Tomáš Mladějovský

PRCHLIVÝ PTÁČNÍK, POŘADOVÉ ČÍSLO 22

Pravda a láska,
jeden z nich se krčí.
Vprostřed polí sklad, bláto, útržky volebních vábniček, mouchy a slad.
Hospoda plná, někdo dal gól, někdo už spí, někdo je brunátný a křičí.
Vedle tyrkysově žlutistá vesnička s malebnými všestyly.
Nepodsklepeno. Dur zná jen někdo, všichni ladí juch a mol.
Tam, kde dřív poplužní dvůr a šenk, tam dnes domeček na prádlo
a sušený konopí.




Budka pro ptáčka a vedle domeček na brambor a o kousek dál bouda a miska pro psa na žrádlo
a pak azuro a siesta, demokracie, nirvána a sociální a zdravotní a daně a koupel a labuž a bazén,
ten jenom v červenci filtrován a pak trpaslík a šmoula a divočák,
sádry je dost a hlavně, že není šikanován…

Dej mi ještě panáčka a já ti dám nářadí po dědovi z truhlárny…
Jo, dík a já ti dám ferneta a to nářadí si vystavím nad krb…
Ty to neumíš?
Blázne, z toho bych nevyžil, brácha oře v restituci a já dělám marketing.



Škola zrušena už dávno.
Hospoda ještě dřív, než dávno.
Pošta, až přede dvěma roky, až když to přišlo z Unie.




Měsíc po tom, to to pošťáci ještě nevěděli a tak ty upomínky pořád zodpovědně nosili.
Ti, co je nechtěli, říkali, že je nechtějí, protože tu pošta už vlastně není.
Ale voni jim je pak stejně dali, protože pošta dostala výjimku z Bruselu a ještě jim naúčtovali penále.
Těm, co ty složenky nechtěli.
A pak z toho penále byl soud, protože ho ti pošťáci, co už tam vlastně nebyli,
dali ještě vyšší, než ti z tý Unie…
A tak jsme se dostali do onoho místa, odkud už není návratu. Je tam nedýchatelno a smrad.



Jen do lesa, honem do lesa s košíkem, než přijedou náplavy… a to se vždycky něco najde, máme zaručený místečka a známí, víme svoje a pak, vždyť přece Franta, ten byl starosta a teď dělá v tom fondu a je v tý straně, no v tý, teď nevim a hlavně podniká, vždyť a má konexe a má za manželku bratra mý sestry vod neteře švagrový. No, tak nakonec, vo co de? Ne? Tak řekni, ale já vim, co si myslíš, ale vono to tak úplně nebylo.
DYŤ SME VŠICHNI PŘÍBUZNÝ!
A pak se to čistí, jako ty houby a panáček a pak pivo a pak se zavařuje a pak se udělá výborný maso na houbách a smaženice a smažená bedla a bramboračka a dršťková z kotrče a fleky s hříbky, oj, to bude veselo, co je nám do zpráv, dej tam ten seriál a u toho usneme a bude nám hezky…
Hlavně, že je všude ozdobeno.




Opodál hnůj a vůně žlutavě kvetoucí řepky…, za levný palivo dojedeš stejně za tři hodiny k hranici
a tam jim řekni, že umíš celkem dobře česky…,
Z údolí zní dechovka a staré špatné techno,
autobus sem jede v pondělí a pak taky večer v pátek. Každý týden, ten lichý.
Ten sudý můžeš jet do Národního za pět kilíček a dát si šampíko za sedum pětek,
Ne lahev, ale deci, ty vole.
Tak si važ toho, co tady máš, - starou, kus pole a klid. Važ si svojí kultury a neklej.
Zejtra tu maj do dvanácti, tak co ti chybí!
Nemůžeš srovnávat, musíš být „IN“ a uvědom si,
že dneska by ani ta plavovlasá dcera ptáčníkova nešla
za kilo uzenýho a za pár třpytkavejch tretek. Tak nebuď blbej a dáme si ještě jedno!



NEŘEŠ TO, SER NA TO, CO TI JE DO NICH. MÁŠ SVEJCH STAROSTÍ DOST!

Je ráno, sobota, opilci spí, únavné ořeší je povíváno do zmatených kupek.
Padá déšť se sněhem a o trochu méně sněhu s deštěm. Je pošmourno a zdá se, že dnes, ač nikam nepůjdem, tak stejně nikde neotevřou. Je celkově nezameteno.




Opodál továrna, včera zavřena, skartace ztracena, vrátnice zavřena.
Majitelé stali se zcela čekaně nečekaně ostrovany. Už jsme si Suchařípovsky zvykli
Čiperná zrzka vystupuje z vlaku, vlak má malé zpoždění, on taky, je sjetej a má po noční.
Oba čtou. Čtou málo, a když, tak bulvár, milují se vášnivě, nevědí, co bude, pijí každý den, v sobotu víc a v neděli o ještě trochu víc. Je to stejně jedno. Jsou v hospodě u nádraží. Jemu je špatně a ona začíná chápat, že z víkendové plánované kámasútry nic nebude.

Cukrovar, textil, uhlí a bestie,
vzpomeň si, vlastenče, kdes nechal klíčenku a kde insignie,
tanky a letky, Tatrovka, rum,
drží nás už jenom Karlovo dílo,
sklípková klenba historie.
Kdyby žil Čtvrtý, jako Karel, tak by byl začleněn a koupil by si Pražských hrad
jako chalupu, či jako sídlo personální debilárie.


Ach, ty vzývaná,
z tebe divně mi je.
Ach, ty tajemná,
malebná a tak všelidová oligarchie…

Ostatní tvorba Tomáše Mladějovského publikovaná v Divokém víně:
DV 100/2019: Na kus řeči s paní S. a další
DV 98/2018: Byť bych třeba i chtěla… a další
DV 89/2017: Těsně po vánocích
DV 85/2016: Až nám bude 117 roků, to nám bude hej!
DV 79/2015: Plenér, to je základ, říkají mistři
DV 75/2015: Operní douška a další
DV 71/2014: Barokní hostina
DV 67/2013: Pražské ajavajování, Roztrojen
DV 64/2013: Pozvolna ovíván jarními dešti a další
DV 60/2012: Pábinka vonná a další
DV 51/2011: Dívka za oknem a další
DV 48/2010: Absintové odpustky a další
DV 41/2009: Obrazy a další
DV 34/2008: Letmé a nejenom předvánoční myšlenky českých žen s lehce nadprůměrným IQ
DV 31/2007: PARFÉM EXODUS, ONTOGENEZE SVOŘITELE a další
DV 30/2007: Muž bez vlastností má náhradní volno a další
DV 21/2006: Jaká vlastně byla ta Eva?, Osmý TIBEŤAN se zove PIN a další
DV 17/2005: 13. Je jedno, pod jakým symbolem, 15. AŽ /nepochvalné polaskání/ a další