Otakar Kosek

KRABICOVÁ POEZIE [5]

Servané dny korunují setrvávání coronaviru harakiry nadějí křečovité křepčení drhne na struhadlech reality trylkování profláknutých marnivě mrhá energií drcené sprosťárny mezi rty nahrazují smrtelný chropot praskliny drkotavě varují před zřícením v rezivých pantech rezonuje skřípání zubů twitter prosoukává na veřejnost procenzurované prohřešky s pravdou v držce pronásledují pronásledující jen pro radost kníry umorousané od krve JE TOHLE JEŠTĚ VŮBEC POEZIE králové kralují v objetí s hrdlořezy křuskami naboso víří prach v prázdných ulicích prosby prosakují navenek už není pranic co zastírat hrátky potrhlých nahradily hru perspektiva zkreslená v zrcadle nastraženém pochroumaným tvářím promiskuitních ochránců veřejné morálky naruby přeražená chrupavka praská pod úderem pracky v rukavičce velvet se trhl ve dví MERDE spravedlnost zmírá v prachu práva truchlivé pozůstatky hrdinů i poražených žebrají o trochu lásky v trouchnivějících mrakodrapech to není žebřík do nebe ale žebř do pekla bušíme beranidlem na jeho bránu otřepané okraje ran mokřady úzkostí závratná dotýkání zprzněná prskáním suchoprdů frustrovaných z nemilování vyžrané zkrvavené prsty o hroty ňader stvořené pro rty mužů rádoby pronásledovatelé nemravnosti zprznili mravnost tribuny vřeští radostí křiklavě pokroucené držky přežvykují prolhané pravdy výkřiky chrčení chropot beranidla prolamují prohnilé trámy práskači křepčí drápy orlů přistřižené zoufalství srdce vyprahlé klíny poprskané zvratky vzteklých malicherností tak proč proboha prosit nad zčernalým polem prosvítá rekviem z hrdel havranů JE TOHLE JEŠTĚ ŽIVOT


Slova jsou vlídně
líná
lepší je lenošit
než lhát

Otevřela se skříňka
Pandořina
zbývá jen napsat
velký morytát

Zaklapnout víko
počítače
vytrhnout šňůru
zkusit vstát

Kolena tíhu prohry
neunesou
nejdřív je závrať
potom pád

Tichounce křupne vaz
skok
kocour má radost
chce si hrát


Je pozdě milý
ruka se chvěje
jakoby naposled
chtěla zamávat

A kocour tiše
přede


Klopýtám za dechem
a přece otisk stop
je obrácený
Vzlykám

Na útěku matu stopaře
Vysmívaný
štvaný
odnikud nikam

Rozpažený k slunci
spečený k zemi
bez hřebů v dlaních
už si nenaříkám




dlažební kostka
žehlička mých dnů
v drsném kameni
zbytky kůže

Ostatní tvorba Otakara Koska publikovaná v Divokém víně:
DV 107/2020: ***
DV 101/2019: Haiku a další
DV 100/2019: Krabicová poezie a další
DV 98/2018: xxx a další
DV 94/2018: ***
DV 18/2005: Podzim
DV 17/2005: ... 25, ... 26 a další
DV 12/2004: (...bronzoví koně pádili…)