Tomáš Mladějovský

TEPRVE PĚTAŠEDESÁT


Cestou z hostince

Mizí jako voda v parném létě v potoce
ty vášnivé polibky a dobývání srdcí krásek,
radosti až do rána plné vášní
a zatím na zaprášené půdě v zrcadle Doriana Graye
pomalu přibývá jak do barokní žuly vyhloubených vrásek…



Obraz Doriana Graye

Jářku, tedy synku, to ti povím, že to uteklo..,
říkal jistý Jaromír, tak trochu mudrc, tak trochu podivín
z Třebonína u Čáslavi, co se v mládí
malilinko zamotal u kombajnu pod kolo
a od té doby mluvil spíše se stromy a s ptáky
a k tomu pil slivovici a také mnoho zvláště bílých vín.
… A až to skončí, tak si nemáš kde stěžovat, že nebudeš v nebi,
není tam prý ani Kafka, Reynek, Toyen, Smetana,
snad jen mystik Váchal a kdo ví,
třeba i nezlomný F.L. Věk…,
vždyť vlastně jediný, Biblí takto potvrzený, je Henoch,
nevypočitatelný sedmdesátník, vlastně starší hoch,
prý náhle vyletěl ohnivým sloupcem, jako v raketě,
ba co víc, dokonce měl tak naspěch, že se ani nestačil pomilovat se svým
oblíbeným andělem v bájné zahradě Eden…
ale zda tam je, či není, to přesně nikdo neví,
snadjen z nějakého tajného vzkazu, který náhodně
objevil pod hromadou dubových fošen
jeho vnuk Noe, co postavil jedinou loď proti vodě,
vždyť co psáno před tisíci lety dávnou nocí je ve dnes jen pouhýmsnem…


Přesila

… vidím bosé nohy v parku
a bezstarostné úsměvy krásek,

nekonečné mejdany, debaty o umění a o filosofech
k obědu špagety s vepřovou konzervou,
bezedné půllitrya chuť orgasmů i na rtech.
Dřív, klidně zajdi dřív, bude se promítat,
Arno si prý přivezl z Mongolska do Prahy koně
a nádhernou kněžku lásky,
tak ať chytneš flek v hospodě!


U Staré školy

U Starý školy na rohu Bílkovy a Dušní se omluvenky nebraly
a hříšní absentéři cálovali jednu nebo dvě rundy.
Byl tu zasedací pořádek pro právníky a i pro levýho beka.
Tóristi seděli vedli Biblistů, dělník vedle studenta a malíř
měl zleva ještě mokrý olejový plátno,
vpravo sportovce a proti sobě ajťáka
a kupodivu výřečné a hezké ženy k těm stolům také směly,
že prý na chvilku, jen na kafíčko, večer už nespěchaly
a koštovaly život a pak venku zpívaly a skákaly Panáka…
Nechodily, až když tlačily kočárky, ale i s těmi prcky
se přišly pochlubit, hrálo se tu Mexiko, psaly se tu diplomky,
dopoledne klid a večer trochu divoko,
poptával se tu podnájem nebo byt, plánovaly vdavky a pohřby,
půjčovaly a dlužily prachy, propíjely sny, recitovaly básně
a vymýšlely výlety a potisky na triko… v krámě tenkrát žádný
s Dylenem a s DeepPurple nebylo. Všichni byly podobně
a spíše chudě oblečeny,nikdo neměl mobil a počítač
a kvalita kohokoli nebyla posuzována
podle mikin nebo tenisek,
doma bylo maso většinou jen v neděli,
převážně „králící“ u babičky na vesnici, kampak se ty konce dneska poděly…
a přesto tu u stolu neseděl nikdy žádnej debil,
a to ani v pondělí, kdy tam byli turisti,
nebyl tu žádnej výsek, leda na talíři…
Rudí draci s očima všude plazili se po ulicích,
Václavák byl samá hvězda,
my poslouchali Voice of Amerika,
a každej chtěl bejt tak trochu impresionista,
táta pil rum a pivo, kouřil Portorika,
občas se porval, a ač se to nezdá,
tak pořád čekal, a když to přišlo,
tak mu něco našli na plicích a pak kolika
a bylo hotovo, pak už jen Bach a drtivé tóny oratoria.


Šeptem

Když za ním občas zajdu na Břevnov, tam, kde už se pořád mlčí,
tak slyším, jak mi šeptá jedním dechem jako jedno slovo:
„Je to fajn, ale dávej bacha, aby to bylo pořád košér
a pozdravuj mámu a Otu Pavla a Haška a Golema“.
Ach, I.N.R.I., říkal jsem si v duchu, copak má ještě šém?
Byli jsme jak zmatené kuličky na ruletě, jako páriové,
jako baroni a výrostci a hráči,
ale život nás bavili několikrát za den.

Trochej a jamb z pokřivených lahví vína vytékají,
láska je svůdná poběhlice, vybírá si nahodile, dnes vedle,
zítra ráno probudíš se možná v ní,
před kostely černý déšť a ona teskně tančí s bílou labutí,
/Čajkovskij to dovede/,
a pak, s tváří jako panna, chroustá si odpustky jednou za rok ke kávě či k čaji,
bezhlavě milovat pro ni znamená jen čekat,
kdy tě podvede?


Vysmátí důchodci

Nevěřím jí, vždyť tanec je radost ve dvou, tedy „padede“
a mně chybí telefonní budky
a ty fronty před nimi,
chtěl bych u nich zase dlouze čekat
a pak mít pár slůvek lásky jenom pro tebe…

Ostatní tvorba Tomáše Mladějovského publikovaná v Divokém víně:
DV 132/2024: Asi by byl rád,, že ho nemám na triku a další
DV 131/2024: Kdyby snad někdo přeci, tak ...
DV 123/2023: Navzdory chaosu do Blatničky a další
DV 110/2020: Kristus už není, tam kde byl a další
DV 100/2019: Na kus řeči s paní S. a další
DV 98/2018: Byť bych třeba i chtěla… a další
DV 89/2017: Těsně po vánocích
DV 85/2016: Až nám bude 117 roků, to nám bude hej!
DV 79/2015: Plenér, to je základ, říkají mistři
DV 75/2015: Operní douška a další
DV 71/2014: Barokní hostina
DV 67/2013: Pražské ajavajování, Roztrojen
DV 64/2013: Pozvolna ovíván jarními dešti a další
DV 60/2012: Pábinka vonná a další
DV 57/2012: Prchlivý ptáčník pořadové číslo 22
DV 51/2011: Dívka za oknem a další
DV 48/2010: Absintové odpustky a další
DV 41/2009: Obrazy a další
DV 34/2008: Letmé a nejenom předvánoční myšlenky českých žen s lehce nadprůměrným IQ
DV 31/2007: PARFÉM EXODUS, ONTOGENEZE SVOŘITELE a další
DV 30/2007: Muž bez vlastností má náhradní volno a další
DV 21/2006: Jaká vlastně byla ta Eva?, Osmý TIBEŤAN se zove PIN a další
DV 17/2005: 13. Je jedno, pod jakým symbolem, 15. AŽ /nepochvalné polaskání/ a další