Vladimír Konůpka


Hrubá Skála byla Nadi oblíbené místo.

ROČNÍK 47

Dál k Pánu Bohupokorně
táhnu svou káru hříchu
dech na krajíčkuúporně
hledám ztracenou pýchu
že plný sil ave formě?
užsmím být sám sobě k smíchu

Dál k Pánu Bohu ve víře
stoupám si tiše bez nadsázky
a kradmo shlížím z vikýře
pošklebky mladénezralé chásky
když kladu k nohám Valkýře
své dávno padlé tajné lásky

Dál k Pánu Bohu krok sun krok
jak ladně si (jen v duchu) kráčím
dej stejně dnes jak napřesrok
mi zkusit druhý dechto stačí
pak klusem cvalem bosý skok
ulehnout v lože do bodláčí

Dál k Pánu Bohu blíž a blíž
snímže jsem zralé vínok mání
má drahá buď mnezlehkaneubliž
pro slastné chvíle jimž jsme zavázáni
a co rozkoší mi zbydena obtíž
tak snadnoteďctímšesté přikázání!

Dál Pánu Bohu naproti
přes husté mlází přes palouky
kde nikdo vícmnenezkrotí
jdu zlézat velehory z mouky
hle k čemu se tak lopotím?
Přectrousit vůkol moudré pšouky…

        I/2022

ZBRUSU NOVÁ VIZE SURREALISTY

                (Ekologická)

            Studie
            na mrtvou lišku
                dixieland
                a tovární komíny /které jako ve snu
                přestaly chrlit kouř
                a rozhodly se pro ptačí zob/

      Kralovali     kralovali kralovali
      panáčkujíc vždy levé ucho zalomené
      všichni bez rozdílu ceny srsti
jen bard jejich zaječí skládal hymnus

Protože měli bohémy v dixielandu
trumpeťák pamatoval:
Tuhle pošlou rezavou potvoru
požírající jeho kmotra
A všichni se smáli tomu fóru…

Prý vrabci byli nejchamtivější
tak topič snící pod roštem kotle
znovu zapřemýšlel o návratu sazí
Ale když ti ubozí chocholoušci
byli tak zmrzle hladoví…

Tehdy se i hradní dvůr pozastavil
nad vypaseností ukoktaných vran

a straky už nejdou jen po lesklém…

        I/1969 – XI/2021

VIZE SURREALISTY

(Ve svátek Božího těla)

/Bože Bože Bože – po kolena v chladné vodě
zkouším si představit
království Tvé jak na nebi tak i na zemi…/

Hladové polochcíplé myšky vyžraly studánkám
jejich přesladké hvězdičkovité oči
kouří se přímo pod okny mých z nejmilejších lásek
zacloněný hořící obzor se vykuřuje
pod kola bicyklů mých z nejmilejších básníků
tolik vám závidím výhled na kopky shrabaných hrbáčků

Ještě naposledy se rozhlížím a chrlím svou vizi
pak vyhazuji z okna ohryzanou hlavičku tulipánu!

Ano právě do toho místa
kde tunelem stepují rozkvetlé tanečnice na scénu
v rytmu všech vyslepičených tajných přání

Tím skončila má role v okenním rámu
provaz vábně spuštěný se vánkem rozhoupal
nevidím než uzlíky a od jednoho k druhému
si spočítám kvítky penízky

Králíci odhopsali
mně nezbylo než se pustit
a opět osamoceně sestoupit do svého lože
kde dva a půl tisíce světlušek
rozprostřelo slavnostní koberec…

JARNÍ BOUŘKA

Bůh se dávno zřekl naší ochrany
a zlámanou holí rozháněl mračna

Vtom za obzorem jsme uslyšeli
práskání bičem

pak tryskem projela bryčka
a starý cikán dusil harmoniku

obkročmo na kozlíku
tak teskně zpíval o své matce

Prší nám pláč do cizích očí…

Ostatní tvorba Vladimíra Konůpky publikovaná v Divokém víně:
DV 105/2020: Konkrétní preludium
DV 88/2017: Má Moravo
DV 21/2006: Poslušnost