literární časopis založený v roce 1964

Vladimír Stibor

PROSBA

Nechoďte za mnou,
mohu vám ublížit na jedno nadechnutí.
Řeknu vše, co vím, budete se rdít.
Jak chcete potom ode mne odcházet,
zmizet a nakonec
slepci hodit na zem minci,
co nezazvoní?

JEŠTĚ TAJNĚJŠÍ LÁSCE

Vylosuje si mě,
řekne-li Hory, co miluješ,
tam nesněží;
tam padají laviny,
sny a bříška protěží,
na dlani svázané zbytky fixních lan,
pěšina ze žuly,
cintorím v jeseni nad Popradským plesem
stejně jak v Čecháchhřbitov na podzim.
Vylosuje si mě;
co já vím,
co se mnou udělá

Ponesu její batoh do výšin.

LVICI Z POUŠTĚ AHARAS

Místo poslů posílá kolibříky,
černá lvíčata z prvního vrhu;
sáhne po ostří dýky,
Smím být ještě blíž a mohu

zachytit lana volného pádu,
dotáhnout uzly na promenádě paměti.
Někdy se potím bezmocí a také kradu
v zahradách jejích vůní, neřestí.

Dodnes bych jim poskytnul přístřeší;
pustil je na půdu, aby mezi veteší
našlyoblázky z pouštní krajiny.

Písek je vybrousí, nic neřeší;
nevidí tmu ani sousoší.
Kdesi uvnitř usínám mezi termity.




Vladimír Stibor               Nechvalice u Sedlčan 18. ledna 2021