na další stranu
Vladimír Stibor
Pod kopcem Mužský.
KNIŽNÍ POZNÁMKY
Dáváte smrti číst své knihy?
A jsou o změnách mysli
nebo s vypouštění stínů nočních láčkovců?
Nebo dokonce se páří mezi sebou,
strkají se hřbety
a posílají červotoče a všekazy
a všelijakou tu havěť
na nakloněnou rovinu,
aby z ní posléze spadli
a znovu šplhali po nohou knihoven,
po stehnech sličných bohyní,
tak nádherných,
že na poslední stránce zapomenou úplně na všechno
Nakonec stejně seknou
tou zlořečenou kosou do trávy
i do panáků obilí.
Blýskne se ostří a z ranních sekáčů
nedaleko tůní řeky Váh
spadnou kalhoty.
Převázané jen motouzem z lýčí.
O ODKLADU
Vzdát se můžeme klidně až zítra;
svého boha potkat ještě později.
V olšoví, je to má vina, se připozdívá,
ptáci poposednou na noční ranveji,
kam dopadají hroty nestálic.
V loužích se topí lodičky z kůry;
na nádraží starých kolejnic
se válejí panenky z půdy.
Všechno to jsou vzpomínky,
v trezoru místo zlata kamínky
z té nejohroženější hory obzoru.
Ten Nejvyšší před námi snědl pralinky.
Snad je to v pořádku, dělí se až o poslední studánky;
kluci z Blaníku už jsou tak trochu v pozoru
KYTIČKA PRO MÁŘÍ
Proč ten zvon tak vyzvání?
Protože připlouvá z dálky,
vyvolává déšť
a písně, co znění z podkroví.
Padne-li tma,
pomáhá ti složit šaty do uzlíčku,
kytici divizen,
co se mezi tvými ňadry rozvoní.
PRO TEBE
Jsem tvé nejhlubší jezero,
co mě potkalo.
Jsem čistější a drsnější než písek,
co propadává pouštní studní
a necítí se sám.
Jsem květ
vystavený slunci a ošlehaný větrem
nejvíce ze všech růží i skalních protěží.
Nejste nic
ve srovnání se mnou.
Řekne noc.
O SOUDCÍCH
Soudci tam klečí, prosí, nesuďte.
Na lodi,
i kdyby byla vydlabaná z jednoho stromu,
se ještě tančí, a hodokvas
přebírá manýry podzimu.
Řeka se nerozhoduje,
jen to tak chce.
Pak natáhne dlaň a připustí
Ne, není obyčejných slov,
jsou jenom slova úžasu,
nadšená z mála,
vyjukaná ze sopečných otřesů.
Ne, není obyčejných slov,
protože skýtají záštitu.
Říkají Slib je slib,
zbabělost je zbabělost
a nestoudnost je nestoudnost
a nezaplacený dluh je nezaplacený až běda!
A není to hrdinství.
A výmluvy,
to jsou také zvláštní zločinci
mezi velkohubými frajery.
Ne, není obyčejných slov;
některá tě přitáhnou ke břehu
a ta,
co by ti měla zachránit život,
tak ta se vzdalují.
Proto ti,
co za tebe dávají ruku do ohně,
vědí, že oheň pálí,
samotnou tmu překvapí a očistí.
Bolí to jako čert.
|
