na další stranu
Karla Cikánová
O VLNOVÉ DÉLCE
Říkám vlnové délce
dotkni se čelem skály
s pelíškem nefritu
Tam v zelené naději
dopiješ rozbřesk až do dna
v kolébavém soánku
Říkám vlnové délce
houpej mne od kraje do kraje
od moře k poušti
od skal po údolí
od včera do zítra
od vesmíru k domu
V rukou mi zůstane provázek
se dvěma uzly
a nikdo je nerozváže
Říkám vlnové délce
pospíchej jen v pravý čas
Stébla se vlní pomalu
a kosa čeká
Blesky rorýsů neusedají
a jestřáb to ví
Vlasy žen šediví
a hřeben se rozhodne lhát
Dítě přesypává oblázky
a ty padají vzhůru
dobře vědí o své adrese
je na tom nejvyšším horizontu
kde se zrcadlí
kosa jestřáb a hřeben
Říkám vlnové délce
včas zauzluj radosti
Třásně z provazů smutků
nech ale potoku
co padá do rokliny
tmavé jak srdce země
plné lávy
Říkám vlnové délce
půjč mi své švihadlo
a nedám si pokoj
dokud nedoskáču až na konec
kam sama nemůžeš
a netušíš
co jsou to rovnoběžky
|
