Leopold Němec

Dobrý den milý Ludvíku. Představuji si, jak stojím přede dveřmi Vaší redakční kanceláře, rozpačitě mačkám svůj zmačkaný klobouk a tiše odříkávám, podobně jako ve známé říkance: mám zaklepat, nemám zaklepat, mám zaklepat….
V náprsní kapse mám hromádku veršů, které Vám hodlám předat k publikaci v Divokém vínu. No jo. Ale co když je odmítnete? Jsou to nevyžádané rukopisy, které se (stejně jako drobné) nikde nevrací, a co mi zbyde? Jen oči pro pláč. Básně tedy strčím pode dveře, však ono už to nějak dopadne. Jak říkal Vlasta Burian – ještě se nestalo, aby to nějak nedopadlo.

Když už jsem až u redakčních dveří, tak Vám do nového roku přeji zejména hodně zdraví a také mnoho štěstí různého druhu.

Upřímný a povzbudivý pozdrav „hip, hip“ Vám posílá

SCHODIŠTĚ BONO PUBLICO

Na co ti je babičko důchod,
když ho nosíš do kostela.
Tak už pusť tu kabelku,
ty stará čarodějnice,
potřebuju prachy, tobě stačí modlitba.

Hergot naval tu šrajtofli,
nebo ti uříznu ruku
i s tou kabelkou.
Už mně to přestává bavit.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého,
pro bono publico.

CESTOVATEL

Ten kopec naproti jenž sedí a nehne se,
nutká mi představu, jak toulám se po lese.
Své oči zabořím do jeho středu,
myšlenky popustím a časem jedu.

Co všechno prožívám,
uvidím, dělám.
Nemohu uvěřit, vždyť já i létám.

Dva dny či třicet let s puškou a s velbloudem
cestuji na poušti, pak vracím se obloukem.
Koňmo i na lodi, pokaždé jinak,
vysoko v Nepálu stavím si bivak.

Domů přes sibiřské planiny spěchám
australské atoly si napříště nechám.

Pod strom se natáhnu, ruce dám pod hlavu,
ten kopec naproti spraví mi náladu.
Očima zjišťuji, jakou má výšku.
Bum.
Veverka nade mnou shodila šišku.

Jak jsem se lekl a škubnul celým tělem,
myšlenka zabrzdí cestování světem.
Ten kopec naproti, jenž sedí a nehne se,
do světa v myšlenkách zas někdy mne přenese.

ZÁVIST

Vylétnout chtěl bych do oblak
na zem z výšky shlížet,
volně létat jako pták,
stát se pánem výšek.

Proletěl bych světa kraj,
užíval bych svobodu.
Domů bych se vracíval
zas k novému odletu.

Jak orel chtěl bych rychlý být
a mít tak dobrý zrak.
Střemhlav dolů slétnout pít
a znovu vzlétat do oblak.

Vše špatné dole rozsápat,
za pravdu se bít.
Lidem radost rozdávat
a stále volný být.

Však vzlétnout vzhůru neumím
což mne velmi bolí.
Těm orlům tolik závidím,
že létají, jak chtějí.

ČÁSTEČNÁ VIDITELNOST

Jedenáctý měsíc už je v půlce,
mlha v šesti stech namrzá.
Na kraji doubravy hledá spásu
zapomenutý tažný pták.

Je chladno, mrholí a zebe,
ani psa by ven nevyhnal.
Jen v šípkovém křovisku
červený pták ze zvyku zavrzal.

Neopadané modříny vynesly
módní barvu karamelu.
Drzá veverka shání šišky.
Má nazrzlý kožich a trochu dělá melu.
Modřín a veverka. Sluší jim to, věru.

Po cestě přes pole směrem k městu,
jen o pár metrů je to níž.
mlha jak mléčné sklo i tady ještě sedí
a schovává na rozcestí kříž.

Skoro nedýchám. To ticho má sílu.
Vezmu to zkratkou úvozem.
Tak jdu, a jdu - a přemýšlím.
Už jen pár metrů k chalupám.
A v tom se to stalo.
Ááááá. Áááá.

BZUČENÍ VČEL

Ulice s podivným názvem Svatopluka Čecha,
lipovou alejí vede z města ven.
Zpočátku, jak magnetická střelka,
míří a stoupá na sever.
Pak náhle v půli cesty
na východ otáčí svůj směr.

Jako spřežení se na konci aleje
vzpínají tři pískovcové sloupy,
brána do věčného ráje.
Tram—tam—ta—dam.
Smuteční marš umlká.

Průvod živých a mrtvých, až sem,
v symbióze života a smrti
společnou cestou šel.
Zde končí pouť.
Stromořadím se prolíná tlumený vzlykot,
šelest listí a bzučení včel.

Nazpět, až k ohybu jinak rovné cesty,
je to stále z kopce.
Zde, v pohostinství Eden,
pro navrátilce přichystán je kar.
Chybí pouze jeden. Ustrojen do černé vesty,
ten co zůstal tam.

Ostatní tvorba Leopolda F. Němce publikovaná v Divokém víně:
DV 128/2023: Blbých psů je stále dost a další
DV 126/2023: Bouchání na vrata a další
DV 124/2023: Rozhovor s Janem Husem a další
DV 123/2023: Výslech, Loučení a další
DV 122/2022: Magnetická střelka a další
DV 121/2022: A uviděl tělo své matky a další
DV 120/2022: Noční obloha a další
DV 113/2021: Slavné májové dny
DV 112/2021: Palácová revoluce a další
DV 109/2020: Gratulant, Ponožky z borůvčí a další
DV 105/2020: Zemětřas, Magnetická střelka a další
DV 103/2019: Proč píšu poezii
DV 102/2019: Jak medvěd hledal nevěstu
DV 101/2019: Moravský vrabec a další
DV 100/2019: Vanové lázně a další
DV 99/2019: Indie po setmění a další
DV 98/2018: Cesta kolem komína a další
DV 96/2018: Noviny.čz a další
DV 95/2018: Smrtící polibek a další
DV 93/2018: Věrnost, Bílé noci a další
DV 92/2017: Pravděpodobně poslední básně
DV 79/2015: Homodukt, Čekání a další
DV 74/2014: Pacient a další
DV 73/2014: Bílé Karpaty a další
DV 68/2013: Dopis
DV 64/2013: U templu, Trempové a další
DV 52/2011: Síla poezie
DV 51/2011: Taková hloupost
DV 50/2010: In versio, Biograf a další
DV 47/2010: Prsatá barmanka a další
DV 46/2010: Střechy z papíru a další
DV 45/2010: Druhá polokoule, Brněnská spalovna a další
DV 44/2009: Chřipka, Za humny a další
DV 43/2009: Noční host, Stará známost a další
DV 42/2009: Hausbót, Bylo otevřeno a další
DV 38/2008: Návštěva, Duhový poklad a další
DV 37/2008: Chobotnice, Kouzlo nechtěného a další
DV 35/2008: volné soboty, zelený osud a další
DV 32/2007: Gurmán, Korupce, Jezdkyně a další