na další stranu
Eva Frantinová
ZA CHVÍLI
Nepromluvíme neuslyšíme
(a čas – zapíše si nás za uši?)
LESNÍ CESTA
Zmizela slova
ze sbírky Modřínová
CHANSON TRISTE Z POLIANKY
Básníkovo jezírko
obehrává gramodesku: „Už nejezdi maminko…“
ZA OKNY
Sněhová čina…
(na rtech mi přistála slovenština)
LOUKA
Zvonce protěže!
Mé otěže!
PODZIMNÍ
Co zvadnout má zvadne
spadnout spadne
(ó my se máme
dnes zametáme)
BÁSEŇ LÁSKY
Má hluboko do talíře
XXX
Témata – tenata
XXX
Podzemní garáže paměti?
Tatínkova škodovka tam zacouvá vždycky…
XXX
Nenastupujte – báseň má výluku!
NÁZEV SBÍRKY
Rozespalé básně
MÁM STRACH
Že změníš lokál básni
ke mně se neproklikáš
na jiných obrazovkách založíš stránky
zatančíš v jiném chaosu
provždy hvězda
nebo se usadíš na Malých Tintilách
mám strach že mě tu necháš
od mládí náchylnou k blouznění
a poetickým dumám
zpívat tíseň
těm kteří neslyší
umřou s tváří na mobilech
s tváří tak hladkou
kdo jim sejme posmrtnou hlášku Vodafon nebo T-mobil
umřou elektronicky nevyspaní
v srdcích přítmí z dosluhujících nabíječek
v prstech nepotvrzenou aplikaci
s naskenovaným Sbohem na krku
bez podpisu
umřou nevypsaní
co je komu do pera
divokých vsí i husí
co komu
do výletního dne 20. 11. 2021
do nežádoucích účinků návratu
a do oken
Beethoven psal na dřevěné ohoblované okenice
já na dědečkovu dlaň
jak jsme šli Josefovým Dolem
ne do Tenkrát
na sobě svetr barvy moře
pomalinku šisovalo
a po kapsách šustila nenačatá Izraelská směs
byli jsme sami sobě velmocí
uprostřed josefodolského bulváru
s nápisem Pozor včely
čelem k restauraci Beseda
a zády zády k nemocnicím
kde jsou ti lidé
kam z bulváru
uletěli?
Na vlastních kloboucích
Na silonových šatech
Na saních rohačkách
Na hrotech poválečných per
Na on line účtech lufťáků – jen oni tu dnes v ruinách zbyli
Na tatínkově zasněženém límci
Tak už se neohlížej!
Zplameníš!
Pochopila jsem že tu nemohu být hostem
Tak jako mumii nepřinutíš k chůzi
Tak jako k nikomu nedojde nevyplacený dopis
posledního nádechu vhozený
do tělesné schránky
Tak jako ruiny skláren
Se slepými okny
Neporodí tyče
Mé první výstavní katalogy
Listovali jsme
Tam kde za chvíli vyrostou apartmány
odzadu odpředu
kolem skláři a pěna dřevité vlny
Knoflíková Afrika
a šlo se domů ještě domů
sorry big sorry že se vracím
já se tam zkrátím
posnídat ztracená souhvězdí
rozbalit v horách rovinky s vodotryskem
ještě ukazují
to bych chtěla
jen mám strach
že básni změníš lokál
a nasazuji roušku
lidové tísně
je sešívaná z návratů
dívejte kuchyň
šustění novin nášlapy v pralese
a tady odkládání brýlí
zde
komorní hudba štípání třísek
ten cyklus mi jen tady předplatili
vypadalo to na věčnost
světovou
(založila si na tvé obrazovce stránky
i když zatančí v jiném chaosu
hvězda…)
UMŘEŠ
S tváří odvrácenou nebo přivrácenou?
Od okna nebo k oknu?
Od světla nebo od tmy?
VSTUPENKA DO STÁŘÍ
Každé příště dotýká se žároviště
XXX
Pamatuješ –
nejistota a strach v učení
psaly i v tvém životě na břidlicovou tabulku
po kapsách rozpis tužeb
nemít přízraky covidu
nemít příznaky
nemít
ne…
pamatuješ –
vítr šlehal tváře
a šusťák
zázrak naznak
tvá první Itálie
AVÍZO
Někdy mám místo srdce prodanou ruinu sklárny:
leštiči ohněm foukači perel skláři
u mě se chytnete!
KDY TO BUDE?
Tělo U suchých
duše Na přeháňce
kdy to bude?
až navrší a usne
na které střechy sprchne tvá duše?
báseň končí
čerstvě natřeno!
PROCHÁZKA S DĚDOU
Třísky hvězd…
(létaly kolem
když povolil jsi pěst)
XXX
Black trajdy?
White hajdy?
XXX
Není všem klům konec
PÁR METRŮ
Měla jsem štěstí nocovat
pár metrů od Velkého Dávna
zavřít oči projít si předsíní česat vaše hlasy
kde jste celou noc
pod kamenem pod kamenem
dveře vyměnili okenice čučí z plastu
z mých schodů roste mech
komu jste sny komu hrály
no přece tobě Helenko
tvým bramborovým knedlíkům
tvému tichu
naproti němčourské vile pana Funkeho
hajlovali že mu hráli
i když už byl šestapadesátej
rok mého narození
a skleněné tyče boxovaly mezi sebou pro barvu
na tom místě vyrostou apartmány
wellness u lesa
a pošta žila
balíky se pokousaly
přišel ti jeden z Prahy
se svěšenýma ušima
komu co dáš komu co dáš
ty co jsi rozdala ještě všechno máš smála se teta
a na Besedě nevisel řetěz
a silonové šaty létaly
mnou i sestřenicí Janou
a miminko s prstíky od jódu před střediskem už psalo
dědečku chci vidět jak píše
nemůžeš píše jedině v noci
nocuji pár metrů od Velkého dávna
celou noc češu vaše hlasy
procházím zahradou
léto vyfoukalo perly rybízu
rovnám je do krabic
v zádech stěhování Praha
kde jste celou noc
volám básní kam se dá
stojíte v kruhu
nikdo nezvedá…
XXX
Zapadající čas
svítá v nás
NA VÝBĚR
Život společný
nebo sopečný?
|
