Zita Malaníková

Básnířka, textařka
Členka Obce spisovatelů, autorka zastupovaná OSA
Za svoji tvorbu jsem získala několik ocenění např. 3 místo v mezinárodní soutěži v Polsku, Mobelova pochvala, cena Petra Jilemnického, cena Miláček publika v turnaji královna Poezie 2019 a jiných.
Pravidelně se účastním autorských čtení.
Jako textařka spolupracuji s několika kapelami a interprety např. Markem Dusilem, Madelaine, Zuzanou Hofmanovou a dalšími.
Některé mé básně byly přeloženy do polštiny, ruštiny, bulharštiny, rumunštiny, švédštiny, angličtiny a publikovány v zahraničí.
Autorka knih Hledání modrého květu 2008, Putování za oázou 2012, audio knihy Uprostřed duhy 2013.
Publikování v almanaších
Milostná poezie 2006, Erotická poezie 2007, Současná poezie 2007, Současná poezie 2007, 2009, Ptáci v podzemí 2013, Pár střípků 2013, Rybáři odlivu 2015, Řezbáři stínů 2016, Duše plné slov 2017, Proměny a emoce mnohochuti 2017, Řeka úsvitu 2017, 7 věků ženy 2017, Noc plná žen 2018, Delty domovů 2019.

BOŽSKÁ KOMEDIE

Jaký smysl má psát co není určeno Laurám
zapadne sněhem těžkým mokrým
téměř vše ostatní na to přísahám
a přesto pokoušíme štěstěnu veršem bezzubým

Věříme chimérám o věncích vavřínových
sbíráme polní trávu blín
brodíme řekou poezie stavíme chrám na pilířích pískových
mnohdy nezbývá než ukrýt smutek doma do peřin

A potom zase vyjde slunce
a chce se zpívat v ulicích
běžíme a nestačí nám schody v Nerudově ulici

Osud básně dýchá z plných plic
a pokud na ni padne stín
to není naše starost vše zařídí čas podivuhodný kouzelník

K. H. M.

Poker Face

Černé kavky na Petříně
Pijí rosu z květů
Přisáváme ústa ke rtům
Zajatci třešňových vzdechů
Mácha s kamenným úšklebkem
Zažil už takových květnů
Kdy kdekdo září
A potom v pozdním létě
Páry prořídnou
Ze strání jde chlad
Vůně růžových květů
Odvanou na neznámou adresu
Jen ty kavky zůstanou

UMÍRÁME NA NELÁSKU

Ty že jsi mi někdy daroval lásku
Jediné cos mi kdy přinesl
byl sníh
Zalezl mi úplně všude
pod nehty dokonce i do peřin
Přesto vypálil ses mi pod kůži
A nenacházím úkryt
kde dech by se neúžil
Ve chvíli kdy po tobě zbyly
jen ostnaté spadané kaštany
za vysokou zdí
Našel se viník
ve víně s kuropěním
Ve staré rozvrzané skříni
visel můj kabátek
který mi kdysi jiní oblékli
Je trochu odřený
Tak nevím
mám ho vyhodit
Nebo je ještě k nošení

AKROSTICH ADAM A EVA

Adam nebyl příliš nadšený
Dnem kdy poznal Evu
A jen co mu vyplatili bolestný
Musela ho vtáhnout zase do průseru

Asi jí nestačila jen ta žebra

Eva je tak trochu hysterická kráva
V zahradě poznání nenasytně o jablka žebrá
A od těch dob nenechá na pokoji jediného hada

ANAFORA

Viděla jsem déšť otvírat dopisy v poštovní schránce
viděla jsem déšť co smývá barvu z vlasů
Viděla jsem déšť ředit chlapům pivo na zahrádce
Viděla jsem déšť bubnovat na plešatou hlavu

Viděla jsem déšť omývat psí hovna
Viděla jsem déšť olizovat špínu z cest
Viděla jsem déšť loudat se zvolna
viděla jsem déšť odnést co nešlo snést

PANOPTIKUM STARÝCH LÁSEK

V depozitáři jsem uložila
Tvůj skalp
Už před lety
Dnes jsem oprášila škatulku
Ve které byl schovaný
Sakra
ten se nějak scvrknul nebo co!
Nebo já jsem větší?

Ostatní tvorba Zity Malaníkové publikovaná v Divokém víně:
DV 75/2015: Ztracená, V bublině a další
DV 72/2014: Co dělat s iracionalitou a další