Vladimír Konůpka

KONKRÉTNÍ PRELUDIUM

/Městská knihovna        září 1970/

A tam se probouzím…
                        Rock´n´rollové vstupy do tohoto města
                        za úsvitu: přichází požehnaný čas:
                        rozbor plánu skutečností a bubnová sóla:
                        v pozadí nové filmy promítané zpět:
                        vstup do této souvislosti…
A naše kroky po koberci
neustálé pře o slova:
tolik se blížíš k oslavě:
a mává se: tedy přináší
svůj vítězný symbol:
naši vykupitelé!            anebo klid popsaný list popelník:
                                  neplánovaná provokace s ohněm v ruce:
                                  tedy kontrolu v této síni!
A začínáš myslet na jinou knihu
jiné ruce v této souvislosti:
v předsíni děti smíchem kropí
koberec: opuštěné slavnosti      říkali: bližší než tato láska
                                              ke klasikům: ruka v rukávě
                                              a mysleli: někdy i s touto hudbou!
A přihlížím tomuto stání:
jako národní sbírky: slíbené
naděje: losujeme: první den

A to potom občané zardělí svou láskou si kupují nové svazky:
a to se říká: ohněm to se říká: na další desetiletí:
je třeba v tichosti vyklidit tuto síň…



Buď též naše chvíle
vyjmuta z prostoru a potvrzena…

Když k slyšení je jen kašel
a v bolesti odmítání
tiše do pozadí se mi vkrádá potlesk

Dřevorubci jdou krok za krokem
a tiše mluví:
            Tehdy jsem ji miloval snad víc
            než svůj zdravý žaludek A ona
            mi dala syna mrzáka a tak jsem
            odešel Prý je z něho básník a je
            ctěn Tak nevím…

Miluju borovičky mé dětské rozhledny
a vím i ony uhnívají zevnitř

Vítr stoupá a ty má drahá
věříš v radost z prvorozeného…



Oblékání

Bůh suď – řekla jsi
to vše zůstalo včera
uprostřed cesty zapomenuto
Ty nikdy nebudeš chlap
Lituji?

A poslouchám:
        Je tomu dávno, co muž proti muži
        stanul, oči jiskřící, kopí ohmatávala
        játra, ledviny a jen z milosti osudu
        přímo srdce. Umíralo se v hrdinství
        malých činů pro malé věci. Ale už
        není dostatek koní pro boje…

Mám chladné ruce když si tě beru
a zůstávám v tobě
dokud nepocítíš můj strach
že ač jsi žena
přec můžeš zůstat opuštěna…
                                                    19:10:1970


21. srpna 1968

Ulicí proběhlo splašené spřežení
vítr vířil prach popel a strach
dusot se násobil výstřel
a končil ráj…

Studené vlny houpavě vzrušené
stoupaly do určených výšin
klid jen ticho se šířilo vzdechy
Vždyť ještě nebylo k uzoufání
a úplně cizí ruce nám tleskaly

A zástup se pohnul
své ruce zaklíněny bloumali beze slov
těžké ponížení mysleli a brali hole
přestože ještě nebylo k uzoufání
a psíci se volně potulovali ulicí parkem

To jedné noci komusi zachtělo se
                    nejen ohňostroje ale ohňostrojů
                    a nehledě na všechny skrčence
                    stažené rolety a zabedněná vrata
                    klidně si pokuřoval a říkal:

                    Eh toho vám bylo třeba bezbožné duše…


                                    16. 10. 1968


Spring flowers 69

/Přibližně 3. května 1969 se Praha rozzářila
čarovnou mocí květů. Jinak vše zůstávalo obvyklé./
A vítr, když si zmyslil, pokrýval zemi sypaným kobercem.
Ale to nikomu nepřidalo. Byl jakýsi neklid.

    Dobyvatelé a ženy
        v neobvyklém choulení a láskyplnosti
        pohroužení a prudké neurčité bouře
    máš lítost v očích krásko…
    Květopády šílenství barevných květopádů!
    Znám bouři klenby v pochodech
        co krok barva výstřel
            a mlčení
        ani v nejhlubší noci už nepřichází
    Jen my jsme tu pořád cizí
        a lítostivě pohrouženi v bezmoci




Cizí poutník svou pochodní zapaloval
jejich příbytky stáje i chlévy

Kolemjdoucí krčili rameny
příliš slabý je jediný hlas v této poušti
a vyvolení se ukláněli
na každou stranu zvlášť a hlouběji
až nakonec jako sloupy spadali do prachu…

Hloupý a hloupí a hloupí mocní
jsou ve smíchu k nerozeznání
dobrý bože mých dobrých skutků nepočítej
mám žízeň potím se v tvém stínu
a přesto
kolikrát jsi hasil mou touhu po poznání
vše jsi mi zavrhoval a co nyní vím
víš to je předposlední víra
Všichni máme ještě tolik před sebou…




Jak toto uvést v pohyb?
/zástupy lidí jdou pozpátku vpřed… K. K./

S úzkostí v hlase:
vysloužilí hrdinové                  tedy náš bezstarostný zisk

Zápasy krutosti: dlouhé ruce
vedené: záplaty na jazyk
kterým se mluví o všem:        jsme v těsném objetí: jsme
                        společně v této době
pochybnost básníkům: společně
v tomto propadlišti: vzhůru!            opakovat si slova písní: už nejsme:
                        ano: líbat jazykem kterým se mluví
tedy výnosná povolání a v obchodech
a ve státní službě a v míru:                pošetilé spory o první slovo básně:
JAK TOTO UVÉST V POHYB?

Tedy jsem pro nic! kdyby říkali:
myslíme toto společenství: tuto záruku
našeho prvenství (myslíme v kapsách):
nebo: už zakázané písně:
zakázané žerty:            až do podráždění si vyprávět osud:
                        bohatý strom co si sklízíš:
nevěřící v očích zástupu: prozatím
máme co ztratit: řekl: v definitivní
budoucnosti: s úzkostí v hrdle
vysloužilých hrdinů:                tedy opijeme: a tak mluví
                        o tomto společenství

v rozdvojeném čase:                my: v polopravdě:

a co je správné z hlediska příštích časů:
tedy mluví se o všem v tomto společenství:
ptát se po historii: nebo:
to ostatní o světě: velikášství se bude vyplácet
                            už plné ruce lásek: tomu sloužit?
                            přísahat na slova tolikrát smyšlená:
                            plné ruce lásek a víc než to je vidět se
                            v čase: a postavení: tedy jakoby řekli:
                            obrácení: a nahmatat ve tmě:
nebo dolů!: to se vrací ta nálada:
připravené kompromisy: říkali:
už známe: za všech režimů tento
stejný postup: to byli ONI:        ruce v kapsách: tedy plných!

s hlavou vzhůru: Klient tahoun: Jak toto uvést v pohyb?

                                    28. 9. 1970

Ostatní tvorba Vladimíra Konůpky publikovaná v Divokém víně:
DV 88/2017: Má Moravo
DV 21/2006: Poslušnost