|
na další stranu
Tomáš Mladějovský
Ilustrace autor
PLENÉR, TO JE ZÁKLAD, ŘÍKAJÍ MISTŘI…
Byli jich plno, hlavně tam, kde se vinuly kolem Hradu zamotané a většinou příkré vedlejší uličky, jak neukojení pavouci se rozlézali, jak Adam tenkrát k Evě,
když chtěla být v noci jenom s hadem,
protože se s Adamem kvůli ňáké pitomosti pod jabloní pohádali,
vyráželi, většinou ledabyle neupraveni,
/to, jak to bylo poštou holubí svoláno jaksi narychlo/,
ale, tak už to mezi umělci bývá, totiž,
že velké věci nejsou schvalovány teamleadrem,
svítilo slunce a i trochu pršelo,
v chvatu posledního loka vína v předsíni, nějaké plátno nebo karton,
klůcek na barvy a štětce, ňáký hadry na sebe a do batohu,
cigára, zbytek rumu,
stojan buď ano, nebo ne, barvy se koupí po cestě vedle Svatýho Martina Ve zdi
a tam se taky i nějaký ten terpentýn prostě sežene…
Den v plenéru byl vyhlášen toho dne vlastně prvně na světě
a nikdo opravdu nečekal, že se vyrojí tolik bláznů,
přestalo jezdit cokoliv a byli i pod zemí, tunely míhaly se barvami, kurtizány zpívaly /nikdo netušil, že jim půjdou tak dobře zvláště národní písně Smetanovy/, pivo bylo zadara, ňadra taky a Karlův most nebylo skoro vidět,
všude jen samá plátna a plátna a kartony
a čtvrtky a impresí přetvořené dveře od nábytku
a jen v povětří ta nasládlá vůně tempery, barev a kouře
a na dvoře, tam před synagogou, na dvoře, který tam dnes už vlastně nestojí,
bylo slyšet až do Pařížské, té ulice paměti,
jak rabi čte dvaadevadesátý páteční žalm dvakrát,
to na paměť Golema, který se jen jednou rozhodl, že bude jednat pouze za sebe, dostupné prameny neuvádějí,
že se právě chystal namalovat své plátno prvé,
byl by tam kus jeho duše, jeho láska, o které nemohl nikdy promluvit
a taky kus jejich nebe, kam by se mohli alespoň na chvíli schovat,
modravý útržek volnosti, co táhl se z Maiselovy ulice až na nábřeží
a za svítání zrcadlil se na Vltavě.
Po jednom dni vše pominulo,
a tak se i malíři chovají v plenéru
opětovně, jak v pološerém zátiší, tiše,
neradi s někým mluví,
neradi někomu vysvětlují, proč tady dole je právě tato barva
a tam vpravo je ten strom tak podivně fialkový…
Proč tak, či onak…
Jen oni vědí, že barva je vždy jiná
a že Golem nebyl zdaleka jen z hlíny.
Nic naplat, nikdy se totéž nebude po stejnu opakovat…
|
