíš na Guernicu
Prahu, Černobyl
svíráš moji ruku
abych s tebou byl

KOSTĚJ

Jede Kostěj Nesmrtelný
hnáty s lebkou na tanku
ze železné kazatelny
pohání svou sebranku

Jede Kostěj zmrzlou plání
řev motorů, rachot děl
rudé slunce za svítání
za ním jako archanděl

Pach nafty a sloupy kouře
z vypálených domovů
madam Smrti, jeho couře
vlhne z jeho proslovů

Jede Kostěj, kosti chrastí
tančí tanec šavlový
a s bojary karty mastí
na srdce král kulový

Ještě klér i soldateska
před Výsostí se hrbí
ale zítra, ne-li dneska
i je pěsti zasvrbí

Ještě neví, kostižer že
už mu hlodá v skeletu
že až jeho kouzlo selže
odstřelí ho jak sketu

VÁŇUŠKA

Širou stepí ze tří stran
táhne rudá jízda
jednooký ataman
Kaťušu si hvízdá

Širou stepí ze tří stran
jde vojácká svoloč
to matka Rus dokořán
otevřela náruč

Nad ruinami car havran
krouží v raket svistu
Váňuška byl zverbován
nandat to fašistům

Trocha vodky v čutoře
fotka Anastasji
co je ráda nahoře
a dělá u kasy

Vojsko, které pokaždé
slavně zvítězilo
teď Váňuška ptá se, kde
se to pokazilo?

Mráz odškrtnul další z rán
v poli u Kyjeva
v zlaté kleci Kublajchán
myslí na Brežněva

Bojiště si přiblížil
okem satelitu
Váňuška se už smířil
se vším, v igelitu

PSYCHOPAT

Sedí v Kremlu psychopat
s malinkatým pérem
jak ho jenom vykopat
když machruje s kvérem?

Každej před ním třese se
jak zpráskanej pudlík
přemejšlí, co stane se
jestli zmáčkne čudlík

Ať jak chcete, táhnete
vždy to skončí patem
tak je to, když hrajete
šachy s psychopatem

Ostatní tvorba Štěpána Votočka publikovaná v Divokém víně:
DV 122/2022: Listí, Studánka a další
DV 120/2022: Lovec, Lodivod a další
DV 119/2022: Kladenská noc a další
DV 117/2022: Františkánská zahrada a další
DV 116/2021: První sníh
DV 115/2021: Křtiny
DV 114/2021: Třetí jaro a další
DV 113/2021: Rosengarten
DV 112/2021: Červená hlína a další
DV 111/2021: Útěk, Jesličky a další
DV 110/2020: Kurýr
DV 109/2020: Potom, Po dešti a další
DV 108/2020: Velký pátek a další
DV 107/2020: Válka, Sasanky a další
DV 106/2020: Někomu, Noční chodec
DV 105/2020: Oheň, Slať a další
DV 104/2019: Krev, Morfium a další
DV 103/2019: Vlci, Polomy a další
DV 102/2019: Stopař, Jezdci a další
DV 101/2019: Předjaří, Jaro a další
DV 99/2019: Vlk
DV 98/2018: Bohyně
DV 97/2018: Podzim, Smutky a další