Jiří Žáček

SONET O IDEÁLNÍM ČTENÁŘI

Spřízněná duše, kde jsi? Zde je:
Má něžný úsměv na tváři,
Pánbůh ji stvořil pro eseje
o ideálním čtenáři.

Nejlepší přítel v těle krásky,
domácí model Venuše;
je věčně mladá, žádné vrásky;
horoucí, moudrá, oduše-

vnělá – a přesto promíjí mi
naivní nápady a rýmy,
mé sebeklamy, zlozvyky,
a miluje mě věrně, němě –
výstřední duše, která čte mě,
zatímco svět čte klasiky.

SLUNEČNÍ SONET PRO DVĚ MALÉ DIVOŽENKY

Havraní křídla tmy
přikryla celý obzor a my,
ztracení dole pod hvězdami,
hledáme malou Polárku.

Všichni jsme děti hvězd,
jsme z téže hmoty. Láska žije
jen ze sluneční energie.
Tak je to, moje sluníčka.

My také spalujeme sami sebe
a zahříváme ty, jež milujeme,
v pustinách kosmu, který zebe,
až vyhoříme jako supernova.
Pak si nás Vesmír při Velikém třesku
zas uhněte a všecko začne znova.

(Vnučkám Johance a Terezce)