literární časopis založený v roce 1964

Vladimír Stibor

JEDEN Z POSLEDNÍCH ÚSVITŮ

Nic není samo sebou;
tvé úsměvy sklouznou
do misky se slanou vodou.
Chodím ji obden dolévat,
naschvál zapomínám zamknout dveře
a přijde-li ten,
co se opře o kliku,
má vyhráno.
V močálech
zasyčí slunce.
Pnoucí muškáty
z nejvyššího okna
spustí žebříky.

ZASLÍBENÁ KRAJINA

Když slova pokleknou,
zapadnou do nížin.
Myslí na všechny,
co prošli mlčky kolem
i polem min.

Bolest budou hýčkat
a možná si o ní vyprávět
od noci k úsvitu;
ruletu zastaví pomocí snů,
vnitřních magnetů.

Když slova pokleknou,
musí se s nimi něco stát;
podepřou zeď,
tvé rty,
sluneční majestát.

Ráno už budou přecházet hory.
Stezkou na Bagdád.

ROZLOUČENÍ

Připozdívá se.
Přivřu oči a letím,
má hvězdo,
má krásko,
má lvice.