Leopold F. Němec

HOMODUKT

Klikatá cesta přede mnou se úží,
stoleté buky sklánějí se níž a níž.
I ve dne tmavá rokle
mému zátylku je stále blíž.

Jehličí se mění v bláto,
z houští syrově studený vane chlad,
ptáci už nemají odvahu zpívat,
je pozdě ohlížet se vzad.

Jako funebrák vyšňořený mlok
u strouhy posměšně jazyk vyplazuje,
má žluté fleky na černých šatech
a jako plíživá tíseň opatrný krok.

Z propasti vystupují skaliska,
zlověstná jak odhodlaný samuraj,
ještě pár kroků přes povlečení z mechu,
než tiše dojdu na okraj.

Jedno špatné šlápnutí
a kameny se řítí na úplné dno.
Poslední pohled přes koruny stromů,
než v duchu dopočítám, a řeknu sto.

V tom před sebou vidím mužskou postavu,
přes rokli jak dělá most,
a dolů – do zejícího rozkroku
jak olůvko na provázku,
visí její chvost.

ČEKÁNÍ

Na břehu potoka stojím s bílým praporem,
pohyblivý písek
vtahuje mne kamsi do nitra
a znenadání vzteklá řeka,
jak mýdlo na holení,
v peřeji má pěnu.

Líce horké jak u cihlářské pece,
po zádech studený pot se řine,
za krkem déšť,
mokro v polobotkách,
na druhém břehu stále nikdo.
Tak čekám ještě chvíli.

Mhouřím víčka jak ostřím zrak,
zda již družina nevěsty
vyjíždí z houstnoucí tmy.
Teď už nepřijedou.
Skláním bílou korouhev marnosti,
svou poslední košilí na žerdi.

VÝBĚRČÍ DANÍ

Myšlenky se mi v hlavě točí,
jak cukrová vata v odstředivce,
jen místo na špejli,
lepí se na jazyk a sládnou.
Vylézám na dětskou průlezku,
do dlaní chytám světla sídliště,
prchající přes stažené rolety.
Tu a tam je otevřené okno,
saje čerstvý vzduch
a z balkonu v mansardě od naproti,
snáší se dolů žena.
Zatímco hledám v kapse drobné,
kvůli chybě v navigaci krouží kolem průlezky.
Přichází kostelník v uniformě,
salutuje, a poťouchle třese měšcem.

BIOMORFNÍ KOMPOZICE

V rybníku u lesa
svislá ryba zelená jak žabinec,
okusuje hlávku červeného zelí,
spadenou mezi škeble,
zatímco piskoř kalí dno a k hladině vynáší
zbytky toho obžerství.

To už není ten zámecký rybník,
kde potápník s bublinou u zadku,
stříbrnou jak briliant,
vodoměrkám žehlil vodní hladinu
pro jejich abasé a grán plié.
To bylo jiné století.

Ostatní tvorba Leopolda F. Němce publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Indie po setmění a další
DV 98/2018: Cesta kolem komína a další
DV 96/2018: Noviny.čz a další
DV 95/2018: Smrtící polibek a další
DV 93/2018: Věrnost, Bílé noci a další
DV 92/2017: Pravděpodobně poslední básně
DV 74/2014: Pacient a další
DV 73/2014: Bílé Karpaty a další
DV 68/2013: Dopis
DV 64/2013: U templu, Trempové a další
DV 52/2011: Síla poezie
DV 51/2011: Taková hloupost
DV 50/2010: In versio, Biograf a další
DV 47/2010: Prsatá barmanka a další
DV 46/2010: Střechy z papíru a další
DV 45/2010: Druhá polokoule, Brněnská spalovna a další
DV 44/2009: Chřipka, Za humny a další
DV 43/2009: Noční host, Stará známost a další
DV 42/2009: Hausbót, Bylo otevřeno a další
DV 38/2008: Návštěva, Duhový poklad a další
DV 37/2008: Chobotnice, Kouzlo nechtěného a další
DV 35/2008: volné soboty, zelený osud a další
DV 32/2007: Gurmán, Korupce, Jezdkyně a další
DV 105/2020: Zemětřas, Magnetická střelka a další
DV 103/2019: Proč píšu poezii
DV 102/2019: Jak medvěd hledal nevěstu
DV 101/2019: Moravský vrabec a další
DV 100/2019: Vanové lázně a další