na další stranu
Štěpán Votoček
ČERVENÁ HLÍNA
Červená hlína a větví změť
nad křovím nebe tepaná měď
u cesty na níž v létě kvet rmen
umírá v krvi předjarní den
Pod mými zády pulsuje zem
studená jak já studený jsem
jen kdesi v jádru taví se kov
kde není slzí tam není slov
Červená hlína a terče hvězd
namísto srdce zaťatá pěst
nemuset myslet nemuset vstát
jen jak sníh v poli pokojně tát
KRÁLOVNA
Oděná stříbrnou korunou
vyšla si za času moru
královna se svojí družinou
vybrat si novou krev k dvoru
Až vejde k zemi se pokloním:
je mi ctí odejít s vámi
budu rád páže či podkoní
u dvora takové dámy
Jenomže mé dveře minula
snad se jí nezdál můj původ
dívám se jak za roh zahnula
i celý vznešený průvod
Křikl jsem: proč jsi mnou pohrdla?
vrať se a srdce mi vyrvi!
královna mlčky se ohlédla
a očí lezli jí červi
SRDCE
Kolik jen srdce má úderů
zkoušel to někdo kdy sečíst
od první systoly v uteru
až po tu poslední v křeči?
Co všechno bez hlesu vydrží
co jizev bodnutí nože
jak dlouho poslušně poběží
kdo to ví ne-li ty Bože?
Kolik jen srdce má úderů
proč po tom posledním prahne
kolik to potrvá večerů
nežli se naposled stáhne?
SLOVO
Na počátku bylo slovo
a na konci bude znova
nezbortí se země do vod
nespolkne ji supernova
Nemusí vstát z hrobů mrtví
oceán se z břehů vylít
první slovo nikdo neví
to poslední bude delete
SMRT
Smrt tiše sedí
na klíně
teplá srst voní
po hlíně
vzdychá a vrní
lísá se
Svítá už nebo
stmívá se?
POZDĚ
Je příliš pozdě
a vždycky bylo
neposílilo mě
co mě nezabilo
Je příliš pozdě
vítej v mém světě
brodím se sněhem
v třeskutém létě
Na polštář dám ti
ledové květy
ty to víš řekni
jsou jiné světy?
VÍTR
Bojím se větru
když mraky trhá
duši jak listí
proti zdem vrhá
rve trávu z drnů
jabloně klátí
bojím se větru
když do vrat mlátí
Bojím se větru
je to dech mrtvých
je to chrup smrti
v lámaných větvích
skučí a sténá
bodá a mrazí
bojím se větru
na zimních svazích
A když se vyřve
v bezvětří stojím
v nastalém klidu
ticha se bojím
že pryč jsou moji
větrní mrtví
a sama v moři
moje loď kotví
VĚČNOST
Na popel jsou tvoje kosti
ruce vlasy oči čelo
řekni jak je na věčnosti
když se ti tam tolik chtělo
Tvoje vůně vyčpěla už
z postele i z oblečení
z pramene tu zbyla jen skruž
v které žádná voda není
Řekni jak je na věčnosti
zajímá tě co tu zbylo?
nebo v té vší blaženosti
tvoje já se rozpustilo
Slyšíš vůbec moje nářky
nebo žádná věčnost není
jen obloha plná bouřky
z které prší do osení?
ZÁPADNÍ SLUNCE
Západní slunce probíjí oči
má zlatou masku mrtvého krále
rez ryje v meči a červotoči
prožrali krovy na katedrále
Západní slunce cejchuje čela
rudými znaky jazyka psanců
chladnoucí země je rozechvělá
divokým rykem pohřebních tanců
Vrhači nožů obrazoborci
krysaři jezdci z hladových stepí
rabují chrámy a slepí starci
ikonu Krista z fragmentů lepí
Západní slunce dopřej tmu očím
namísto ohně před nímž se klopí
ruka je římská ale to otčím
do boku syna zaráží kopí
|
