na další stranu
Eva Frantinová
SEN
Vzala si mne stranou: vaše loď nikdy nevypluje
Odjedete odtud v protiskluzových ponožkách
Jako většina lidí
Ještě smažte tu šmouhu na zdi
stříkanec po touze
stála jsem proti ní
a ona náhle ukázala vlevo
podívejte
(na předních se tam protahoval šedivý rys)
můžeme být přítelkyně
jsme odedávna
jednoho muže
klopýtlo v něm dítě
a já se starám o podrážky
žárlivost?
žije v zámořské kolonii…
a napadlo vás někdy
že starat se o podrážky
je možná nejvyšší pozice zatímco píšete
vy dva a čas…
v tu chvíli do místnosti vběhl vnuk
oběhl několikrát místnost
natáhla jsem ruku směrem k rysovi
protahoval se na předních
rozmýšlel skok
a ona dál lepila přetrženou pásku rozhovoru
Ajecha? Kde jsi?
ptal se Bůh Adama
sedí támhle spisovatel
i když si odskočil
vidíte mobil na stole
prázdnou židli
obrazy
rukopis
nikdy ho nechce dopsat
začíná vždycky od začátku…
bojí se nových stránek…
vtom se rys odrazil
zašustilo
stála jsem v údolí Sevření
tak plná úzkosti tak k smíchu
kácely se mi na hlavu šedé vysoké domy
A tys mne náhle objal zezadu: „tady jsem!
pojedeme se zítra podívat na moravskou bránu…“
už bylo jedno kudy kde je zda vůbec
šmouha naskočila na strop
inkoustová hvězdice
se rozpíjela
ZKOUŠÍŠ SI POLODLOUHOU SAMOTU
Dole to zaberte prosím
ať vám šije nit
ne salónní ale režná
víc se mi líbí režná
a pak před zrcadlem
zkusíme tetování
na obě paže mi vyvedete templářského rytíře
podívejte – opírá se o meč
ale touží po míru
anebo na paži mi vyvedete stůl a na něm šálek čaje
anebo leguána
anebo co by pasovalo k rytíři
do hrobu půjdu tetovanej
musím
jak všichni ostatní
jak zpráva: v té době kdy jsem žil
srdce hledala houfy
volil jsem Zemana volil jsem Drahoše
krále nebo panoše?
proslovy nebo doslovy?
přeskoky nebo úskoky?
roviny nebo věže?
sám nevím
V té době kdy jsem žil měl to za sebou silon
svačinové lněné ubrousky
neóny na ulicích
některé básně některých
pan Čarek
oči k vidění uši k slyšení
a řeky – sedávaly v průhledných košilích
a jen u našich boků
a poslední raci
a kursy podnebeštiny
a maminky – mluvily jednojazyčně
čtenáři
kšiltovky se zeleným hledím
domy dokořán
štěstí
a lípy…
Potom se šílelo se po věcech na rychlých kolech
Okase létalo jak zlatá konzerva
za kočičím ocasem
několikrát za rok
a hmota měla zánět mandlí
nezpívala
a odrazky se měnily v podrazky
a sbíraly se skleničky s oblíbenými hrdiny
s vybranými hrdiny
a všude bezpečnostní dveře
stačilo doma kliknout seřídili vám pohodlí
na druhé straně města probíhalo lyžebraní
zatímco sis vybíral značku Atomic a helmu
a sníh se začal vyrábět
centrum odložených věcí s projektem
Z pokoje do pokoje
protřelo si oči: „hele člověk!
nesou sem otřískaného člověka
děsil se nečekaných výdajů
neoptimalizoval jízdou na koloběžce čas
nevybalancoval minci na vrcholu citrónu
aniž by se citrón přetočil
nevydělával jako vlk z Wall Streetu
nehlásil se do únikové hry Zvrácený socialismus
tam by přece
mohl zařídit synovi akademický zítřek
hrál by to v místnosti otočené o 90 stupňů
nejen morálně
a přitom v kavárně
nehlásil se ani na Tutanchamonovu hrobku
potopenou v žižkovském činžáku
nerozšifroval ani toaleťák
takže mu nepadla luxusní verze
pětitisícovky
přišel na osmý pád
a nikdo ho z něj nevyzkoušel
narozen v Nevděku…
neměl nikoho do páru všechno je už spárovaný
měl u sebe jen vandrovní knížku stesku
do které někomu dává razítko každé nádraží
každý důlek na opuštěné mezi
každé sklo na které se vrhá tvář
když vlak cukne
nehodil se do týmu
jeden z posledních samotářů
žil na věšáku básně
v předsíni paneláku Vyjdunevyjdu…
a dnes ho máme tady
antipřeborník v komunikaci
přelouskal se němčinou
vychytávku růžové budoucnosti nepořídil levně
a už to není na opravu
a už to není na opravu…“
a zatím neznámý střelec zastřelil politika Dalšího
květiny v srdcích nikdo nepoložil
protože je to od nás tak daleko
protože mezi tím střílelo se jinde a do mladších
na koho padne víc lítosti
kytky to nestihnou nůžky jakbysmet
tak leda sesumýrovat v metru
kratičkou žalobu kterou
není komu odeslat
žaloba zastřeší eskalkátor svědomí
než ho ubytuje církev
držme se tedy
když obchvat náruče náručí
vystřídala lhostejnost
už se neobjímáme než s Rentou z nemovitosti
jakmile zemřeme splátku vyřeší děti
není to supr?
chci zabrat polodlouhou samotu
rytíř kráčí po rameni
hrad Kotník leskne se v dešti
a třeba do mne někdo zapadne…
POŽÁRNÍ KNIHA MLÁDÍ
Rád v ní čteš zápis:
„Vzduch se chvěl po střechách světlezeleně
a báseň řekla Ahoj…“
|
