literární časopis založený v roce 1964

DIVOKÁ VINICE, aktuálně

26.08.2024 - Vzpomínka na Karla Sýse

... Více »

26.08.2024 - Vladimír Stibor zve na křest básnického almanachu

... Více »

18.08.2024 - 267. děťátko je klučík Štěpán, odložený do babyboxu v Nemocnci Hranice

Zlatý novorozenecký dukát České mincovny

V neděli 18. srpna 2024 v 7:59 se rozezněl si... Více »

18.08.2024 - Jiří Andrle zve na výstavu

Neuvěřitelné stává se skutkem! Zdravím a srdečně zvu... Potrvá do konce roku! Ale nej... Více »

Slovo úvodem

Padesátiny Divokého vína slavíme dodnes, tedy už dva měsíce. Přesněji řečeno – nemůžeme se probrat z toho, že jsme o padesát let zestárli i my – mladí básníci. Našich oslav si povšimli i v některých novinách a časopisech. Půvabné počtení přinesla MF Dnes, jež v poměrně rozsáhlém textu náhle přejmenovala Divoké víno na Psí víno, Karla Sýse pak na Síse. Rozhodl jsem se, že Babyšův plátek přestanu číst, jenže druhý den MF chybičky v internetové verzi napravila. Tak teď nevím.
Mimořádnou pozornost věnovala padesátinám Divokého vína středeční příloha Haló novin vycházející pod názvem Literatura – Umění – Kultura. V čísle 29 přinesla čtenářům moji vzpomínku na malinká prsa Jiřiny, mé první gymnaziální lásky. Příloha se dostala nejen k Jiřině, ale i k jejímu manželovi. Potěš pámbů.
Padesátiny zakončí silvestrovský sobotní Magazín Práva mojí anketní odpovědí na otázku, co jsem letos zažil poprvé. Padesátiny Divokého vína jsem slavil opravdu poprvé. A naposledy.
Čtenáře vyhledávající na stránkách Divokého vína výtvarné čuňárničky tentokrát nepotěší Vilém Stránský, majitel www.artbohemia.cz. Cyrila Boudu z jeho prodejní galerie si nechávám na příští číslo a vám přináším pardubickou sochařku a malířku Kláru Klose. Ráda tvoří a maluje banánky i tunýlky. První slovo je její, druhým jsem nahradil ve svém slovníku já jedno z nejkrásnějších českých slov, než se z něj nedávno stal vulgarismus.


Tvorba Kláry Klose

Vyhovuje vám slovo tunýlek, moji milí čtenáři? Máte nějaké lepší? Sem s ním! Podělte se, prosím. Hledám do svého i českého slovníku náhradu za to líbezné slůvko sprostými ústy deklasované.

Šestnáctiletá Jiřina (malinká prsa) mi před více jak padesáti roky dala zásadní otázku – jak budeme říkat tomu, co spolu děláme? Snažili jsme se, vymýšlení nového pojmenování nás oba těšilo, ale krásné slovo jsme nevynalezli. Držme si palce, milí přátelé, ať nám nepokazí další české slovo pro nejkrásnější lidské konání.

L. H.

V cirkusu Praga Kopecký jsem stiskl spoušť jen dvě stě padesátkrát

Tedy osmkrát méně než u Berouska. Praga Kopecký je chudý příbuzný, ale čistý a nezáplatovaný. Majitel Jan Kopecký, potomek loutkáře Matěje, si nezřídil ani webové stránky, nevylepuje ani plakáty. Jméno je tradiční a děti se u Kopeckých rodí taky a hned začínají vystupovat v manéži.
V každém cirkusu, do kterého s dětmi jdu, si mezi artistkami vyhlídnu nějakou favoritku. Nejčastěji jsem tentokrát stiskl spoušť nikonu na Danielu Kopeckou, šťastně provdanou za ředitele cirkusu... Líbila se mi.

Ludvík Hess

obr. 1	obr. 2	obr. 3	obr. 4	obr. 5
obr. 6	obr. 7	obr. 8	obr. 9	obr. 10

Galerie obsahuje celkem 20 obrázků.
1-10   11-20