na další stranu
Leopold Němec
NOVINY.ČZ
Jako ten Kichot,
hrdý na odcizené klisně,
objížděl popelnice
jak synantropní medvěd.
Jestli něco hledal,
nebo jen sháněl informace,
z jeho plachých gest
nešlo rozeznat.
Odznak na klopě
a prach usazený na botách,
prozrazoval bělocha
odněkud z Velké Moravy.
Snad jen provokoval,
snad to byl potměšilý jinozemšťan,
odkudsi z poza černé díry.
Co měl ale za lubem?
Už se to asi nedovíme.
Potetovaný demiurg sesedl z koně,
a kvůli své hrůzné ošklivosti
skočil z Nuselského mostu.
Kobylu nechal uvázanou u stanice metra.
ONEŠ A DRSLAN
Páteční ulice
dusná letním předvečerem,
od křižovatky prudce stoupá
jako nálada po fernetu.
Až na samém konci
stojí sokolovna a zájezdní hostinec.
Kam jdeš, ptá se Drslan,
který v bílém tílku a červených trenýrkách
vyšel z hospody.
Teď už nikam sokole, odpověděl Oneš,
a vycházkovou holí probodl Drslana.
Sundal cylindr,
a kapesníkem si otřel upocené čelo.
Žaket, jako vždy,
padnul Onešovi bezvadně.
POLEDNE
V tichu mezi vesnicemi, říkáš si, že nemáš strach.
Uprostřed pole na prašné cestě,
myslíš, kdo by se zde vzal.
Od rána na paty ti šlape stín, a neptáš se ho proč.
Co kdyby, za tvými zády, přece jen,
odpověď ti někdo dal.
Na tváři pomalu úsměv tuhne, a přece se ohlédneš.
V tichu a vedru nedělního poledne,
strašpytel se z tebe stal.
Kropítkem v ruce, kostelník supluje letní přeháňku.
Snaží se zaplašit nemravnou představu,
pán, většinou, že se nedívá.
Umíráček, nečekaný vetřelec z věže kostela, bije,
jako když po Bílé hoře zvonili,
aby oznámili popravu.
Na čele máš pot studený jak vodu pod splavem.
Zmutovaný cynismus a hulvátství ve fraku,
tváří se jak krásné slovo.
Vyplašena hlasitým zvonem, poštolka letí do polí,
hledat za městem ztracený klid.
Tvé básně leží na márách.
|
