Štěpán Votoček

ČERVENÁ HLÍNA

Červená hlína a větví změť
nad křovím nebe tepaná měď
u cesty na níž v létě kvet rmen
umírá v krvi předjarní den

Pod mými zády pulsuje zem
studená jak já studený jsem
jen kdesi v jádru taví se kov
kde není slzí tam není slov

Červená hlína a terče hvězd
namísto srdce zaťatá pěst
nemuset myslet nemuset vstát
jen jak sníh v poli pokojně tát

KRÁLOVNA

Oděná stříbrnou korunou
vyšla si za času moru
královna se svojí družinou
vybrat si novou krev k dvoru

Až vejde k zemi se pokloním:
je mi ctí odejít s vámi
budu rád páže či podkoní
u dvora takové dámy

Jenomže mé dveře minula
snad se jí nezdál můj původ
dívám se jak za roh zahnula
i celý vznešený průvod

Křikl jsem: proč jsi mnou pohrdla?
vrať se a srdce mi vyrvi!
královna mlčky se ohlédla
a očí lezli jí červi

SRDCE

Kolik jen srdce má úderů
zkoušel to někdo kdy sečíst
od první systoly v uteru
až po tu poslední v křeči?

Co všechno bez hlesu vydrží
co jizev bodnutí nože
jak dlouho poslušně poběží
kdo to ví ne-li ty Bože?

Kolik jen srdce má úderů
proč po tom posledním prahne
kolik to potrvá večerů
nežli se naposled stáhne?

SLOVO

Na počátku bylo slovo
a na konci bude znova
nezbortí se země do vod
nespolkne ji supernova

Nemusí vstát z hrobů mrtví
oceán se z břehů vylít
první slovo nikdo neví
to poslední bude delete

SMRT

Smrt tiše sedí
na klíně
teplá srst voní
po hlíně
vzdychá a vrní
lísá se
Svítá už nebo
stmívá se?

POZDĚ

Je příliš pozdě
a vždycky bylo
neposílilo mě
co mě nezabilo

Je příliš pozdě
vítej v mém světě
brodím se sněhem
v třeskutém létě

Na polštář dám ti
ledové květy
ty to víš řekni
jsou jiné světy?

VÍTR

Bojím se větru
když mraky trhá
duši jak listí
proti zdem vrhá
rve trávu z drnů
jabloně klátí
bojím se větru
když do vrat mlátí

Bojím se větru
je to dech mrtvých
je to chrup smrti
v lámaných větvích
skučí a sténá
bodá a mrazí
bojím se větru
na zimních svazích

A když se vyřve
v bezvětří stojím
v nastalém klidu
ticha se bojím
že pryč jsou moji
větrní mrtví
a sama v moři
moje loď kotví

VĚČNOST

Na popel jsou tvoje kosti
ruce vlasy oči čelo
řekni jak je na věčnosti
když se ti tam tolik chtělo

Tvoje vůně vyčpěla už
z postele i z oblečení
z pramene tu zbyla jen skruž
v které žádná voda není

Řekni jak je na věčnosti
zajímá tě co tu zbylo?
nebo v té vší blaženosti
tvoje já se rozpustilo

Slyšíš vůbec moje nářky
nebo žádná věčnost není
jen obloha plná bouřky
z které prší do osení?

ZÁPADNÍ SLUNCE

Západní slunce probíjí oči
má zlatou masku mrtvého krále
rez ryje v meči a červotoči
prožrali krovy na katedrále

Západní slunce cejchuje čela
rudými znaky jazyka psanců
chladnoucí země je rozechvělá
divokým rykem pohřebních tanců

Vrhači nožů obrazoborci
krysaři jezdci z hladových stepí
rabují chrámy a slepí starci
ikonu Krista z fragmentů lepí

Západní slunce dopřej tmu očím
namísto ohně před nímž se klopí
ruka je římská ale to otčím
do boku syna zaráží kopí

Ostatní tvorba Štěpána Votočka publikovaná v Divokém víně:
DV 133/2024: Cornuto
DV 132/2024: Za noci a další
DV 131/2024: Květa
DV 130/2024: Někdo to utřete a další
DV 129/2024: Hibernia
DV 128/2023: Končina a další
DV 127/2023: Soumrak bohů a další
DV 126/2023: Červen, Poslední večeře a další
DV 125/2023: Někdo by řekl krev a další
DV 124/2023: Bílé město
DV 123/2023: Soukromý listopad a další
DV 122/2022: Listí, Studánka a další
DV 120/2022: Lovec, Lodivod a další
DV 119/2022: Kladenská noc a další
DV 118/2022: Kříž, Pouť a další
DV 117/2022: Františkánská zahrada a další
DV 116/2021: První sníh
DV 115/2021: Křtiny
DV 114/2021: Třetí jaro a další
DV 113/2021: Rosengarten
DV 111/2021: Útěk, Jesličky a další
DV 110/2020: Kurýr
DV 109/2020: Potom, Po dešti a další
DV 108/2020: Velký pátek a další
DV 107/2020: Válka, Sasanky a další
DV 106/2020: Někomu, Noční chodec
DV 105/2020: Oheň, Slať a další
DV 104/2019: Krev, Morfium a další
DV 103/2019: Vlci, Polomy a další
DV 102/2019: Stopař, Jezdci a další
DV 101/2019: Předjaří, Jaro a další
DV 99/2019: Vlk
DV 98/2018: Bohyně
DV 97/2018: Podzim, Smutky a další