na další stranu
Eva Frantinová
SEN PO BĚLEHRADSKU
Dnes zdálo se mi o náměstí Terazije
vidím hrob vezíra Damad Ali paši
klobouky hole v Ima Dana - restauraci
Avalu s dílem Meštroviče který žije
dnes sedla jsem si do kavárny televizní věže
platany parku Topčider jste popel nebo svíce
před plátnem na němž viděla jsem běžet
osvícenou tvář Vuka Karadžiče
dnes zjevil se mi sám bůh Palace
a za ním Splendid - Garni Hotel Majestic
kde recepční se smála Nahlas
jak zvony neděle Jak od pokojů klíč
které jsou možná na prach rozmetány
do řek co podaly si rámě
valí se městem lógr Dunaje i Sávy
než sen z mých víček - dvou vařících šálků -
sundá dlaně...
GLÓBUS 16. 5. 1999
54 dní
1296 minut
77760 vteřin
466560 vteřin
obíhá ručička jeden ciferník
při našem krátkém cestování
Velkým světovým atlasem:
zvířata
vegetaci
milence stočené do věnce
ale i kašlající plíce vrtulníků Apache
říkám si a kolem prstu
slza kane
doprostřed tebe
ó Jadrane!
MÁJ 1999
Večerní máj - hle grafitové bomby čas
hrdliččin hlas je utlumen
a člověk chtěl by ze tmy ven
nacpat se do květu jak do vlaku
co jede do Nikam když myslíš na Máchu...
TROSKY DOMU VE VESNICI LIPJAN
Je krásné když dům se zahradou je celý
mosazné kliky jak záblesky
ve sklepě všedních dní
kvasící těšení na neděli
uprostřed pařezu tulí se k sobě
dva volné měsíce - zas prázdniny...
ale dnes majitel místo střechy
prohlíží ve vsi Lipjan nedaleko Prištiny
dřevěnou síť
a okenice s rozeklanými jazyky skla
zbytečný jako v kapse klíč
jako loď bez vesla...
BATERKA
Jen jednou hráli „Belgrad, Belgráád - my letěli do Tivatu
jen jednou nesli tatínkovi kuře „po americku“
kostky do sklenic řítily se z ledomatů
Jugoslavia měl na tričku
ve kterém spatří Kotor Cetinje i Bar
Skadarské jezero s lekníny jako prádlo
jež máchá úžas... (za lokty nás bral
návratům cikáda šila tu zdrhovadlo
co pamětí se jak šatníkem válí
stíny a zase jenom stíny
když hoří co jsme milovali
než padnem do náruče modré sestry Iny
benzínky s kterou hoří nejen noviny
jež z legrace tu zapálili Antalovi
zkus dýchat nedýchat Byl myslím z Prištiny
dupni a v domě řítí se sklo Krovy
dupni a srdce ozve se že ví to:
že nejen k básníkům se tlačí
Dobro došli... a s knihou hostů
bratři Luko Tom i Niko
že nejen v mých snech místo vran
provždycky vzlétá nad baterkou
zteřelá plachta áčka
- oranžový stan...)
MOSTY
Vy mosty ležící lekle na dně Dunaje
sepnuté ruce v rukavičkách rezu Šipky do ráje
těch kteří nežijí však ještě šlapou
na klávesy pianina Zítra
akordy zůstanou Dál vržou mezi podrážkami jitra
akordy které sítem rána jak písek házely tu sliny
a klení vstavačů padalo také do Drávy i Driny
a klení budíků padalo s popelem přes konstrukci
jen proto aby do škrtátek sukní
stařen vbíhaly zápalky - prapravnuci
abychom tudy jeli k mořským břehům
z jednoho konce pláže přenášet s tatínkem
kamení A přesto něhu
abychom mohli říci cikádovým náletům u stanu:
navraťte noci ve Slanu!
abych se mohla topit pro lov hvězdice
konstrukce pod vodou je mysterium márnice
poznáváte se řeknou ty skály dole za sto let
a grafitová bomba vypne i můj svět
on v Last minutě
do prázdna hodí slevu
Zašklebí se krutě
jak dlažba Stradunu v stařičkém Dubrovníku
po níž jde opilec Do spánku zkroutí ho stín fíků
zatímco ty tu koupíš prsten Filigránskou práci
zlatý most po kterém se vrátíš
vy mosty Sítě na dně Dunaje
sepnuté ruce Zámky od ráje...
SNÍMEK CHLAPCE
Nestačil ani vykřiknout
maminko
mami
Leží si na lidské páteři
pod hlavou nahrnutou čerstvou zem
a já si stokrát říkám - prázdniny
přestože každá krátkozrakost musí zradit
tam kde vítr roztáčí
magnetofonové kotouče trav
Jediné svědky vychládání
rozvodné desky žití
PRVNÍ CESTA
Vidím: jak velké slzy dříčů visely nad trhovci kapie
vidím tě tatínku - v ruce náprstek rakije
vidím i v lískách nábojnice
pod tryskem omývané hrozny poblíž Metkoviče
naše spásné ionty
než auto srazilo se s horizonty
moře... jakmile opouštíme tunely
Do soli s vykasanou sukní teras vstupují bílé hotely
za sebou první cesty
památník v Jajce Peručko jezero a bitvu u Sutjesky
před sebou lodě Jadrolinie s kterými je tu
výlet k Mljetu
nežli dny prasknou - čela fíků
v zahradách Dubrovníku
kde ukázals mi jizvu nad kolenem: „z dětství... po náboji“
pod kůží nenávist již neodzbrojíš
ani kdybys narodil se znova
každý má v sobě Kosovo i Jasenovac
i aviony hostů Plachty nad námi
jimž štěstí strefuje se do zad peckami
PÍSEŇ ČESKÁ
Stále si říkám: Píseň česká slavně znívá
přestože hadi rádiových stanic obsazují zdiva
řeči vlastní americkému sluchu
(v tom hřmotu decibelů nebo reklamy
vysoké é má každý za poruchu
ach sbory víry Sbory Smetany...)
|
