na další stranu
Karla Cikánová
VĚŽE
Bývá věž vězením
zarostlá v zeleni
jak panna v uzkosti
Kdo a jak s odvahou
po skále vyšplhá
hádanku v zrcadle
na střepy rozbije
panenku unese
do pekel
do nebe
Plápolá
na žhavém útesu
ne jenom pro lásku
k větrným pochodním
a svícím hromovým
Věž - sestra létavic
výsostné sídlo
křídlatých lvic
Věž
bílá loď
je k molu kotvená
jak láska ztišená
ve víru strnulá
a vírou spřená
Usmířením sebe
usmiřuje peklo
Tuší že v mlze
nastanou dny
jak slepence nocí
růženců doutnavých
Na věži tkadleny
do dětských plátýnek
vetkají svítání
dlaněmi červánků
Za bouřky v klekání
tkadleny nahrubo
látají rohože
bezcitkům k prošlapání
Zpívají za noci tiše a tence
když tkají si zástěrky
vzpomínky na milence
Věž s přízrakem
leklé viny
V uzlu hadím
křiví jizvu v pousmání
V tichém prázdnu
chybí žízeň k usmíření
douškem vody z obou dlaní
Když drobí se věž na splátky
má dáti dal – ukradl a vzal
rod rodu – králi král
Věž nečte mýty z hradních valů
zapomíná pohádky
Levně prodá
střevíc myším prsten strakám
pergamen vránám do hnízda
Tehdy vzbuďme věžní sovu
na nádvoří v dutém dubu
zas sůvata začne učit
jak z kamene číst
Bílá věž je nepamětí
Stropem dechu
kam a kdy jsme založili
jehlu při hledání nití
k látání a zašívání
ciferníku bez ručiček
stopek času co už není
pro nás k mání
Mají-li svéhlavě stojící hodiny
pravdu jen dvakrát denně
a pro svůj špás stroj ve věži míní
že zastavil pravdám čas
pak – osude – zvedni závoru
a podej k hodinám svůj klíč
S námi křič jak o život
když potají o nás metají los
jízlivé sudice
|
