na další stranu
Věra Kulišová
PODZIMU
Tak dávno to je,
zas vidím ta pole
z časů mládí,
kdy moji kamarádi
v krátkých gatích,
pouštěli papírové draky.
Vítr se proháněl strništi,
rozdmýchal oheň v ohništi
a voněl dým bramborových natí.
Na chuť brambor zčernalých,
se sbíhaly sliny
a my jsme je hltavě jedli
rukama od černé hlíny.
Ó, jak šťastní
jsme tehdy byli.
SMUTEK KVĚTŮ
Naposled se motýl
sklonil nad květem
a nektar pil
Podzim přispěchal za létem
nastolil svoji vládu
Motýl se zakuklil –
zesmutněl květ a zvadl
HOJ PADÁ SNÍH
Hoj padá sníh –
letos poprvé
vločky bělavé
nebe roní
Hoj padá sníh
do měst a do vesnic
lesů i polí
Hoj škoda je –
už ho k nám nevozí
Martin na bílém koni
VĚŘ SVÝM SNŮM
Veronice
Věř svým snům
které v mysli dlí
věř ve Štěstí i Zázrakům
věř ve svoje síly –
jen slabí nevěří
že dojdou k cíli
Věř svým snům
a neopouštěj je
i když se zprvu nezadaří
Vždyť věčná Naděje
tě celý život doprovází
JAK SVÍZEL PŘÍTULA
Jak svízel přítula
přisaj své paže
k mému sóma
ovíjej…prohřej kosti
ať cítím teplo blahodárné
a pocit sounáležitosti
Nepřestávej
Zůstaneme provázáni
navždycky
jak v dávné báji
uzel gordický
co nikdo nerozváže
Už neodcházej
ŠÍP AMORA
Šíp Amora vždy bodne
nečekaně do těla
a nebere ohled
když láska se zrodí
jestli nám prospívá
anebo škodí
XXX
Utopím v tobě vínko žal
Za pouhou chviličku
už klesá klesá ke dnu
Když ale další skleničku
ke rtům zvednu
ten lumpík na povrch vyplaval
VČELKA
Ta včelka malá
od rána pracovala
tisíce květů opylila
Však proč by bědovala?
vždyť nektar nasávala
a příjemně se zpila
XXX
Setkání se zlem
tě načas zlomí
rána se zacelí
Však paměť zrádná
i po letech vyvolá zhnusení
GENOCIDA
Český národ zvolna mizí
už má namále –
likvidují ho politici
a lichvářské penále
XXX
Nevydat času
slova co zamrzí
použít jemného hlasu
a nedojde na slzy
U KŘÍŽKU
Žaluje křížek u silnice –
zde stopu zanechala
zlá babice s kosou
Jen jednou ťala
a uhasly dvě svíce
PŘEVLÉKAČI KABÁTŮ
Dřív než vzlétl do
do oblak
třešně ochutnával
modrý pták
SMUTNÁ REALITA
KDYSI –
talent a píle
prý úspěch zajistí
DNES –
nedojde cíle
kdo penězi nešustí
TOLERANCE
Tak křehké je soužití dvou
jak pavučina mezi stromy
kterou se bojíš protrhnout
a raději hlavu skloníš
JEŠTĚ…
Ještě mám sílu věřit pravdě
ještě nezavírám oči vidím-li křivdu
páchanou na komkoliv
Ještě si nedávám roubík do úst
je-li třeba slov
mé nohy nejsou ještě svázané pohodlím
ještě jdu kam chci a kam je nutno jít
Až příliš často mi jde vstříc lhostejnost
moc často musím hledět do prázdných očí
a kapky jdu prázdných slov
pozvolna rozleptávají moji duši
Příliš často se chytám prázdných rukou
a mnoho nohou z davu vidím kráčet k propasti
Přesto však ještě podávám
pomocnou ruku s lehkostí
Ještě ano
Jak dlouho ještě?
|
